Vývoj
a technologie se posouvají stále dopředu a stavebnictví není v tomto
ohledu žádnou výjimkou. Zatímco u starých domů najdete osmdesát i více
centimetrů
široké zdi, dnešní moderní materiály odvedou stejnou a lepší práci
s pouhou polovinou této šířky. Kromě toho, že nové stavební systémy plní
náročné požadavky na energetickou úspornost i akustickou odolnost, díky
jejich použití se navíc ještě zvětšuje podlahová
plocha.
V dnešním
bydlení jsou stále více trendy takzvané nízkoenergetické
a pasivní domy. Ty fungují na principu využívání tepelných zisků
v budově. Jsou to vnější zisky ze slunečního záření a zisky vnitřní,
k nimž řadíme teplo vyzařované lidmi a spotřebiči.
Díky velmi kvalitní izolaci a dalším prvkům tyto zisky „neutíkají ven“ a
po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v místnostech.
Obyčejná cihla už není v kurzu,
nahrazují ji sendvičové systémytím,
jak se novým trendem stává úspora
energií a nízká energetická náročnost
staveb, získávají na oblibě technicky vyspělejší stavební materiály. Ty
totiž oproti klasické hliněné cihle, kterou najdeme v řadě budov
postavených v minulém století, vynikají lepšími
tepelně-izolačními vlastnostmi. V tomto ohledu jsou velmi populární
takzvané sendvičové systémy, často kombinující vápenopískové zdivo
a materiál pro zateplení.
„Jedná se spojení stavebního materiálu a izolantu. K nosné vrstvě
obvodového zdiva, která se postará o přenesení statických zatížení, se
přidá vhodně zvolená izolační vrstva. Tím se dosáhne optimálních
tepelně-izolačních vlastností a eliminace případných tepelných
mostů,“ popisuje Martin Urbanec, technický poradce ze
společnosti KM Beta, největšího českého výrobce betonové střešní
krytiny, vápenopískového systému SENDWIX a pálených zdicích prvků.
V principu lze pro sendvičové zdění kombinovat celou řadu vhodných
stavebních a izolačních materiálů, obecně se ale vyplatí sáhnout po
uceleném systému, jehož využití pravděpodobně přinese lepší výsledky než
při náhodné kombinaci zdiva a izolantů.
Více místa v domě
díky subtilnějšímu zdivu
V dřívějších
dobách nebylo výjimkou, že vnější zeď měla tloušťku osmdesát a více
centimetrů. Ne každý měl na pozemku dost místa, aby stavbu jednoduše
zvětšil, a proto široké zdivo zpravidla ubíralo z vnitřní obytné plochy.
Využití moderních a technologicky vyspělých stavebních
prvků však dnes naopak ukrajuje ze zastavěné plochy ve prospěch té
obytné.
„Sendvičové vápenopískové zdivo dosahuje požadovaných
tepelně-izolačních, akustických a statických vlastností při výrazně
nižších tloušťkách stěn. Tím dochází k výrazným úsporám zastavěné plochy
– u stometrového bytu se obytná plocha zvětší až o osm metrů
čtverečních,“
říká Martin Urbanec.
Akumulace tepla podobně jako u středověkých hradů
Kromě tepelné ochrany budov dnes zajímá investory a projektanty též otázka takzvané tepelné akumulace.
Je to parametr, který ocení zejména majitelé nízkoenergetických a pasivních domů, u nichž
se klade důraz na pomalé vychladání interiéru při topných přestávkách
v zimě a jeho ohřívání vlivem venkovních zdrojů tepla v létě. Právě
takových výsledků dosahuje použití kombinace zdicích prvků s vysokou
tepelnou akumulací a kvalitní izolace. Ze srovnání jednotlivých druhů
materiálů vychází v tomto ohledu jako vítěz vápenopísková
cihla, která má díky vyšší objemové hmotnosti až dvojnásobnou tepelnou
akumulaci oproti klasické pálené cihle. Využití materiálů s dobrou
tepelnou akumulací však není ve stavebnictví úplnou novinkou – na
podobném, i když značně nedokonalém principu se vytápěly
též středověké hrady. Jejich tlusté kamenné zdi z kamenných bloků
s vysokou objemovou hmotností působením slunce a vnitřních zdrojů
nejprve „nasály“ dostatek tepla a poté je dlouhé hodiny i dny zase
vypouštěly do interiéru. Chybějící kvalitní izolace – která
je pro dnešní stavby nutností – však způsobovala značné tepelné ztráty.
Na pero a drážku – stavba jako skládačka
Oproti minulým letům se vedle technologického pokroku v oblasti
stavebních materiálů a jejich vlastností značně zrychlila i samotná výstavba.
„Zdicí prvky se dnes zpravidla pokládají na pero a drážku. Pro lepení se
používá cementová vysokopevnostní lepicí malta pro tenkovrstvé zdění
a natírá se jen ložná plocha. Díky použití lepidla je navíc odbourán
mokrý proces nanášení malty, takže ani není nutné
nechávat stavbu přes zimu takzvaně vymrznout,“ vysvětluje Martin Urbanec ze společnosti KM Beta. Další předností vedle rychlosti výstavby je pak podle Urbancei fakt, že zdi u dnešních staveb jsou velmi přesné a hladké, a
omítky lze proto nanášet jako tenkovrstvé. Z toho samozřejmě plyne další
jak časová, tak i finanční úspora.
