Insolvence potápí nejen dlužníky, ale i věřitele

Jen za prvních osm měsíců letošního roku bylo podle společnosti Czech Credit Bureau vyhlášeno už 13.184 osobních bankrotů a další tisíce lidí se k tomuto kroku právě připravují. V roce 2013 se celkový počet soudem povolených oddlužení vyšplhal dokonce na 19.165.

Každý osobní bankrot přitom výraznou měrou zasáhl nejen do životů dlužníků ale i jejich věřitelů, kteří často ani netuší, že by měli svoji pohledávku včas přihlásit, jinak existuje vysoká pravděpodobnost, že ze svých peněz neuvidí ani korunu.

Podat návrh na osobní bankrot mohli dlužníci poprvé v lednu 2008, od té doby se počet návrhů na oddlužení rok od roku zvyšuje. Svědčí o tom i statistická data, která uvádí, že od ledna 2008 už bylo vyhlášeno více jak 70 tisíc osobních bankrotů!

Zajímejte se o svého dlužníka
Všichni věřitelé by si měli uvědomit, že se o své peníze musí aktivně starat a pravidelně si hlídat, jestli jejich dlužník nepodal žádost o osobní bankrot. „Praxe je zatím bohužel taková, že velká řada věřitelů v případě osobního bankrotu dlužníka nestihne svoji pohledávku přihlásit včas. Ve většině případů to znamená nejpozději do třiceti dnů ode dne rozhodnutí soudu o úpadku. Jestliže věřitel svoji pohledávku v této lhůtě neuplatní, pak se taková pohledávka v rámci insolvenčního řízení neuspokojuje a věřitel může v konečném důsledku o své peníze nadobro přijít. Nejde-li o případ zajištěného věřitele či jiný zákonem stanovený případ.“ Vysvětluje Mgr. Kateřina Procházková, mluvčí poradenského portálu poradnaveritele.cz a dodává, že pokud je dlužníkovi povolen osobní bankrot, musí být schopen během následujících pěti let zejména plnit splátkový kalendář a jiné povinnosti a to v závislosti na schváleném způsobu oddlužení. Nejčastěji to znamená uhradit alespoň 30 procent z dlužné částky. Aby na tuto podmínku s ohledem na výši svého příjmu vůbec dosáhl, pokouší se leckdy před soudem zatajit své další dluhy a tudíž i věřitele.

Insolvenční rejstřík - seznamte se, prosím
Lze doporučit, aby každý věřitel zhruba jednou za měsíc zkontroloval insolvenční rejstřík na stránkách www.justice.cz a prověřil si tak svého dlužníka, zda náhodou nepodal návrh na osobní bankrot. Dlužníci totiž nemají ze zákona povinnost o této skutečnosti své věřitele informovat.

Například v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře pokud dlužník následujících pět let řádně plní své povinnosti, neporušuje podmínky, které s sebou tento způsob oddlužení nese, pak ho soud po pětiletém procesu na jeho návrh osvobodí od placení všech dluhů, vyjma výše uvedených zákonem stanovených případů, které mu v minulosti vznikly až do doby účinnosti schválení oddlužení. Proto věřitel, který v tomto případě svoji pohledávku nepřihlásil včas, už má bohužel smůlu, nejde-li o zákonem stanovené případy, na které se osvobození dlužníka nevztahuje. A nezáleží na tom, v jaké fázi se jeho pohledávka zrovna nachází, zda je před splatností, po splatnosti, zda má v ruce platební rozkaz od soudu, nebo zda exekutor už začal dluh vymáhat.

“V takovém případě by se měl nejlépe poradit s právníkem a především rychle jednat. S rostoucím počtem osobních bankrotů totiž roste i procento rozhořčených věřitelů, kteří nejčastěji z neznalosti zákona přicházejí o své peníze.“ upozorňuje advokát Tomáš Chalupa spolupracující s portálem poradnaveritele.cz a dodává, že se čím dál častěji setkává s případy, kdy se díky insolvenci dlužníka dostanou i sami věřitelé posléze do velkých finančních problémů. I přes opakované varování si totiž lidé na sebe stále velmi často berou půjčky kvůli někomu jinému. Ten pak nesplácí, peníze utratí a podá si žádost o osobní bankrot. Začarovaný kruh se uzavírá. Věřitel, který je zároveň dlužníkem, se dostává do problémů – nestíhá splácet a občas nevidí jiné východisko, než také požádat o osobní bankrot.

Chtěl si ji vzít, ona chtěla jen peníze
Podobnu zkušenost nedávno zažil i pan Martin z Prahy. Seznámil se se sympatickou slečnou. Ta však byla, jak se ukázalo později, v tíživé životní situaci. Pan Martin jí chtěl pomoci a demonstrovat tak, že jejich budoucí společný život myslí opravdu vážně. Vzal si u nebankovní společnosti půjčku na 100 tisíc, peníze slečně předal a pak už neviděl ani ji ani peníze. Spolu s úroky musí vrátit přes 160 tisíc, ale nyní už nemá na další splátky.

„Předpokládal jsem, že to ze dvou platů nějak utáhneme, ani ve snu mě nenapadlo, že tu obrovskou sumu budu muset zaplatit sám, aniž bych z toho užil jedinou korunu. Mám i jiné půjčky a nestíhám je platit, takže po poradě s právníkem nevidím jiné východisko, než požádat o osobní bankrot. Přesto jsem se rozhodl peníze zkusit vymáhat. Co na tom, že případný výtěžek půjde do kapsy mým věřitelům. Budu rád, když i ji spravedlnost doběhne.“ Říká pan Martin, který je skálopevně odhodlaný sám nebo prostřednictvím svého právníka lustrovat insolvenční rejstřík a hlídat, zda se jeho bývalá láska neodhodlala k podobnému oddlužovacímu kroku jako on.

Restart po pěti letech
Zákon je v této situaci vůči dlužníkům i věřitelům poměrně přísný. Nezajištění věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení tedy dostanou minimálně 30 procent své pohledávky, pokud ovšem neudělili dlužníkovi písemný souhlas s prolomením této hranice. A ti nezajištění věřitelé, kteří se nestihli přihlásit včas, se mohou za splnění zákonem předvídaných okolností dočkat situace, že nakonec nedostanou vůbec nic.

Například v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře po uplynutí pětileté lhůty, během které dlužník řádně splácel a splnil další svoje povinnosti, je oprávněn podat k soudu návrh na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. „A soudy toto osvobození po uplynutí pětileté lhůty, ve které dlužník řádně splnil veškeré svoje povinnosti, dlužníkům samozřejmě poskytují. V tom tkví hlavní smysl oddlužení, aby dlužník mohl začít znovu s čistým štítem. Na základě tohoto osvobození, nejde-li o zákonem stanovené případy a výjimky, pak už dlužník nemusí hradit nic dalšího.“ Uzavírá Mgr. Tomáš Chalupa.