Poválečné Vánoce roku 1945 byly ve znamení svobody i nouze

Poválečné Vánoce roku 1945 byly ve znamení svobody i nouze. Strasti války nebyly doposud zapomenuty a nedostatkem trpěli všichni. Chyběly potraviny, uhlí, oděvy, obuv, látky i hygienické potřeby. Přetrvával přídělový lístkový systém, který byl doplněný atraktivním zbožím z pomoci UNRRA.

Dozvuky války
Po osvobození Československa byla v prosinci roku 1945 opět obnovena prvorepubliková vánoční tradice. "Na našich náměstích se opět objeví Vánoční stromy republiky. Mají heslo: pro děti, pozůstalé po obětech perzekuce a války a pro děti, jimž válka vzala zdraví," psali počátkem prosince 1945 Svobodné noviny. Jeden z nich stál i na Staroměstském náměstí poblíž vypálené radnice.

První mírové Vánoce byly velmi bolestné pro řadu lidí. Jejich naděje na setkání s blízkými se definitivně rozplynula. Velmi těžké chvíle prožívaly lidické ženy. Světem lidická tragédie otřásla, a tak bylo Československo vybráno, aby vyslovilo své přání v tradičním vánočním poselství BBC nazvaném Where ever you may be. Vysílalo se na Boží hod vánoční ze sedmnácti míst celého světa a poslouchalo jej padesát milionů lidí. Československá reportáž byla natočena v ulici Vdov v Kročehlavech u Kladna.

Ale ani pro ty, kteří neprožívali bolest ze ztráty někoho blízkého nebyly vánoční svátky lehké. Potravin, oděvů, obuvi, mýdla i uhlí byl stále nedostatek. Prvního listopadu 1945 byla provedena měnová reforma, která uvedla do oběhu nové peníze. Poměr nové československé koruny byl 50:1. Celková úroveň cen se zvýšila ve srovnáním s rokem 1938 zhruba trojnásobně, ale dodejme, že se navýšily i mzdy. Nadále existoval přídělový lístkový systém, který umožňoval nakupovat za úřední ceny. Ale ještě koncem roku 1945 dosahovala výživná hodnota přídělů potravin jen šedesát procent doporučené normy. Pokud si lidé chtěli pořídit zboží více, nebo to, které na lístky nebylo k dostání, museli ho shánět na černém trhu a zaplatit za něj několikanásobně vyšší ceny.

Vláda se snažila alespoň o Vánocích lidem trochu přilepšit. Vedle běžných lístků byly v roce 1945 vydány i mimořádné, označené jako "zvláštní příděl k Vánocům" Díky nim si obyvatelé Československa mohli koupit na legálním trhu 1500 g bílého pečiva, nebo 1125 g pšeničné hrubé mouky, 150 g poživatin, 250 g cukru a 100 g marmelády, místo níž bylo možné obdržet dalších 75 g cukru. Měsíční příděl bonbonů činil 50 dekagramů. Už před prvními mírovými Vánocemi se ale začala jejich tovární výroba opět rozjíždět. V časopise Květen vyšla měsíc před vánočními svátky reportáž, která konstatovala, že cukru a sirupu je celkem dostatek. "Na běžícím pásu vidíte v továrně mentolky, kyselé a ovocné bonbony atd. Z těsta, smíšeného z cukru a sirupu svařeného na 120 stupňů, do něhož bylo přidáno příslušné množství kyselinové příchuti, vyrábějí stroje tisíce a tisíce cukrátek denně. I milovníci fondánu si přijdou brzy na své: i tímto druhem bonbonů všech chuťových odstínů a náplní plní pilné ruce dělnic stovky úhledných bílých krabic a bonboniér. Vánoční cukroví speciálně se ještě nevyrábí, lze však předpokládat, že na příštím vánočním trhu bude již plně zastoupeno v normálním mírovém rozsahu i kvalitě." Továrny zápasily především s nedostatkem uhlí, potřebné pro udržení strojů v chodu. Dobrou zprávou naopak bylo, že do Československa dorazily zásilky kakaových bobů, takže se od února 1946 mohlo začít s výrobou čokolády a čokoládových bonbonů.

