Pokojové rostliny - domov s rostlinami, exotické bromélie

Aleš Horák, 9.7.2013

S pokojovými rostlinami se v našem domově také lépe dýchá, zvlhčují nám často velmi suchý vzduch v místnostech. Pokojové rostliny, jako jsou exotické bromélie mají rády vzdušnou vlhkost a měkkou, nejlépe dešťovou vodu. Bromélie uvítají hodně světla, rosení a občasné hnojení.

Čeleď broméliovitých je zastoupena četnými druhy téměř všude v teplých lesích Ameriky. Broméliovité rostliny se uchycují na stromech a jejich kořeny nikdy nedosahují půdy. V dutinách stromů a mezi kořeny se zachycují opadlé listy, dále trus ptáků a opic. Dešťová voda stéká po žlábkovitých listech ke středu rostliny a zůstává stát uvnitř růžice.

Bromélie rostou v kyselém substrátu. K jejich zálivce a rosení lze použít jen měkkou, nejlépe dešťovou vodu a případně vodu odvápněnou. Rostliny mají rády vysokou vzdušnou vlhkost. Trvá dlouho, než je mladá rostlina schopna kvést, a teprve pak se prodává. Listová růžice, ze které vyrůstá květenství, po odkvětu odumírá a nepotřebuje žádné zvláštní ošetřování, přece však tyto náročné rostliny kvetou v bytě po dlouhé měsíce. Sice můžete dál pěstovat rostliny, které vyrůstají vedle staré listové růžice, ale i nejlepších podmínkách trvá léta, nežli vykvetou, a potřebují zvláštní, v bytě sotva možné ošetřování. Po nějakém čase broméliovité rostliny většinou končí v odpadu. Pro skutečně zaujatého pěstitele je výzvou, aby jim vykvetly některé bromélie z více než 2000 krásných druhů.

Aechmea fasciata
Velké tuhé listy jsou sice zelené, ale tak hustě pokryté bělavým voskem, že celá růžice má šedivý vzhled. Po otěru, po postřiku vodou a u rostliny na příliš tmavém místě mizí drobounké šupinky, které vytvářejí voskový povrch.

Prodávají se jen kvetoucí rostliny. Nad růžicí, která může být až půl metru vysoká, je růžové květenství. Růžová barva krásně vyniká ve spojení se světlou barvou listů. Mezi růžovými listeny jsou tu a tam vidět pravé, fialově zbarvené květy. Aechmea kvete běžně v létě, ale pěstitelé mohou ovlivnit dobu kvetení v průběhu roku.

Aechmea fasciata patří k těm druhům broméliovitých rostlin, které se pěstují nejsnadněji. Snáší suché ovzduší v místnostech, snáší slunce, přežívá v polostínu a nejlépe se jí daří při běžné pokojové teplotě.

Po odkvětu listová růžice odumírá. Pokud od ní oddělíte mladé, odspodu vyrůstající růžice, musíte je nejdříve zakořenit. Dále je pěstujete na světlém a teplém místě (minimálně 18 °C), které je chráněno před slunečním úpalem. Růst zhoršuje jak nedostatek, tak nadbytek vody. Nejsilnější mladou růžici můžete i ponechat v květináči.

Ananas comosus

Ananas pochází z Jižní Ameriky, ale nyní se pěstuje ve všech tropických a subtropických oblastech po své šťavnaté plody. Na Azorských ostrovech v roce 1890 náhodně zpozorovali, že kouřem při pálení dřeva se uspíší kvetení rostlin. Později se prokázalo, že rostliny reagují na plyn acetylen a tento poznatek se v současné době využívá k vyvolání časnějšího kvetení nejen u ananasu, ale i u mnoha dalších broméliovitých rostlin.

Neočekávejte od ananasu ve vašem domově žádnou bohatou sklizeň, ale na ozdobné rostlině přece jen může vyrůst malý plod. Ananas dejte na teplé a mírně sluněné místo. V létě zalévejte hodně, v zimě méně. V zimě je výhodnější nižší teplota, ne však nižší než 15 °C.

Ostnité okraje listů mohou způsobovat na méně prostorném místě obtíže. V případě potřeby s rostlinou pohybujete tak, že ji uchopíte ve středu růžice. Jestliže přece jen hodláte ananas přemnožit, použijte k tomu mladé rostliny vyrostlé u paty odumírající růžice, nebo odřízněte olistěný vrcholek koupeného plodu. Po několikahodinovém zaschnutí řezné rány vrcholek postavte na písčitou zeminu v květináči. Pak květináč shora přikryjte fólií a dejte na teplé a světlé místo.

