Bydlení – historie bydlení, funkcionalismus; účelnost a strohost, nové principy i materiály

Jiřina Kavková, 30.6.2012

Funkcionalismus byl nový sloh i směr, důraz na účelnost, strohost i využití nových architektonických principů a nastupujících materiálů. Funkcionalismus by snahou o reformaci také v přístupu k výstavbě sociálního bydlení.

Nositelé funkcionalismu a jejich zásady
Tvar sleduje funkci - tato jednoduchá věta, kterou si vytkl za svůj cíl americký architekt Louis Henri Sullivan (1865 - 1924) se stala základním vyjádřením úsilí avantgardních architektů po první světové válce. Pravda, je to heslo příliš prosté, příliš jednoduché, aby mohlo postihnout onen historický jev, označovaný na počátku dvacátých let dvacátého století celou řadou pojmenování, z nichž se nejvíce ujal výraz "funkcionalismus".

Heslo architekta Sullivana, kterému nadržoval na počátku století teoretik a zakladatel německého Werkbundu Hermann Muthesius (1861 - 1929), vedlo založením Bauhausu k ideologizaci funkcionalismu. Jedním z hlavních zdrojů pro vznik nové estetiky užité tvorby a designu bylo i Moorisovo a Ruskonovo odmítání náročných forem a návrhy zjednodušených až prostých nábytkových předmětů. Zásady svoji tvorbou formulovali i bratři Perretové a k jeho hlavním stoupencům patřili především architekti Le Corbusier, A.Loos, J.J.P. Oud a mnoho dalších. V Bauhausu byl pak funkcionalismus formulován důrazněji.

Rozvoj vědy, racionalismus a velkovýroba
Byla to doba naplněná často i nekritickým nadšením z prudce se rozvíjejícího se průmyslu. Dynamický rozvoj vědy, průmyslu a techniky vyvolal představu, že věda a technika nahradí architekturu jako umění. Teoretici výtvarného umění a architektury nazvali tento silný proud na počátku dvacátého století reformací.

Tato reformace architektury a nové tvorby předmětného světa vydala nový zákon. Ráj na zemi měla vytvořit věda. Technizace světa měla pomocí industrializace zasytit zástupy. Od rýsovacích stolů se začaly, současně se snahou využití na svět přicházejících nových technologií a hmot, ozývat hesla - racionalismus, zprůmyslnění, velkovýroba. Ve dvacátých letech se stroj a strojová výroba staly modlou, ke které vzhlíželi teoretici a architekti funkcionalismu. Přitom průkopníci funkcionalismu ve svém nadšení pro filozofii funkčních výrobků, která se jim otevírala díky moderní technologii, zcela opomenuli lidskou povahu. Modernismus dvacátých let urychlil další rozšíření nových myšlenek a rozbil zeměpisné hranice - dal podnět k vzniku mezinárodního stylu.

Nové přístupy, odmítnutí navazování na minulost, programové sociální hledisko
Tvůrci a především pak teoretici byli přesvědčeni, že kulturní náplň a tvůrčí žeň dvacátého století nebude spoutána ohledy na minulost. Nabyli přesvědčení, že nemohou existovat žádné kompromisy ani postupná hledání. Usilovali o zcela nové přístupy - radikální, neodvislé a nezávislé na minulosti.

Funkcionalismus se odlišil od slohově vágní předcházející doby i tím, že měl zcela novou etickou náplň. Šlo nejen o to, že se palčivé problémy řešily jinak, ale že vyřešené problémy měly sloužit zcela jiným sociálním skupinám. Novou orientací práce návrhářů byla snaha po uspokojování každodenních potřeb prostých lidí. Již od vzniku funkcionalismu byla pozornost mnohých architektů orientována stále více na sociální problémy bydlení a vyústila ve snahu navrhovat nábytek dostupný co nejširší populaci. První radikální změny v ideovém přístupu k řešení bytového problému, bytové dispozice a bytového nábytku nastaly právě a teprve s příchodem funkcionalismu.