Velmi chyběly látky. Posledních šest měsíců před osvobozením již nebylo možné dostat na lístky vůbec žádné. Drtivá většina obyvatelstva tudíž neměla zásoby a příděly distribuované po osvobození stále nestačily. Obdobně to bylo i s obuví. Ženy ale toužily vytvořit i za této situace svým rodinám pěkné svátky, trpělivě stály v nekonečných frontách, přešívaly ze starých šatů nové, s vozíky jezdily pro pytle s uhlím. I o něj byla nouze. Vláda se dokonce v prosinci 1945 kvůli kritickému stavu zásobování uhlím a nedostatku elektřiny usnesla na speciálních opatřeních. Bylo zakázáno rozsvěcet světelné reklamy, svítidla ve výlohách, omezit se mělo osvětlení ulic a veřejných prostranství, používání výtahů. S elektřinou se mělo důsledně šetřit i v kavárnách, divadlech, biografech. Omezily se i jízdy tramvají, úplně byl přerušen jejich provoz mezi 10. a 12. hodinou a mezi 13.30 a 16. hodinou. Byla dočasně zrušena práce v sobotu, týden byl jen pětidenní. Kde to bylo možné, měli dostat pracující kvůli nedostatku uhlí od 22. prosince 1945 do 1. ledna 1946 volno, pro děti byly vyhlášeny uhelné prázdniny od 15. prosince 1945 na "alespoň čtyři neděle".

Nedávno skončenou válku připomínají zprávy v novinách, v prosinci 1945 se na jejich stránkách prakticky denně objevují články na hony vzdálené vánoční atmosféře - především zprávy z Norimberského procesu, v jeho rámci stanuli před mezinárodním soudním tribunálem nacističtí váleční zločinci.

Vánoce s UNRROU
UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administratioin) byla vůbec první projekt mohutné mezinárodní humanitární a rozvojové pomoci v dějinách. Začalo se o něm uvažovat už v době, kdy druhá světová válka zdaleka nebyl u konce. V listopadu 1943 se na něm ve Spojených státech shodlo více než čtyřicet zemí - budoucích signatářů OSN. Cílem UNRRA bylo zabránit hladu a epidemiím nakažlivých nemocí a pomoci zemím zpustošeným válkou postavit se znovu na nohy. Na akci UNRRA se nejvíce podíleli Američané (více než dvě třetiny všech nákladů). Cítili to jako morální povinnost, protože USA nebyly válkou přímo zasaženy a skýtaly obrovský hospodářský potenciál. Země, kterým byl nárok na pomoc ze strany UNRRA přiznán, ji obdržely zdarma a platily jen administrativní výdaje a částečně dopravu. Československo na jednáních ohledně UNRRA zastupoval Jan Masaryk a nutno říci, že se mu podařilo domluvit pomoc velkorysou. Dodávky zboží s nápisem UNRRA k nám začaly směřovat s postupným osvobozováním. Budily rozruch. Vedle základních potravin totiž přicházely také ty, které dospělí roky neviděli a děti narozené během okupace je znaly jen z vyprávění - například rýže, makarony, kakao, káva, burákové máslo, ovocné džemy a šťávy, skořice, vanilka, hrozinky, čokoláda, kvalitní čaj, sušené a kondenzované mléko, sardinky a také předmět touhy snad všech tehdejších dětí - žvýkačky. Některé z těchto potravin byly u nás naprosto neznámé - například burákové máslo, sušené maso nebo grapefruitové, rybízové a rajčatové džusy. Některým lahůdkám americké provenience však na chuť nepřišli - například vepřovému s hruškovou omáčkou nebo šunce s rozinkami. První mírové Vánoce v roce 1945 byly tedy poznamenány přetrvávajícím lístkovým systémem, ale UNRRA spektrum zboží výrazně obohatila. Navíc všechno její zboží bylo atraktivně zabaleno. Obaly od tyčinek Mars, žvýkaček, džemů nebo máslových sušenek byly tak lákavé, že si je lidé schovávali a někteří je opatrují dodnes.

UNRRA k nám ale nedodávala jen potraviny. Také šatstvo, látky, léky a zdravotnický materiál, mýdlo, cigarety a další zboží. Mezi lidi se od května do prosince 1945 i díky dodávkám UNRRA dostalo šest milionů párů bot, což bylo ale zoufale málo, když uvážíme, že v roce 1937 se prodalo téměř 30 milionů párů obuvi.

Celkem Československo obdrželo pomoc za zhruba 270 milionů dolarů. UNRRA také pomáhala organizovat návrat vězňů z koncentračních táborů nebo pátrala po dětech zavlečených do Německa. Její činnost byla v Československu oficiálně ukončena k 30.červnu 1947, ale dobíhala ještě několik následujících měsíců.