Nejčastěji se pěstují dvě okrasné formy ananasu: Ananas comosus "Porteanus" (s jedním žlutým pruhem uprostřed listu) a Ananas comosus "Variegatus" (se žlutými pruhy hlavně podél okraje listů, někdy s nádechem růžově červeného zabarvení).

Billbergia x windii

Tento kříženec druhů Billbergia decora a Billbergia nutans se pěstuje velmi snadno, a nejlépe v zavěšené nádobě nebo na kusu kmene. Dlouhé listy tvoří růžici, ze které visí dolů květenství. Z červených ochranných listenů vyčnívají zelené květy, ale tato ozdoba bohužel nezůstává na rostlině dlouho.

Rostlinu zavěste na světlé nebo polostinné místo, chráněné před silným sluncem. Při běžné pokojové teplotě, při běžné zálivce a i při nižší vzdušné vlhkosti se rostlina hodně rozrůstá přirůstajícími mladými rostlinkami. Mladé rostliny s dobrými kořeny můžeme odříznout a nasadit do květináče se vzdušnou humózní směsí zemin.

Cryptanthus

V prodejnách s rostlinami se většinou nedozvíte další označení druhů a forem, které se od sebe značně liší. Vedle sebe se vystavují rostliny s velmi různým zabarvením listů a většinou se prodávají jako mladé rostliny v malém květináči. Jejich konečná velikost bývá dvojnásobná až čtyřnásobná.

Rostlinu si vyberte podle barvy listu a uvědomte si, že čím více zeleně je na listu, tím méně světla rostlina potřebuje k dobrému růstu. Druhy a formy, které mají bělorůžové nebo zcela tmavě zbarvené listy, dávají přednost slunnému stanovišti, kde mají výraznější barevnost listů. Další ošetřování je podobné jako u Cryptanthus zonatus.

Crypthantus zonatus

Asi patnáct centimetrů dlouhý list je ozdoben pásky, které jsou vytvářeny nepatrnými šupinkami. Základní barva je olivově zelená až čokoládově hnědá, takže proužky jsou zcela výrazné.

U kulturní formy "Zebrinus" jsou nejnápadnější - jako u zebry. Crypthantus zonatus pochází ze suchých oblastí v Brazílii. Snese suchý vzduch, ale je vděčný za občasné rosení. Zemina musí být vzdušná, proto lze použít rašelinu, kterou přivážeme ke kusu kmene. Postarejte se, aby zálivková voda vždy dobře odtékala, protože mokro u kořenů je právě snad jedinou příčinou zkázy této jinak velmi odolné rostliny.

Rostlina vydrží dlouho bez vody a v případě nouze vzdoruje plnému slunci. Slabě přistíněné místo je vhodnější nežli místo stinné, na kterém je list hůře vybarvený.

Malé květy ve středu růžice jsou tak drobné, že nemají okrasnou hodnotu. Množení je dobře možné četnými postranně vyrůstajícími růžicemi.

Guzmania

Když si koupíte kvetoucí guzmánii, budete mít dlouho radost z jejího květenství. Samotné květy jsou nenápadné, ale listeny kolem nich jsou většinou zbarveny živou červení. V tomto stavu rostlina nemá zvláštní nároky, protože listová růžice, ze které květenství vyrůstá, stejně za čas odumře. Rostlinu dejte na místo s dostatkem rozptýleného světla a středně vydatně zalévejte.

Znalost životních podmínek na přírodních stanovištích je užitečná pro toho, kdo chce dále pěstovat mladé růžice oddělené od hlavní růžice. Ve Střední a Jižní Americe rostou guzmánie na lesní půdě a ještě častěji na stromech, ve vlhku a teple. Stejné podmínky se pokuste napodobit u vás doma. Rostliny špatně snášejí teplotu nižší než 18 °C a vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost, kolem 80%. Takové podmínky můžete rostlinám připravit jen ve vitríně nebo v paludáriu.

Zálivková voda musí být měkká (dešťová nebo odkyselená voda) a vždy volně odtékat, jinak kořeny hnijí. Zemina má být zvláště vzdušná. Kromě toho v zimě rostliny silněji osvětlujte, dočkáte se dříve květu. Krátce: průměrný pěstitel pokojových rostlin udělá lépe, když pěstuje guzmánii jen po dobu kvetení.

