Zahradní cesty a chodníčky

Marta Hrdličková, 11.3.2011

Ať už máte zahradu okrasnou nebo se soustředíte na pěstování ovoce a zeleniny, pohybovat se po ní musíte. V praxi se často pro chození po zahradě využívá travních ploch. Tím ale na místech, po kterých se chodí pravidelně, dochází k udusávání travního porostu a ten postupně přestává růst. Rozumnějším řešením pro pohyb po zahradě jsou travní cestičky a chodníčky. Ty nejen propojují důležitá místa, ale zároveň zahradu člení na funkční celky - okrasnou zahradu, zeleninovou zahradu, pracovní a relaxační část. Chodníčky nemusí nutně vést úplně přímo a spojovat místa nejkratší možnou cestou. Pravidelně pravoúhle nalinkovaná zahrada by k malebnosti měla dosti daleko. Se zatáčkami kolem skalky, květin, keřů a stromů to ale také není radno přehánět. Abychom ve finále nedopadli tak, že na zahradě bude více cest než zeleně, je třeba realizaci chodníčků dopředu promyslet.

Na výběr je řada materiálů

V prvé řadě je materiál třeba vybírat podle účelu zahradní cestičky a možné vzniklé zátěže. Půjde pouze o nevyužívanou komunikaci v zadní části zahrady nebo o hlavní cestu, bude komunikace sloužit jako parkovací místo? Všechny tyto faktory je třeba předem zvážit. Odlišné materiály vyžadují také různě náročnou údržbu. Ještě než začnete cestu zakládat, měli byste se zamyslet nad celkovým dojmem zahrady. Materiál, který si na zbudování zahradní cesty vyberete, by měl ladit s materiály použitými na podezdívkách, pergolách, terasách, obrubnících, a dalšími stavebními prvky na zahradě. Některé jsou téměř bezúdržbové (dlažba z přírodního kamene), jiné třeba v zimě udržovat ani nelze (chodníčky ze sypkých materiálů). Hlavní a důležité cesty by měly být nenáročné na údržbu, své uplatnění tu najdou klasické kostky, dlaždice, umělý kámen nebo zatravňovací dlaždice.

Tip odborníka:

„Dlažební kostky, takzvané kočičí hlavy se hodí zejména pro klikaté cesty. Pevných a odolných cestiček z dlažebních kostek docílíte, když budete kostky pokládat do směsi písku a cementu a stejnou směs vsypete i mezi vzniklé spáry. Až dokončíte veškeré práce, celou cestu důkladně pokropte, po vyschnutí cementopísková směs ztvrdne. Pokud jste pracovali pečlivě, bude vám odměnou po dlouhá léta odolný chodníček bez prorůstající trávy,“ doporučuje Jan Smékal, ředitel OBI marketu v Litoměřicích.

U méně využívaných zahradních cestiček a pěšinek lze již klást větší důraz na dotváření malebného vzhledu zahrádky. Kombinovat můžete různé materiály, atmosféru výborně dotváří přírodní kámen, dřevo nebo staré cihly, vyhrát si můžete i se štěrkem, pískem nebo oblázky a kůrou. Založení cestičky z drobnějších materiálů, jakou jsou štěrk, oblázky či kůra, by měl předcházet výkop zemin, odstranění drnů a položení černé izolační folie, která zabrání prorůstání trav a plevele. Teprve na tuto fólii vysypte zhruba sedmicentimetrovou vrstvu kůry, oblázků nebo štěrku. Vysypávané cestičky používejte v místech, kde není potřeba v zimě shrnovat sníh. Pokud budete v zahradě materiály kombinovat, určitě ji tím zpestříte a vyhnete se nudě. Ale pozor, vše má svoji míru, snažte se tedy vyhnout přeplácanosti!

Zakládáme cestičku

Realizace chodníčků z pevných materiálů, jakou jsou cihly, zámková dlažba, betonové dlaždice nebo přírodní a umělý kámen, je o dost pracovně i finančně náročnější. Na druhou stranu jsou tyto chodníčky mnohem odolnější než cestičky ze sypkých materiálů a vydrží na vaší zahradě podstatně déle. Jednou z vůbec nejvíce trvanlivých variant pro vaše zahradní chodníčky je zámková dlažba.

Zahradní cesta ze zámkové dlažby – jak na to?

Před založením zahradní cestičky bude potřeba zakoupit dlažbu, písek, štěrk, cement a obrubníky.

Mezi další potřeby, které budou při realizaci chodníčku potřeba, patří rýč, lopata, kolečko, skládací metr, vodováha, šňůra a kolíky, rovnací lať, koště, gumové kladivo, deskový vibrátor, míchačka na beton.

Budoucí cestu si vyznačte pomocí kolíků a šňůr, označenou plochu vyhlubte dle výšky dlaždice, myslete na rezervu pro podkladový drobný štěrk.

Trasu budoucího chodníku vysypete cca 20 cm štěrku a udusejte.

Pevné okraje cest zajistěte obrubníky, měly být kladeny do betonového lože. Mezi jednotlivé bloky beton nepatří.

Jakmile beton vyschne a obrubníky pevně drží na svém místě, vysypeme vrstvu ještě 5 cm jemného štěrku a opět udusáme.

Vzniklou plochu vyrovnáme pomocí latě. Abychom docílili přesné výšky podkladu, uděláme na krajích latě zářezy na výšku dlaždic.

Pokládáme zámkovou dlažbu, zachováváme pravidelné spáry mezi dlaždicemi.

Dlaždice je také možné klást do betonového lože, cestička se tak stává odolnější a ve spárách neroste tráva. Jedná se ale o náročnější postup pro zkušenější kutily, jak beton zaschne, nebude již šance s dlaždicemi hýbat.

Do spár vmeteme křemičitý písek, celou plochu pokropíme, znovu zameteme a můžeme udusat deskovým vibrátorem.

Stejný postup dláždění je i u zatravňovacích dlaždic. Uvnitř těchto dlaždic jsou ale otvory, které se po vydláždění vysypávají zeminou, a vysévá se do nich travní směs. Zatravňovací dlažba se hodí zejména na příjezdové cesty nebo často zatěžovaná místa. Stejně jako trávní porost se udržuje sečením.

Zdroj: OBI