Češi stále nevěří soudům, nedůvěra roste s věkem

Ani více jak 26 let po sametové revoluci se Češi ještě nenaučili věřit soudům a soudnímu systému. Ukázal to nedávný výzkum Eurobarometru, ve kterém se Česká republika umístila mezi třemi zeměmi s nejnižší důvěrou v právní a justiční systém. Navíc nejméně z celé Evropské unie věříme tomu, že náš stát účinně bojuje proti korupci. Ruku v ruce s tímto zjištěním jde i fakt, že obyvatelé České republiky mají o soudním systému naprosto mizivé povědomí. Největší nedůvěra panuje u lidí nad 54 let, kde dosahuje téměř 40 procent, naopak nejvíce českému soudnictví důvěřují lidé ve věku do 26 let, kde až 90 procent dotázaných o systému vůbec nepochybuje.

Bojíme se advokátů, bojíme se soudit

Mezi běžnými lidmi vesměs panuje určitý ostych z advokátů a následně i soudů, který je často dostává až do neřešitelných situací. „Stále ještě se setkáváme se situací, kdy klient ve snaze co nejvíce ušetřit si připraví jakoukoliv smlouvu sám. Takováto smlouva špatně ošetřuje případná rizika, nevyužívá možných zajišťujících instrumentů a dalších využitelných právních nástrojů, jinými slovy klienta ve finále téměř nechrání a někdy mu dokonce může i ublížit. Přitom by advokátovi zaplatil relativně směšné částky v porovnání s tím, jak velký majetek nebo obnos je potřeba smluvně ochránit,“ poukazuje na smutná fakta JUDr. Petr Chmelíček, advokát spolupracující se společností ProcesPartner, která se zabývá financováním nákladů soudních řízení. Dále dodává, že soudů se často paradoxně bojí i lidé, kteří mají smlouvy nebo jiné dokumenty prokazující jejich oprávněný nárok v pořádku. Nejčastěji je pak od soudního procesu odrazuje časová a finanční náročnost.

Být v právu a mít na spor peníze jsou dvě odlišné věci

Existuje celá řada případů, kdy k soudnímu vymáhání oprávněné pohledávky nedošlo, protože věřitel neměl na úhradu soudních poplatků a na platby advokátům. Přitom případ může být naprosto jasný a věřitel má v ruce všechny potřebné dokumenty prokazující, že je v právu. Výše pohledávky je však tak vysoká, že mu už nezbývá na soudní poplatek v řádu deseti či statisíců a o nákladech na práci advokátů ani nemluvě. „Naštěstí se v posledních letech se i na českém trhu objevila možnost financování nákladů soudních řízení třetí stranou – specializovanou firmou. Přitom v zahraničí je podobná praxe poměrně běžná a klienty hojně využívaná,“ upozorňuje na stále ještě málo známou službu Petr Chmelíček.

Riziko neúspěchu přebírá externí firma

Princip služby je přitom úplně jednoduchý. Externí společnost provede právní analýzu případu, zhodnotí šance na výhru a získání výnosu od protistrany. Shledá-li je pravděpodobnými, převezme na sebe finanční závazky spojené s vedením soudního sporu. Jestliže klient případ vyhraje, získává firma odměnu jako podíl na výnosu v řádu 20 – 40 procent vymožené částky, přičemž konkrétní výše se odvíjí od náročnosti a složitosti případu. Pokud však soudní spor dopadne v neprospěch klienta, tento jí nemusí uhradit ani korunu. Finanční riziko neúspěchu na sebe přebírá externí firma. „A praxe ukazuje, že pokud takovéto firmy do soudního sporu už investují svoje peníze, odborné služby a čas, většinou vyhrávají,“ konstatuje Petr Chmelíček.

Půjčil 2 miliony, nezůstalo mu nic

Příkladů, kdy se Češi bojí, nebo díky nedostatkům financí ani nemohou uplatit svá práva, je celá řada. Od obchodních sporů přes soukromé pohledávky. Klasickým případem jsou například půjčky v rodině, kdy jde často i o značné peníze.

Stejně jako se to stalo v případě pana Lukáše, který svého času zdědil majetek v hodnotě 2,5 milionu. Toho využila jeho teta, která zrovna stavěla a požádala ho o půjčku ve výši 2 miliony se slovy, že to je v rodině, tak co se může stát. Pan Lukáš si tuto částku naštěstí smluvně ošetřil, nicméně když přišla doba splácení, přestala s ním teta jakkoliv komunikovat.

Věřitel byl ovšem v pasti, jen soudní poplatky se vyšplhaly na 80 tisíc, o nákladech na advokáta ani nemluvě. Zbývající půlmilion mezitím už samozřejmě neměl. Teprve krátce před promlčením se rozhodl i přes důrazný nesouhlas své matky pohledávku přeci jen vymáhat. „Jediné, z čeho měl nakonec obavy, bylo osobní setkání se svojí tetou u soudu. Dohodli jsme se, že se budeme snažit, aby soud proběhl bez jeho přítomnosti, námi doporučený advokát od nás obdržel za dobře odvedenou práci svoji odměnu, také jsme v jeho případě uhradili i soudní poplatek, na který mu nezbývaly finanční prostředky. Klient nakonec soud vyhrál a své peníze dostal zpět i s úroky.“ popisuje JUDr Chmelíček.

Až 40 procent lidí se nesoudí – ke své vlastní škodě

Pro řadu lidí je představa, že se s někým soudí, stále ještě poměrně děsivá. V kombinaci s nedůvěrou vůči soudům to znamená jediné – do soudního sporu se nepustí a svých nároků se nedomáhají. Přitom se o své nároky a často i velké peníze připravují naprosto zbytečně. Odrazuje je navíc i zmiňovaná časová náročnost a navíc i nejistý výsledek soudního sporu.

„Tím se tak trochu točíme v kruhu. Lidé se nesoudí, protože soudnímu systému nevěří. A protože se nesoudí, nedosáhnou ani na své nároky. Přitom by těchto 40 procent oprávněných s největší pravděpodobností mohlo uspět,“ konstatuje dr. Chmelíček, podle kterého současná situace nahrává negativnímu vnímání celkového stavu právního systému u nás.

Zdroj: www.procespartner.cz