Vánoční svátky, pro nás už neznámé - Vánoce prvorepublikové

Vánoční svátky, které většina z nás již nepamatuje a nezná jsou Vánoce prvorepublikové. Dárky k Vánocům byly mnohdy dost skromné a neobvyklé - vedle hraček a oblíbených knih mohla za určitých okolností udělat radost figurka z chleba, pasta na zuby, jablko, ešus vodky, kousek mýdla, ale také obyčejná konzerva nebo plastové součástky na výrobu závěsů. Na vánočním stromečku visely nejen ozdoby, ale i kousky chleba či staniolu, nebo dokonce náboje a granáty.

Vánoce v době prosperity i za světové hospodářské krize.

První Vánoce oslavovali občané nově vzniklého Československa po dlouhotrvající a vyčerpávající "velké válce" s nesmírnou úlevou a nadějí. V euforii z míru a dosažené samostatnosti dovolovala lidem lépe snášet všeobecný poválečný nedostatek. Mladá republika se potýkala se zásobovací krizí jak v oblasti potravin, tak i uhlí. Zásoby byly vyčerpány, ceny na černém trhu vylétly nahoru. Koncem roku 1918 navíc propukla epidemie tzv. španělské chřipky, která si vyžádala obrovské množství obětí.

Co se týče předvánočních nákupů, nedostávalo se nejen ryb, ale kupříkladu i kvasnic potřebných na vánočkové těsto, místo čaje a kávy byly k dispozici jen náhražky. Dobové novinové inzeráty dokládají, že se sladkosti o Vánocích přece jen na trhu objevily - nabízely se fondány, karamely, větrové a sladové bonbony. O rok později nebyla hospodářská situace o mnoho lepší. Psal se rok 1919, drahota stále stoupala, propukaly hladové bouře, stávkovalo se za vyšší mzdy a demonstrovalo se proti "keťasům" a lichvářům.

Vánoční dárky prvorepublikových dětí

Postupem času se situace začala zlepšovat. Ve "zlaté éře" první republiky se dokonce stejně jako dnes žehralo na to, že duchovní stránka Vánoc je vytlačována konzumem. V obchodech i na tržištích se tlačily davy lidí, časopisy a noviny byly plné reklam na nejvhodnější dárky. A po čem toužily prvorepublikové děti? Holčičky především po panenkách a k nim "nezbytných" doplňcích - pokojíčcích, kuchyňkách s nádobíčkem nebo po miniaturním kupeckém krámu. Panenky měly hlavu a končetiny z celuloidové hmoty, tělo pak z kůže nebo látky vycpané pilinami či jiným vhodným materiálem. Na trhu byly i gumové panenky a také miminka-plaváčci, která bylo možné koupat. Mnohá holčička asi zatoužila po módním hitu inzerovaném v tehdejších časopisech - "autolady", gumové panence oblečené v "slušivém sportovním kostýmu", která vlastnila "moderní automobil na skutečných pneumatikách". Ale řadě dívek, především těm chudším, udělaly radost i papírové archy, z kterých se panenky a jejich oblečení muselo nejprve vystříhat.

Prvorepublikoví kluci dostávali plechová zvířátka na klíček, cínové vojáčky, dřevěné hračky na kolečkách k tahání za sebou, nebo houpací koně. S převratnou novinkou přišla v roce 1925 firma Inventor Jaroslava Vancla. V Polici nad Metují zahájila výrobu proslulé kovové stavebnice Merkur. Inzerovala ji jako "radost malých inženýrů, konstruktérů a stavitelů", která "účelně zaměstnává a bystří důvtip". Stala se velmi oblíbenou a nejedno dítě nasměrovala v životě k zmíněným profesím. O pět let později přišla Vanclova firma s další novinkou - plechovými elektrickými vláčky značky Merkur.

Dárkem, který nacházeli pod stromečkem jak kluci, tak děvčata, byly sáňky. Ale i ty podléhaly módě. Na počátku třicátých let byly nejvíce v kurzu takzvané rohačky. Ale pozor, musely být "pérované a z javorového dřeva," největším hitem pak byly ty, které měly volant. Mnoho dětí nacházelo pod stromečkem také brusle, i když se většinou jednalo pouze o tzv. šlajfky, které se připevňovaly na boty. Oblíbeným dárkem bylo rovněž loutkové divadélko, to se nacházelo v mnoha prvorepublikových domácnostech a bavily se jím nejen děti, ale i dospělí, což bylo jistě dáno i tím, že neexistovala televize. Dalším vítaným dárkem pro dlouhé zimní večery byly stolní hry - např. Člověče nezlob se! To se u nás pod názvem Ludo rozšířilo právě za první republiky. Ve dvacátých letech se na trhu objevuje i stolní hra, která má dětem pomoci poznat lépe rodnou zemi: Cestování Československou republikou. Populární byly i dřevěné kostky, z kterých se skládaly obrázky. Ve třicátých letech najdeme v novinách řadu inzerátů nabízejících hračky, například u Krále železnic se prodávaly hlavně ty technické, tedy především elektrické a parní vláčky. Ty ovšem nabízela i konkurence - Hračky Benda a Gartner, kde byly k dostání též loutky, stavebnice, divadélka a kočárky pro panenky.