Existují desítky druhů a kulturních forem je ještě více. Z nich jsou zvláště oblíbené odrůdy Guzmania minor, které mají jasně červené květenství.

Neoregelia

Nachově modré květy neoregelie nejsou tak nápadné, aby ke svému opylování přilákaly živočichy. Tuto úlohu přijímají listy ve středu růžice. Jsou červené a podle této barvy lze usuzovat, že květy opylují motýli a snad také kolibříci, kterým se červená barva velmi líbí.
Neoregelie jsou rozšířeny v Jižní Americe. Visí na stromech v teplém a vlhkém prostředí. Přesto v suchém ovzduší bytu vydrží kvést přibližně půl roku, než jejich hlavní růžice odumře. Pokud chcete dále pěstovat rostliny z postranních růžic, potřebné pokyny najdete u druhu Guzmania.
Během kvetení je běžná pokojová teplota vyhovující. Dbejte, aby ve vnitřku růžice vždy stála dešťová voda. Jinak zalévejte středně vydatně a podstavné misce nenechte vodu nikdy stát. Listy se intenzivně vybarvují jen u rostliny, která stojí na velmi světlém místě. Rostlinu chraňte pouze před prudkým letním sluncem.

Pěstují se různé kultivary, na jejich vzniku se nejvýznamněji podílel druh Neoregelia carolinae: "Meyendorfii" (zelená růžice s karmínově červeným srdéčkem), "Flandria" (smetanově bílé až bělavě žluté pruhy podél okrajů listů), "Tricolor" (velmi podobná jako "Flandria") a "Tricolor Perfecta" (listy bohatě žlutě pruhované, zvláště podél střednTiího žebra).

Tillandsia

V (sub)tropické Americe rostou tilandsie na skalách, na pařezech a dokonce na drátech elektrického vedení. Tam samozřejmě není ani stopa po půdě. Tilandsie rostou bez půdy. Existuje asi 400 druhů tilandsií s takovou rozdílností tvarů a květů, že se někteří pěstitelé specializují výhradně na tuto skupinu rostlin.

Podle vzhledu rostliny lze usuzovat na její nároky. Tilandsia v květináči a se zelenou růžicí jako jsou Tillandsia cyanea a příbuzná T.lindenii se musí chránit před silným slunce a vyžaduje stejné ošetřování jako kvetoucí guzmánie.

Naopak tilandsie, která má na listu bělavý povlak z nepatrných šupinek jako například takzvaný "španělský mech" (Tillandsie usneoides) potřebuje slunné, v každém případě velmi světlé stanoviště. Tyto druhy přijímají vodu a živiny přímo listy. Proto je denně přestřikujte dešťovou vodou, ve které jste rozpustili vhodné hnojivo s nízkým obsahem dusíku, nejlépe hnojivo určené k přihnojování na list. Hnojivový roztok musí být silně zředěný.

Vriesea

Vriesea patří k nejčastěji pěstovaným broméliovitým rostlinám. Z růžice listů vyrůstá klasovité květenství do výšky několika desítek centimetrů. Vlastní květy jsou často žluté i zelené a vyčnívají ze vzájemně se překrývajících listenů, které jsou zbarveny nápadně červeně nebo žlutě.

Ošetřování kvetoucí rostliny je jednoduché: postarejte se o teplé místo (minimálně 17 °C), které je hodně světlé, ale chráněné před nejsilnějším sluncem během dne. Stále udržujte uvnitř růžice dešťovou vodu a zeminu uchovejte stále mírně vlhkou s použitím měkké vody. U kořenů nikdy nesmí voda stát. Občasné rosení rostlině prospívá. Po několika měsících odumírá kvetoucí listová růžice. Pokud chcete dále pěstovat mladé rostliny, přečtěte si pokyny u druhu Guzmania.

Na trhu se vyskytuje několik druhů a četní kříženci. Vriesea splendens, nazývaná "planoucí meč", je nejznámější. Její klasovité květenství je červené a asi čtyřicet centimetrů dlouhé. Kulturní formy Vriesea psittacina mají vícebarevné květenství. Spodní listeny jsou červené, směrem nahoru jsou žluté a nakonec zelenožluté.

Zdroj: Nico Vermeulen - Pokojové rostliny

<< Další fotografie rostlin a květin >>