Je pravdou, že určitou roli především v anglosaském světě sehrály myšlenky Ebenzewarda Howarda, který propagoval koncepci zahradních měst. Tíživá problematika, otázka bydlení sociálně nejslabších vrstev obyvatelstva, otázka, která mohla být řešena tzv. lidovým bytem a lidovým nábytkem, se stala tématem soutěží, které byly vypisovány v Čechách Svazem čs. díla již v roce 1922 a posléze v roce 1927.

Funkcionalismus ve svých základech byl chápán jako metoda, a především jako program, který se opíral o utopické předvídání vývoje celé společnosti.

"Meziválečná architektonická avantgarda byla mládím našeho století. Vytvořila optimistický sen o novém poslání architektury a urbanismu jako služby celému lidskému společenství, s rovností hmotných a hygienických nároků na bydlení v zářících městech a s novým přepychem veřejných staveb, sadů, sportovních hřišť, automobilové dopravy a služeb. Věřila sociálnímu a kulturnímu pokroku, perspektivám socialismu a zároveň nevyčerpatelným výrobním možnostem průmyslu a techniky." Otakar Novotný.

Avantgarda vznikla za zcela zvláštních okolností v duchovním klimatu určité skupiny lidí ovládaných jednotící ideou obecného lidství a štěstí pro každého člověka. Architekti funkcionalistické avantgardy byli přesvědčeni, že svět našeho století se nezadržitelně a nenávratně mění - oproštěn od "balastu" minulosti vnitřně obohacuje a především mechanizuje a je stále prostupován novými vynálezy zcela netušeného významu a netušeného dosahu pro nově nastupující generace. Bylo logické, že nový směr ovlivnil navrhování dispozic i navrhování nábytku.

Počátek hospodářské krize, reakce na funkcionalismus v Německu a Itálii
Složitá situace nastala na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy na celou společnost dolehla plně tíha hospodářské krize. Krach na newyorské burze v roce 1929 znamenal konec rozkvětu dvacátých let a stal se signálem celosvětového ekonomického propadu. Došlo k nezměrnému nárůstu nezaměstnanosti. Vlády si s následky nezkrotného kapitalismu nedokázaly poradit. V Německu, Itálii a ve Španělsku vytvořila ekonomická krize plodnou půdu pro totalitní režimy. Přitom bylo pozoruhodné, že zatímco po uchopení moci nacionálními socialisty v Německu (1933) následoval prudký útok nacistů i na moderní umění, zatímco v Itálii se fašistická vláda stala propagátorem modernistické architektury a designu.

V Německu převládla snaha vytvořit určitý sloh se základním cílem, kterým byla glorifikace třetí říše. Všechno ostatní bylo považováno na židobolševismus - zvrhlost a výtvory chorých mozků. Pokus vymítit násilím myšlenky avantgardy i s kořeny se dotkl také architektury a nábytkové tvorby. V Berlíně byl uzavřen Bauhaus již v roce 1933.

Český funkcionalismus
V tuto dobou plnou sociálního napětí bylo v programech avantgardy českých architektů prohlašováno, že základní povinností architekta je tvorba jen racionálního a tím i levného zařízení, které by mohlo být dostupné širokým vrstvám obyvatelstva.

Česká avantgarda pokrokových architektů se zařadila mezi světový předvoj a přispěla svými teoretickými pracemi a především zdařilými realizacemi k prohloubení zásad nového směru. Přitom zůstalo paradoxem, že nejdůsledněji byly zásady funkcionalismu aplikovány především při řešení individuálně navrhovaných staveb a interiérů solventních uživatelů. Architekti avantgardy nacházeli uplatnění při řešení náročných rodinných vil a při vybavování jejich vnitřních prostorů.