Firma Brandeis zas zvala do svého pětipatrového obchodních domu plného hraček (panenky, nádobíčka, kuchyně, vláčky, autíčka či stavebnice) a zdůrazňovala, že prodává hračky krásné, vkusné, moderní, hygienické, a ne drahé. Na kočárky pro panenky se specializovala firma B. Mouchy, na společenské hry pak podnik Vladimíra Procházky.

Snad každé prvorepublikové dítě našlo někdy pod stromečkem plyšového medvídka. Jinak dětem samozřejmě Ježíšek nosil nezbytné praktické dárky - prádlo, rukavice, čepice, šály a svetry, děvčatům navíc ubrusy, cíchy a ručníky do výbavy. A pak také knížky, ty uvádělo mezi vzpomínanými vánočními dárky mnoho pamětníků, kteří prožívaly Vánoce za první republiky. Časté byly knížky od E.T. Setona či pohádky od Boženy Němcové.

Vánoční dárky za první republiky pro dospělé

Stejně jako dnes patřily mezi nákladné vánoční dárky elektrické přístroje. Firmy upozorňovaly, že moderní ženy se již neobejdou bez vysavače, a apelovaly na muže, ať svým ženám ušetří námahu spojenou s klepáním koberců a nadělí jim ho pod stromeček.

Vánoce se kvapem blíží
a mne hrozná starost tíží.
Kde já, chudák, seženu
vhodný dárek pro ženu?
Chceš-li ženu překvapiti,
chceš-li se jí zavděčiti,
pak jí koupíš na svátky
Elektro lux na splátky.

(inzerát v deníku Lidové noviny, 1930)

A správný muž jí k němu měl přibalit také horské sluníčko (jakési domácí solárium), "aby si zachovala mladistvé vzezření". Ale předvánoční inzeráty nabízely v třicátých letech i řadu dalších elektropřístrojů: lampy, žehličky, kávovary, čajovary, opékače topinek, elektrické podušky, trouby, vařiče, sporáky, ledničky, a se sloganem "Štíhlou bez námahy! Zdravou bez únavy!" dokonce i masážní přístroje. Poté co ve dvacátých letech začal pravidelně vysílat rozhlas (pokusně se začalo vysílat roku 1923), staly se vysněnými dárky radiopřijímače. Jiným nákladným dárkem byl gramofon.

Většina lidí však nacházela pod stromečkem levnější nadílku: ženy často dostávaly látku na šaty nebo boty, muži doutníky, tabák, peněženku nebo láhev alkoholu. Ve městech přetrvával v souvislosti s vánočními svátky zvyk známý ještě před první světovou válkou: darování snubních prstýnků mezi snoubenci.

 Ozdoby na vánoční stromeček

Ozdoby na stromeček si lidé často zhotovovaly doma - perníčky, ořechy balené do zlatého staniolu, papírové řetězy. Nebo se na nitě navazovala jablíčka a doma upečené cukroví, které se pak věšelo na stromeček. Ale ozdoby si bylo možno i koupit. Výběr byl široký - od skleněných foukaných i perličkových přes papírové, voskové, vatové až po dřevěné. Právě první republika je spojena s rozvojem tradice výroby vánočních ozdob, protože ještě na počátku dvacátého století se k nám převážně dovážely z Německa. Foukané ozdoby (koule, rampouchy, špičky)  začali zhotovovat skláři ve dvacátých letech především v Podkrkonoší a na Vsetínsku.

Na Jablonecku se vyráběly skleněné perličkové ozdoby jako vedlejší produkt při výrobě bižuterie. "Perle" se navlékaly na drátky a vytvářely se tak nejrůznější tvary vánočních ozdob (hvězdičky, sněhové vločky, motýlci, košíčky, ale i jízdní kola, dětské kočárky, mašinky, letadýlka atd.).

