Pyrolýza: obrozený způsob spalování dřeva

Moderní pyrolytické kotle představují univerzální a funkční řešení ohřevu teplé vody a vytápění, které umožňuje zachovat maximum komfortu při minimálních nákladech.

V době zvyšujících se nákladů na všechny druhy energií zůstává nejlevnějším palivem dřevo - tradiční materiál, jehož zpracování je ale stále efektivnější. Moderní kotle dnes využívají procesu pyrolytického spalování, který bývá označován za budoucnost využívání pevných paliv. Účinnost pyrolitického spalování se v kombinaci s moderní konstrukcí kotlů blíží hranici 90 %, což představuje až dvojnásobek oproti klasickému spalování.

„Samotná myšlenka pyrolýzy je známá již dlouhou dobu. V minulosti byla nejhojněji využívána při výrobě dřevěného uhlí, v současnosti se uplatňuje stále častěji při zpracování odpadu šetrnou cestou,“ vysvětluje Michal Vrkoč z technické podpory prodeje obchodní divize Dakon, největšího českého výrobce kotlů na pevná paliva, a dodává: „Jedná se o tepelný rozklad látek, při kterém se organické materiály obsažené v dané surovině dělí za minimálního přísunu vzduchu na jednodušší chemické sloučeniny a pevný zbytek. Samotný proces probíhá v rozmezí teplot od 200 do 1500 °C v závislosti na konkrétním procesu a žádaných výchozích látkách.“

Dvě jsou víc než jedna

Tajemství konstrukce pyrolytických kotlů poodhaluje technické oddělení značky Dakon, která je největším dodavatelem kotlů na pevná paliva v ČR. Základní myšlenka spočívá v rozdělení procesu spalování dřeva do dvou komor přemostěných tryskou. V první komoře (často té horní) dochází k vysoušení vsázky a tvorbě dřevoplynu, který je pak spalován v komoře druhé.  Obě komory tak pracují v rozdílném teplotním zatížení. Přikládací komora bývá vystavována teplotě kolem 500 °C, zatímco spalovací komora (prostor, kde hoří dřevoplyn) odolává teplotám kolem 1100 °C. Zplyňující proces se tedy skládá ze dvou dílčích, kterým musí kotel vyhovovat a oba vzájemně sladit. Pokud se to nepodaří, dochází k nadměrné tvorbě dehtu a vodních par, což má negativní dopad jak na hoření, tak na životnost kotle. „Zákonitosti pyrolytického procesu proto kladou velké nároky na konstrukci kotlů a největším oříškem bývá najít přijatelné poměr mezi cenou kotle a jeho konstrukčním řešením. Například Dakonu se právě toto podařilo s kotlem KP PYRO, vysvětluje Michal Vrkoč.

Komfortní cesta

Oproti klasickým kotlům na pevná paliva mají pyrolytické kotle často poloautomatickou nebo automatickou obsluhu. Ve vhodném provozním režimu a vhodně navrženém topném systému odpadává i potřeba neustálého zatápění. Intervaly hoření tak mohou dosáhnout i několik hodin. Pyrolytický proces produkuje pouze minimální množství odpadního materiálu, takže je možné popílek odstraňovat jen dvakrát či třikrát do týdne. Tím se systém stává mnohostranně použitelným, plnícím univerzální nároky mnoha typů bydlišť venkovským sídlem počínaje a lyžařskou chatou konče.