Po té co komunisté převezmou v únoru 1948 moc, dostane se UNRRA tak jako všechno americké a západní, tedy "imperialistické", na index. Bude o ní dovoleno publikovat jen pár hanlivých článků, nejapných kreslených vtipů a básniček. Ve školách se o ní, stejně jako o naších letcích působících za války ve Velké Británii nebo skutečnost, že Plzeň osvobodili Američané, nebude smět mluvit. Slovo UNRRA mělo být z naší historie vymazáno. Ale chceme-li popsat každodenní život v Československu těsně po druhé světové válce, nemůžeme UNRRA opomenout.

Na přelomu let 1946 a 1947 vysvitla naděje, že rostoucí nabídka zboží postupně potlačí černý trh. Ale neúroda, ukončení hlavní etapy dodávek UNRRA a uvolňování peněz z vázaných vkladů vedly k opětovanému rozevírání nůžek mezi legálními a nelegálními cenami. V prosinci roku 1948 byly černé ceny potravin dvoj- až pětinásobkem úředních cen, textilu a obuvi čtyř- až pětinásobkem, uhlí a cigaret dvojnásobkem. Například úřední cena kilogramu vepřového byla 46.50, na černém trhu 274 korun, úřední cena kilogramu mouky byla 7 korun, na černém trhu 30.50, úřední cena kilogramu chleba byla 5 korun, cena na černém trhu 12.40. Obchodovalo se i s nároky na příděl zboží, průměrná cena za lístek na maso na čtyřtýdenní období byla 222 korun. A jaké byly mzdy? V roce 1946 činila průměrná měsíční mzda 2665 korun, v roce 1947 to bylo 3120 korun a v roce 1948 pak 3490.

Poslední svobodné Vánoce
V následujících letech se hospodářská situace v Československu poněkud zlepšila, což se promítlo i do oslav Vánoc. Některé potraviny sice stále podléhaly přídělovému systému, ale celkově byla situace českých rodin přece jen příznivější. Svědčí o tom i skutečnost, že již v roce 1947 jsou opět jako vánoční dárky nabízeny knihy.

Poslední svobodné Vánoce v roce 1947 probíhaly v poněkud zvláštní atmosféře. Na jedné straně se zdálo, že vše běží při starém - na náměstích se pod Stromy republiky vybíralo do kasiček, životní úroveň se zvyšovala, hospodářská produkce rostla. Na druhou stranu ale pod touto fasádou doutnal skrytý boj o budoucí směřování země. Zejména komunisty ovládané tiskoviny již delší dobu vyzdvihovaly sovětské metody a útočily na představitele "domácí i zahraniční reakce".

V této atmosféře vyšel 25. prosince 1947 v lidové demokracii vánoční fejeton Pavla Tigrida, který byl ve své době výjimečným publicistickým  počinem a lze jej směle označit za jeden z nejlepších vánočních fejetonů publikovaných u nás ve dvacátém století. Tigrid zde píše o původním smyslu nejen vánočního poselství, ale křesťanské víry obecně. Připomíná, že i z křesťanských hodnot se pomalu stává fráze a že "smysl a poslání se nám ztrácí v lavinách prostřednosti a dočasnosti".

"...Zlhostejněli jsem trestuhodnou měrou i k bezpráví a surovostem, kterým vrchnost a ouřady daly pečeť souhlasu, ale které proto nepřestávají býti bezprávím a surovostí. Staly se jen organizovanými, oficiálními, vtěsnány v papírová rozhodnutí, a my jen pozorujeme, jak pozvolna zabíjejí svou každodenní hrůzou. Máme u nás na sto tisíc českých dětí ze smíšených manželství; za nic nemohou, ničím se neprovinily. Maličkých, které náš Pán nechal přijíti k sobě. Tyto děti žijí ve strašlivých poměrech, ale komu na tom záleží?..."

Vánoce ve znamení balíčků a protikomunistických letáků
Vedoucí funkcionáři komunistické strany si i přes svůj "vědecký ateismus" velice dobře uvědomovali, že Vánoce představují pro obyvatele Československa důležitý svátek. A také si byli vědomi, že v těchto dnech lidé především hodně vzpomínají, srovnávají a bilancují. Proto se o Vánocích roku 1948 snažili prostřednictvím tisku vylíčit situaci v prvním roce své vlády v těch nejrůžovějších barvách. Propagandistická kampaň měla podpořiti konkrétní akce - a sice speciální balíčky s nedostatkovým zbožím, které měly před Vánocemi zaplavit české a slovenské obchody. Lidé měli mít možnost zakoupit si bez potravinových lístků některé žádané potraviny a vylepšit si tak první Vánoce trávené pod patronací komunistické strany. Vánoční balíčky měly ovšem i důležitý politický rozměr - měly totiž dokázat, že zprávy o špatné hospodářské situaci, rozšiřované mezi obyvatelstvem šeptanou propagandou, se nezakládají na pravdě.