Prodávaly se také ozdoby z papíru, ploché i trojrozměrné (andělé, hvězdičky, domečky), u nás se vyráběly především na Železnobrodsku. Ve dvacátých letech se začaly prodávat i ozdoby z umělé hmoty, konkrétně z celuloidu. Většinou měly podobu zvířátek nebo ovoce a na trhu byly až do padesátých let. Z cínu a mosazi se zhotovovaly skřipce, které uchycovaly svíčky na vánočním stromku. Za první republiky mívaly podobu kaprů, kytiček a hvězd. Někdy se do nich neumisťovaly jen svíčky, ale i skleněné ozdoby (muchomůrky, dráčci). Z drátu se pak pletly košíčky, které se po naplnění bonbony také věšely na stromeček. Dřevěné vánoční ozdoby vyráběly dílny specializující se na hračky a betlémové figurky. Oblíbené byly také tzv. leonské ozdoby, které se dovážely především z Německa. Byly zhotovené z jemných kovových vláken a často přizdobené papírovými obrázky, foukanými nebo perličkovými ozdobami (řetězy, špičky, komety). K dostání byly i ozdoby z vosku (nejčastěji měly podobu andílků), vyráběl se z něj i Ježíšek do jesliček. A v neposlední řadě byly velmi časté ozdoby z vaty (k jejímu zpevnění se používalo lepidlo). Měly tvar ovoce, zeleniny, hub, zvonků, rampouchů nebo andělů. Připevňoval se k nim drátek na zavěšení a k některým také zelené lístečky a nať z papíru nebo povoskované látky. U nás je začal vyrábět roku 1919 Antonín Svoboda ve své Výrobně vánočních okras v Kralupech nad Vltavou. Na trhu byly tyto ozdoby až do sedmdesátých let.

Na stránkách novin se vedly diskuse, zda je lépe zůstat u tradičních svíček, či vánoční stromek rozzářit žárovičkami. Od dvacátých let se u nás používalo vánoční elektrické osvětlení firmy Osram, ale až do šedesátých let převažovaly voskové svíčky.

Na stromeček se rovněž zavěšovaly čokoládové figurky, které se prodávaly v kolekcích velmi podobných těm dnešním. Kolekce obsahovaly čokoládové, mandlové, oříškové, ovocné i fondánové bonbony balené ve staniolu a zdobené stuhami. Vyráběla je především továrna Orion, jejímž logem je od roku 1921 čtyřcípá hvězda navržená výtvarníkem Zdenkem Rykrem. Ten pro továrnu začal pracovat ve svých jednadvaceti letech a postupně se stal šéfem reklamního oddělení. Spojil s ním bezmála dvacet let svého života. Je autorem typického nápisu Orion, který vypadá, jako by byl vytvořen z provázku. Rykr jakožto firemní grafik každoročně vymýšlel i nový dekor vánočních papírů, do kterých se balily mikulášské nadílky a až pětiposchoďové kolekce. Stal se zároveň redaktorem firemního časopisu Čokoládový svět, který se distribuoval do cukráren, koloniálů či obchodních domů a představoval jednotlivé výrobky. Výtvarník též vymyslel fiktivní postavu profesora Výklady, jenž na stránkách Čokoládového světa prezentoval své dojmy z inspekční cesty po republice, během níž zkoumal úroveň výkladních skříní. Rykr tak tímto způsobem didakticky radil prodejcům, jak mají výklady svých obchůdků zlepšit a zatraktivnit.

Vánoční stoly i přání, návštěva kostelů, Vánoce na horách

Na vánočních stolech se už tehdy objevovaly pomeranče, mandarinky, grapefruity, banány, datle, fíky, a dokonce i kiwi. Toto exotické zboží však patřilo k luxusnějším záležitostem a jeho konzumace byla považována za jakýsi znak modernosti. Rubriky pro ženu nabádaly, aby si hospodyňky neošklivily grapefruity a za pomoci cukru přišly tomuto ovoci na chuť. Učily je rovněž, jak použít banány do nejrůznějších svátečních dezertů.

Pravidelně měli plné ruce práce pošťáci. Lidé si posílali vánoční gratulace, přičemž asi nejoblíbenější byly ty s Ježíškem a baculatými andělíčky od malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Jejich obliba přetrvala po desetiletí - znovu byly vydávány i po roce 1989.

Většina lidí ve vánoční době častěji než po zbytek roku navštěvovala kostely. A pamatováno bylo i na ty, kteří se nemohli na procházku k jesličkám vypravit, na vězně. Na Pankráci, přímo v kapli trestnice, sloužil v době Vánoc tradičně bohoslužbu sám pražský arcibiskup.