Nejpřesnější formulace ortodoxního funkcionalismu u nás ve svých vystoupeních a publikacích formuloval Karel Teige. V teoretických úvahách dospěl až k vizi typizovaného bytu, který by si lidé ani nezařizovali sami. Dostávali by zařízení od stavebníka a z bytu by byly vyřazeny všechny funkce, které by pak mohly být přeneseny do společných zařízení. Byt by tak mohl být oproštěn nejen od množství funkcí, ale i do přemíry nábytku. V posledním domýšlení funkcionalismu autor vylučoval z bytu všechno s výjimkou spaní a čtení. Všechno ostatní navrhoval z bytu přenést do společného veřejného zařízení. Jídlo do společných kuchyní, výchovu dětí do jeslí a dětských heren, osobní hygienu do veřejných lázní. Konečně i četba by mohla být plně přenesena do knihoven, takže v bytě by dostačovalo lůžko a úložný prostor pro osobní předměty a ošacení. Architekti vyrostlí a tvořící v počátcích meziválečného období ve svých pracích odráželi zřejmě nejen atmosféru doby naplněnou protiklady, ale usilovali i realizaci těchto teorií.

Nové standardy zařízení, vznik sektorového nábytku
Již v počátcích dvacátých let vznikla představa o tom, že přísný vědecký přístup, založený na zkoumání lidských potřeb , usnadní cestu k vytvoření standardních výrobků, k typizaci, racionalizaci a k vytvoření výrobků ekonomicky výhodných. Byly to asketické požadavky, byl to současně antiestetismus. Byla to snaha usilující po zabránění návratu ke starému dekorativismu, který zatížil tvorbu několika předcházejících generací. Při kritickém pohledu na tyto postoje nesmíme opomenout, že poprvé v evropské historii nábytkového umění byl navrhován a vyráběn nábytek bez uplatnění ornamentu. Na rozhraní dvacátých a třicátých let, v experimentální projekci vznikaly návrhy bytového zařízení zcela nového charakteru. Řešení nábytku bytovém interiéru zde počalo přebírat stavební dílo. Začaly mizet objemné skříně, které byly nahrazovány skříněmi ve zdi a šatními komorami. Součástí stavby se stával v těchto experimentálních projektech kuchyňský nábytek a první místo v péči návrhářů zaujal nábytek sedací. V onu dobu vykrystalizovala a dozrála i myšlenka stavebnicového - sektorového nábytku. Skladebný "sektorový" nábytek byl vytvářen na principu strohých geometrických rastrů. De Stijl, Modriánův neoplasticismus, Bauhaus, funkcionalismus - všechny tyto směry, které přispěly k vývoji architektury první poloviny dvacátého století, povýšily pravý úhel na vyznání víry.

Účelnost bez útulnosti, ortodoxní funkcionalismus
Bylo především opomenuto, že shoda mezi konstrukcí a krásou je pouze náhodná a tím i nejistá. Opomněli skutečnost, že pokud k tomuto stavu někdy dochází, nedochází k tomu automaticky. Účelně propočítaný nábytek, vědecky stanovené parametry jednotlivých nábytkových druhů měly najít své plně uplatnění v budoucnosti. Nezdobené hladké plochy, odstraněný ornament a vyloučený dekor byly krédem, kterým funkcionalismus manifestoval již od samého počátku. V zásadním odporu ke zbytečným ozdobám opustil všechno, co bylo poplatné dekorativismu. Přitom bylo opomenuto, že vedle praktické stránky staveb i nábytkových předmětů je důležité také jejich společenské užívání. V představách a proklamacích avantgardních architektů byla zprvu zcela popírána estetická zkušenost, spoluvytvářející kulturní hodnotu předmětů. Předmětný svět - prostředí ortodoxně vytvářené podle těchto názorů bez zřetele na estetickou stránku bylo značně nevlídné.

Prostory s holými stěnami, bez dekorativních předmětů, obrazů, koberců a s minimálním počtem nábytku nevzbuzovaly pocit útulného domova. Bylo to úsilí, které směřovalo od záplavy dekorativismu k čistotě forem - k funkcionalismu, který se ale svojí sterilitou, snad až ortodoxně vyhýbal snahám po přívětivost.

Funkcionalismus s estetikou
Při tvorbě mladší předválečné generace, která se zabývala jak řešením prostorů, tak navrhováním nábytku, nacházelo opět své významné místo emocionální působení. Autoři takto pojímaných nábytkových předmětů navázali na pokrokovost funkcionalistických přístupů šířeji. Především tím, že dokázali u funkcionalismu zdůraznit také jeho estetickou stránku.

Zdroj:
Stanislav Dlabal, Nábytkové umění - vybrané kapitoly z historie