SOS dětské vesničky rozšiřují svoji pomoc a potřebují i tu vaši

SOS dětské vesničky prožívají v posledních letech velkou změnu, rozšiřují svou pomoc o nové programy a pomáhají stále většímu počtu dětí. I nadále jsou ale závislé zejména na podpoře soukromých dárců.

Byl krásný letní den a šestiletá Markétka* se přestěhovala s maminkou pod stan. Na první pohled to vypadalo jako zajímavé prázdninové dobrodružství, na které se maminka s dcerkou vydaly stejně jako mnohé jiné rodiny tábořící u řeky či rybníka, ale ve skutečnosti opak byl pravdou. Jejich život venku pod širým nebem byl nutností – stan se stal jejich jediným domovem, jejich předsíní, obývákem i ložnicí…

SOS dětské vesničky jsou nejstarší nezisková organizace v ČR zaměřující se na pomoc ohroženým dětem a dětem bez rodiny. Od svých začátků na konci 60. let se soustředily na pěstounskou péči rodinného typu. V posledních třech letech nicméně prošly velkým rozvojem a spustily nové programy zaměřené na okamžitou pomoc dětem v nouzi a na prevenci odebírání dětí z rodin ve špatné situaci. „Zatímco v roce 2012 jsme poskytovali pomoc 86 dětem ve třech našich vesničkách, v roce 2015 jsme díky novým programům a mnoha dárcům mohli pomáhat už 893 dětem v desítkách různých obcí,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.

V SOS Sluníčku se každá teta stará o čtyři děti. Pro některé je to někdy ta nejlepší ‚máma‘, jakou poznaly. (Ilustrační foto) © Archiv SOS dětských vesniček

Jedním z téměř devíti stovek dětí byla loni na podzim i malá Markétka. Její maminka přišla o práci a bydlení a s Markétkou se ocitla na ulici. Na konci léta to ještě problém nebyl, ale s příchodem podzimu začala být situace vážnější. Jednoho chladného listopadového dne tak maminka přivedla Markétku do pražského SOS Sluníčka – krizového zařízení SOS dětských vesniček pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

„V SOS Sluníčku máme dva byty, v každém z nich se teta stará vždy maximálně o čtyři děti. Pečuje o ně jako jejich matka a pro některé je někdy ta nejlepší ‚máma‘, jakou tyto děti poznaly,“ říká ředitelka SOS Sluníčka Beáta Zmátlíková.

To ale nebyl Markétčin případ. V SOS Sluníčku byla sice spokojená, ale po mamince se jí stále stýskalo. Sociální pracovnice se mezitím snažily matce pomoci vyřešit její situaci, nalézt nové zaměstnání i cenově přijatelné ubytování. To se naštěstí za několik týdnů podařilo a Markétka se tak mohla brzy s maminkou odstěhovat na ubytovnu pro matky s dětmi. Vánoce už prožila u vlastního stromečku  a v objetí své vlastní maminky.

Úsměv dětí a jejich důvěra je ta největší odměna tetám v SOS Sluníčku. (Ilustrační foto) © Archiv SOS dětských vesniček