Stále populárnějším se stávalo trávit Vánoce i sám Štědrý večer na horách. Však také Klub československých turistů v tisku nabádal každého svého člena, aby o Vánocích navštívil klubovní chatu svého kraje. Jezdilo se do Krkonoš, na Šumavu, do Beskyd i do Tater a řešily se stejné problémy jako dnes: jak si dobře vybrat z nabídky lyží (tehdejší trh nabízel jasanové, březové a lepené z několika dřev), jak si včas na horách rezervovat ubytování, jak přežít cestu napěchovaným vlakem a jak se správně obléknout.

Z Prahy byly pro lyžaře také vypravovány speciální "autocary" na Šumavu a do Krkonoš. Módní časopisy se zabývaly lyžařskou módou, nabízely inspiraci, jaké oblečení si ušít, ale existovaly už i obchody, které se na lyžařskou výstroj specializovaly (například oděvní služba Nehera, která inzerovala speciální lyžařské pumpky s odůvodněním, že "v pumpkách lyžují nejlepší Norové").

Vánoce v době hospodářské krize

Samozřejmě ne každý si mohl dovolit nákladné dárky nebo pobyt na horách. Platilo to hlavně v těsně poválečném období a počátkem třicátých let, v době světové hospodářské krize, kdy měli lidé nejhlouběji do kapsy.

Průměrná roční mzda pracovníka v průmyslu v roce 1928 (7208 Kč)
Průměrné ceny zboží a služeb v roce 1928:
1 kg chleba (3,40 Kč), 1 kg brambor (095 Kč), 1 kg vepřového masa (16,90 Kč), 1 kg másla (25,75 Kč), 1 vejce (0,85 Kč), 1 kg cukru (6,20 Kč), litr piva (2,90 Kč), pánská košile (25 Kč), pánské boty (100 Kč), vstupenka do kina (5 Kč)

V době hospodářské krize, především v letech 1930-1933, byly pro většinu obyvatel Československa Vánoce mnohem skromnější než v době hospodářské prosperity, pro statisíce lidí bez práce pak přímo chudé. V tisku se objevovaly zprávy o zoufalé situaci nezaměstnaných, především na Ostravsku, kde se zastavila výroba v řadě podniků. Vláda se snažila dopad krize alespoň trochu tlumit nejrůznějšími opatřeními v průběhu roku a také speciálně na Vánoce.

Vánoční charita a Vánoční stromy republiky

Naštěstí se již v této době v Československu poměrně etablovala i charitativní činnost. Řada organizací tak pořádala o vánočních svátcích hromadné nadílky a večeře, a to nejen pro děti, ale i jejich nezaměstnané rodiče. Nejvýznamnější charitativní akcí prvorepublikových Vánoc byla bezesporu sbírka pod tzv. Vánočním stromem republiky.

Vánoční stromy republiky byly chápány jako akt vlastenectví, "jako projev soudržnosti a obětavé lásky nové, sjednocené, národní československé rodiny, která nedopustí, aby některý její člen - tím méně bezbranné dítě - trpěl nedostatkem." Organizátoři akce graficky znázorňovali, jak sbírka pokračuje. Diagram tvořil znak charitativní organizace České srdce, a sice červené srdce v trnové koruně. Vždy když přibyla další tisícikoruna (což znamenalo zabezpečení jednoho dítěte na celý rok), změnil se na koruně jeden trn v lipový lístek. Za vybrané peníze byl pak postaven brněnský domov Dagmar, jehož název měl připomínat Dánsko a tamní stejnojmennou dobrotivou královnu, která pocházela z Čech. K popularizaci Vánočních stromů republiky velmi přispěl rozhlas, který o nich pravidelně vysílal reportáže, a také denní tisk.

Některé ozdobené stromy byly dokonce připevněny na korby nákladních aut, která s nimi zajížděla i do zapadlých vesnic. Veškeré vybrané peníze šly na humanitární účely a doplňovaly škálu sociálních a zdravotních programů financovaných ze státního rozpočtu nebo z církevních zdrojů. Význam vánoční sbírky na chudé a opuštěné děti vzrostl počátkem třicátých let, když do Československa dorazila velká hospodářská krize.

Poslední vánoční svátky před válkou, solidarita s odsunutými

Poslední meziválečné vánoční svátky byly v Čechách a na Moravě velice smutné. Republika přišla před třemi měsíci o podstatnou část svého území, přímo o Vánocích pak také o jednoho ze svých nejznámější spisovatelů, Karla Čapka.

