Dřevo na podlahovém topení

Podlahové topení patří bezesporu k pokrokovým metodám vytápění budov. Ideální podlahovou krytinou je pro ně určitě keramická dlažba. Výborně vede teplo, nedilatuje, na rozdíl od dřeva, které z tohoto pohledu má vlastnosti opačné – hůř vede teplo a se zvýšením teploty mění svoje rozměry a tvar. Právě tyto vlastnosti omezují použití některých druhů dřevin a také konstrukcí podlahových dílců.

U masivních podlahových dílců, jako jsou například vlysové a mozaikové parkety, považujeme za standardní, vhodnou dřevinu  dub a ty ostatní dřeviny, které mají stejné dilatační vlastnosti jako dub. Porovnání získáme z přehledných údajů o radiálních a tangenciálních šířkových změnách, vyjádřených v procentech úbytku  šířky, klesne-li vlhkost z 30 %  na 0 % vlhkosti – z takzvaného bodu nasycení vláken na nulovou vlhkost. Hodnoty tangenciálního a radiálního sesychání uvádí následující tabulka:

Dřevina         radiální sesychání   tangenciální sesychání   průměr    vhodná z hlediska změn              rozměrů

Dub                           4,0 %                          7,8 %              5,9 %                    ano

Buk                            5,0 %                        11,8 %              8,4 %                     ne

Javor horský (klen) 3,0 %                          8,0 %              5,5 %                     ano

Bříza                          5,3 %                          7,8 %              6,6 %                     ne

Hrušeň                       4,6 %                          9,1 %              6,9 %                     ne

Ořech                         5,2 %                          7,1 %              6,1 %                     ano

Akát                           3,9 %                          5,8 %              4,8 %                     ano

Teak                         2,5 %                          4,2 %              3,3 %                     ano

Jilm polní                  4,6 %                          8,3 %               6,5 %                     ne

Habr                          6,8 %                         11,5 %              9,2 %                     ne !

Modřín                      3,3 %                          7,8 %               5,6 %                     ano

Dub červený             4,5 %                          8,7 %               6,6 %                      ne

Olše                          4,3 %                          9,3 %                6,8 %                     ne

Jasan                         5,0 %                         8,0 %                 6,5 %                     ne

Mahagon                  3,2 %                          5,1 %                 4,2 %                    ano

Kaštan jedlý             4,3 %                          6 ,4 %                5,4 %                    ano

Žádná norma nestanovuje, které dřeviny lze nebo nelze použít na podlahové topení. U dřevin s nedoporučením na podlahové topení se čtenář z tabulky dozvídá, že může očekávat větší spáry než u tradičního dubu. Konečně všechny parkety z masivů budou mít v průběhu zimního období, hlavně však na konci zimního období větší či menší spáry, na podlahovém topení samozřejmě o něco větší.

Velkou roli u podlahovin z masivů hraje poměr šířky a tloušťky. U tenkých a současně širokých profilů je dvojí nebezpečí: U profilů s tangenciálním průběhem letokruhů dochází k příčnému prohnutí (korýtka nebo vyboulení). U širokých profilů se tvoří nadměrné spáry. Vhodné a nevhodné profily z masivů na podlahové topení uvádí obrázek.

Nejvhodnější profil klasické parkety je: tloušťka 22 mm, šířka 70 mm a méně. Nejvhodnější profil lamely klasické mozaikové parkety je: tloušťka 8 mm, šířka 20 mm, max . 22 mm. Šířky 35 mm, známé u ozdobných parket tohoto druhu, sesazených do různých úhlopříčných obrazců s orámováním, jsou naprosto nevhodné. Nevhodné jsou i palubky širší než 80 mm.

Masivní podlahové prvky všech druhů se vždy celoplošně lepí na tvrdé, rovné a suché podkladové vrstvy – betonové nebo anhydritové, v nichž jsou uloženy trubky s topným vodním médiem, které musí být min. 35 mm pod jejich povrchem. Povrchově málo pevný, drolivý podklad je naprosto nevhodný pro lepení. Jak rozpoznáme dostatečně tvrdý, pevný povrch od rozpadavého? Jednoduše tak, že sekáčem se snažíme udělat v podkladu rýhu. Jestli se nám to nedaří a zůstává jen bílá čára, je povrch výborný. Rovinnost snadno zkontrolujeme dvoumetrovým pravítkem s dovolenou odchylkou +- 2 mm, podle ČSN 744505.

Vlhkost podkladní vrstvy s podlahovým vytápěním je zásadně rozhodující pro úspěšnou realizaci. Nalepit dřevěnou podlahu na nedostatečně vysušený podklad znamená katastrofu. Dochází k deformacím podlahových prvků, vyboulení a odtržení. Oprava není možná, výměna ano, ale jen za obrovských nákladů a oddálení opravy za účelem vysušení.

Vlhkost betonu je stanovená normou – pod 2,5 %. Konečná ustálená vlhkost betonu však činí 1,3 % - 2,2 % . Pro podlahové topení by měla být vlhkost pod 2 %. Zdánlivě malý rozdíl vlhkosti představuje při tloušťce potěru 8 cm velké množství vody, které má tendenci vstoupit do dřevěné vrstvy nad potěrem, a to i přes polyethylenovou parozábranu. Obrovský problém však spočívá v přesném kontrolním měření vlhkosti z odebraného vzorku, aniž by se prosekla teplovodní trubka. Zde by mohl pomoci výkres uložení topných trubek, za předpokladu, že skutečnost odpovídá výkresu.

Pokud je vlhkost podkladu nejistá, je lépe upustit od celoplošného lepení masivních parket a použít třívrstvé parkety a jako parozábranu izolační fólii Stafol tl. 0,6 mm, která se dokonce používá i proti tlakové vodě.

Třívrstvé parketové dílce jsou vhodné na podlahové topení. I v tomto případě je však nutno investora upozornit, že podlaha nebude zcela bezespará a že příčný průhyb může být až 0,4 mm, což norma ČSN EN 13499 připouští. Právě z tohoto důvodu, a to platí pro všechny podlahové dílce obdélníkového formátu, orientujte dílce při pokládce tak, aby delší strana směřovala kolmo na stranu s oknem. Jsou-li v místnosti okna na obou na sebe kolmých stěnách, zvolte kolmý směr na tu stěnu, která má větší plochy oken.

Projektant podlahového topení bude mít zájem o podlahovinu co nejtenčí, aby byl přenos tepla do prostoru co největší. Snižují se tím náklady na délku topných trubek.

Ideální jsou mozaikové parkety tloušťky 8 mm, průmyslová mozaika poloviční tloušťky (8 mm). Nevhodná je průmyslová mozaika tloušťky 22 mm. Nevhodné jsou i tzv. lamparkety tloušťky 10 mm a šířky 50 mm, pro jejich nevhodné proporce šířky k tloušťce a dodatečnému korýtkovatění. Při volbě druhu podlahoviny na podlahové topení dbejte vždy pokynů výrobce.

Ing. Rajmund Coufal, PhD., Zlín

zdroj: Podlahy a interier