Celou akci vánočních balíčků organizovala první žena v československé vládě, ministryně výživy Ludmila Jankovcová, která o její přípravě informovala novináře již tři týdny před Vánocemi: "...Připravujeme několik milionů balíčků k obohacení svátečního stolu vánočního i novoročního. Budou tři druhy balíčků. Ve všech bude jeden kilogram cukru, čtvrt kilogramu hodnotného trvanlivého pečiva a 100 gramů kávy. Tyto balíky nebudou levné. V prvním, za 600 korun, bude ještě 20 gramů čaje, litr rumu, 200 gramů rýže, 70 gramů cukrovinek a rozinky nebo mandle...Ve všech balíčcích jsou vzácné dobroty. Sváteční dobroty. A těch balíčků je několik milionů. Už se těším, co si o nich naši domácí šuškalové vymyslí. Až dosud říkali, že je v naší republice mizerně, že to jde od devíti k pěti. A tvrdili, že naše koruny nemají cenu. Teď se ukáže, co všechno lze za naše koruny koupit..."

Ačkoliv měly vánoční balíčky sloužit k upevnění pozice vládnoucí KSČ a zvýšení její obliby u obyvatelstva, objevil se i případ, kdy byla akce ministryně Jankovcové využita k přesně opačnému účelu. Jednalo se o událost v Pardubicích, která se odehrála na sklonku listopadu 1948. V rámci brigády se zde studenti místní obchodní akademie a obchodní školy podíleli na přípravě vánočních balíčků. Dne 25. listopadu však při náhodném roztržení jednoho balení vyšlo najevo, že vedle potravin obsahuje též leták s protikomunistickým obsahem. V rámci následujícího šetření bylo v prostorách, kde studenti balíčky připravovali, objeveno celkem 301 letáků obsahující protistátní hesla, jako "Ať žijí USA!" nebo "Smrt komunismu!" O několik dní později začal celu záležitost ve zrychleném řízení projednávat Soud mládeže v Chrudimi, který 16. prosince 1948 odsoudil jednoho ze studentů k nepodmíněnému trestu devíti měsíců vězení. Mohl však mluvit o štěstí, neboť v místě jeho bydliště vznikla petiční akce určená prezidentu Gottwaldovi, jež pro něj požadovala neuvěřitelně krutý rozsudek - trest smrti.

Vánoce roku 1948 tak byly ve znamení poněkud jiných hodnot nežli těch, o kterých psal před rokem ve svém vánočním fejetonu Pavel Tigrid. Dne 24. prosince 1948 došlo v Československu poprvé k situaci, kdy státní projev k jednomu z největších křesťanských svátků přednesl představitel politické strany, jež programově hlásala militantní ateismus a odpor proti náboženství. Úkolu promluvit na Štědrý den k občanům Československa se nezhostil prezident, ale předseda vlády Antonín Zápotocký. Z vánočního poselství zůstalo v zápotockého štědrovečerním projevu pouze přání pokoje, vyslovené na jeho začátku a konci.

"...Dokážeme to, když uchráníme mír, rozvineme do nejzazších možností své tvůrčí a pracovní schopnosti a zabezpečíme, aby jasná hvězda naší obrozenecké národní jednoty a všenárodního pracovního úsilí i nadále ozařovaly všechny kraje naší vlasti, aby od Šumavy až k Tatrám náš český lid byl ovládán jediným úsilím, svojí vlastní prací a pílí zajistit navždycky v městech i na venkově pokoj lidem dobré vůle.."

Zdroj: Petr a Pavlína Kourovi - České Vánoce

Vánoční svátky, jak je neznáme - Vánoce prvorepublikové
Válečné Vánoce, vánoční svátky v protektorátu v letech 1939 - 1944
Poválečné Vánoce roku 1945 byly ve znamení svobody i nouze  
Vánoce v padesátých letech popíraly Ježíška i Mikuláše 
Vánoce šedesátých let - doba tání, dostatku potravin a povoleného Ježíška