Vánoce roku 1938 byly především ve znamení uprchlíků z okupovaného pohraničí, kteří po tisících opouštěli svá obydlí a zaplavovali vnitrozemí. Nejednalo se však pouze o Čechy - byli mezi nimi i němečtí antifašisté a neposlední řadě i nacisty nejvíce pronásledovaní Židé. Ti šťastnější z nich nacházeli azyl u příbuzných nebo se jim podařilo pronajmout si byt, ale uprchlíků bylo takové množství, že byli načas provizorně ubytováni i v sokolovnách, školách, továrních skladech nebo v odstavených železničních vagonech. V Praze byla na Štědrý den plně obsazena například vysočanská noclehárna, kde svátky prožívalo přes čtyři sta lidí z pohraničí.

Již před Vánocemi se zdvihla mohutná vlna solidarity. Probíhaly sbírky, noviny apelovaly na občany: "Dovoláváme se lidskosti každého z vás, pomozte dětem, které musely opustit své domovy! Věříme, že není mezi vámi ani necitelnosti, ani sobeckosti a že tato výzva nebude nikým oslyšena!" Před vánočními svátky se kampaň ještě vystupňovala. Na náměstí stály Vánoční stromy republiky a lidé přispívali na děti uprchlíků, aby i v provizorních podmínkách mohly prožít pěkné Vánoce. Dobročinné organizaci České srdce se přihlásily tři tisíce rodin, které se nabídly, že si k sobě na Vánoce vezmou děti, jež ztratily domov. Poslední neděli před svátky vrcholila sbírka Národní pomoci. Toho dne panovaly patnáctistupňové mrazy, kdo nemusel, nevycházel, a tak si skauti, kteří jednotlivé domácnosti obcházeli, libovali, že skoro každého zastihli doma. Sbírka byla velice úspěšná, lidé měli připraveny peníze i balíky s ošacením a hračkami.

Také dobrovolné sestry Červeného kříže vyjížděly do míst, kde byli ubytování utečenci, a rozdávaly cukroví, stromky a hračky, šatstvo a boty. Byl založen rovněž zvláštní šekový účet na podporu uprchlíků.

Solidarita s lidmi bez domova měla však i svou odvrácenou tvář - někteří lidé se pokoušeli na neštěstí uprchlíků vydělat. Bytů byl nedostatek, čehož někteří majitelé využili a ceny vyšponovali do horentních výšek. Vláda na tuto situaci reagovala vydáním mimořádného opatření, ve kterém pohrozila, že každý, kdo bude požadovat za pronájem bytu přemrštěnou sumu, bude potrestán pokutou až padesáti tisíc korun nebo šestiměsíčním vězením. Objevili se i podvodníci, kteří ve falešných sbírkách vylákali od důvěřivých dárců peníze na podporu utečenců.

Na Štědrý den se pak konalo bezpočet akcí. Stát, charitativní organizace i soukromé firmy zorganizovaly hromadné sváteční večeře. Jedna probíhala v hangáru na pražském letišti. Šéf zdejších pilotů celý den svážel letištním autobusem uprchlické děti, pro které zaměstnanci letiště připravili nadílku. Stromeček a dárky umístili přímo pod křídla letounů.

V Praze bylo rozdáno pět tisíc vánoček a stejný počet štědrovečerních večeří. Kardinál Kašpar navštívil věznici na Pankráci, v tamní kapli odsloužil mši svatou a zavítal též do nemocnice Milosrdných bratří a na Slovanský ostrov, kde probíhala nadílka pro chudé. Prezident Emil Hácha přišel dopoledne na Staroměstské náměstí a přispěl do pokladničky, která byla umístěna pod zdejším Stromem republiky.

Celkově se v závěru roku 1938 nehledělo do budoucnosti s velkým optimismem, jak je patrné z řádků spisovatele Eduarda Basse: "Před dvaceti lety jsme si říkali, že poprvé slavíme české a slovenské Vánoce. Po dvaceti letech si můžeme jen přáti, aby to zůstalo pravda, aby tyto nejtišší a nejdůvěrnější svátky byly i nyní svátky míru a pokoje v českých a slovenských duších, svátky vroucího zahloubání v podstatu národního bytí a v naše vztahy k ideám křesťanství."

Zdroj: Petr a Pavlína Kourovi - České Vánoce

Vánoční svátky, jak je neznáme - Vánoce prvorepublikové
Válečné Vánoce, vánoční svátky v protektorátu v letech 1939 - 1944
Poválečné Vánoce roku 1945 byly ve znamení svobody i nouze  
Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše 
Vánoce šedesátých let - doba tání, dostatku potravin a povoleného Ježíška