Česká republika: stavební povolení je delší pouze v Africe, Asii, Jižní Americe a ...

Světová banka nám nyní potvrdila, co už jsme dávno tušili: v České republice je proces povolování staveb jeden z nejpomalejších na světě. Pomalejší je už jen v 18 zemích především Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Pokud se podíváme jen na Evropu, horší než v České republice je to už jen na Kypru, v Moldávii a na Slovensku.

V celkovém hodnocení rychlosti a transparentnosti povolovacího procesu ve stavebnictví jsme si oproti minule dokonce ještě pohoršili a propadli se ze 127. na 130. místo na světě. Vyplývá to z nejnovějších dat studie Doing Business, kterou každoročně vydává Světová banka a v níž hodnotí celkem 189 zemí světa.

Podle studie získání všech povolení ke stavbě staviteli v Česku zabere 247 dní. Větší trpělivostí při obíhání úřadů se tak musí obrnit už jen například ve válkou zmítaném Afganistánu (356 dní), Bangladéši (269 dní) či v Súdánu (270 dní). Suverénním rekordmanem je přitom Kambodža, kde stavební povolení nezískáte za méně než 652 dní. To ale asi nejsou země, se kterými bychom se chtěli srovnávat.

„Alarmující srovnání se však přitom týká jen menších staveb, například rodinných domů. Ještě horší situace panuje u velkých staveb, u nichž se se lhůta pro zisk všech povolení v České republice šplhá až na 1825 dnů. Například povolování velkých bytových projektů zabere tři až pět let. V EKOSPOLU jsme vypočítali, že se těmito neúměrnými průtahy zvedne cena bytu až o pět procent. U bytu za tři miliony tak zájemce kvůli liknavosti úřadů a špatné legislativě zaplatí až o 150 tisíc korun více,“ upozorňuje Evžen Korec, generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOLU.

Hlavním problém českého stavebního práva je třístupňový povolovací proces (EIA, územní rozhodnutí a stavební povolení), který je nejsložitějším ze zemí EU. „Tento český unikát je jen dalším důkazem legislativního Kocourkova panujícího v ČR. Problémem jsou nejen neúměrně dlouhé lhůty, které navíc úřady často ani nedodržují, ale také možnost kohokoliv stavební záměr opakovaně napadnout a jeho realizaci tím oddálit a často úplně znemožnit. Právo vyjádřit se k budoucí stavbě by měla mít jen opravdu dotčená veřejnost a ne jako nyní v podstatě kdokoliv i z druhého konce republiky,“ požaduje Korec a dodává, že možnost podávat odvolání proti rozhodnutí o povolení stavby by podmínil složením kauce. „Pokud by se pak odvolání ukázalo jako neoprávněné a šikanózní, kauce by propadla. Výrazně by se tím omezil ´byznys´ účelově založených občanských sdružení, které se vydíráním stavebníků živí,“ doplňuje Korec.

Na neutěšenou legislativu může brzy doplatit celé české stavebnictví, které se výrazným způsobem podílí na českém HDP. Pokud se totiž v krátké době zcela nezmění stavební legislativa v České republice, přestanou se realizovat stavby a dojde ke kolapsu celého odvětví. „Jediným možným řešením je sloučení všech tří procesů do jednoho a jednoznačné stanovení maximálních lhůt, které budou úřady nuceny respektovat,“ radí Korec.