Česká kuchyně: jaké bylinky a koření nesmí chybět v české kuchyni

Česká klasická kuchyně, to jsou husté polévky, nebo vývary, omáčky hlavně s knedlíky, různě připravená masa, vepřové, hovězí, drůbeží, ale i králík a skopové. Od úpravy jídla se odvíjí druhy koření, které je vhodné k jejich přípravě. V průběhu času se u nás mění i složení a způsob přípravy jídla. Tak se v českých kuchyních postupně po staletí zabydlují nejrůznější bylinky a koření z celého světa. Recepty, které zkoušíme dnes a koření, která používáme, ještě neznaly naše babičky.

Čerstvé bylinky jsou samozřejmě nenahraditelné, a pokud si je dokážeme vypěstovat na zahradě, nebo balkoně, jsou nejlepší. Obohacují pokrmy studené i teplé kuchyně a přidávají jim charakteristickou chuť a zdraví prospěšné vitamíny, minerály a další tělu prospěšné látky. Proto se doporučuje i u vařeného jídla přidat alespoň část bylinek až úplně nakonec, kdy se již pokrm nevaří.

Které koření a bylinky v českých kuchyních zdomácněly:

Majoránka: pěstovala se již za starých národů v Egyptě, Řecku i Římě, byla rozšířená v celém Středomoří, v období křižáckých výprav se rozšířila do dalších částí Evropy.

Využití majoránky v kuchyni má široký záběr, je výborná k dochucení polévek, omáček, k dochucení masa, sekané, karbanátků a jelit i jitrnic, neumíme si bez ní představit bramborák.

Pomáhá proti nadýmání, podporuje správnou tvorbu žaludečních šťáv, posiluje nervový systém.

Petržel kadeřavá, kudrnka: pochází z jihu Evropy, v dnešní době roste na celém kontinentu.

Nať z kudrnky se používá hlavně do polévek, salátů a pomazánek, ale i omáček, sekaných mas a nádivek. V čerstvém stavu obsahuje množství vitamínu C.

Podporuje zažívání i chuť k jídlu, má dezinfekční a močopudné účinky,  napomáhá zvýšení průtoku krve v ledvinách, působí na rozšiřování cév, nepatrně snižuje krevní tlak.

Pažitka/šnytlík: jedná se o variabilní druh, který roste téměř po celém světe, na některých místech planě. Původ pažitky je středomořský. Pažitka je rodem jeden z česneků, což dosvědčuje i její latinský název.

Do jídla nemusíme používat jen stonky, ale i fialové květy, které se na pažitce vytváří v druhém roce. Vhodná je do salátů, pomazánek, ale třeba jen na namazaný chleba s máslem, sádlem, nebo tvarohem. Přidává se do omáček, polévek, při přípravě ryb.

Pažitka obsahuje velké množství vitamínů a minerálů. Podporuje chuť k jídlu i celkové trávení a snižuje krevní tlak.

Libeček: tak, jako hodně dalších bylinek je libeček původní druh, který rostl nejprve ve Středomoří. Znali jej již staří Řekové.

Nať z libečku je aromatická a využití najde při přípravě různých druhů masa, ale hodí se i do polévek a omáček. Výborný je čerstvý v pomazánkách a salátech. Používají se zejména mladé listy. České kuchařky ho spíše teprve objevují, daleko populárnější je ve Francii.

Libeček zlepšuje trávení, podporuje činnost ledvin, čaj z jeho kořene pomáhá rozpouštět močové a ledvinové kameny, posiluje krevní oběh i srdce.

Kopr: nezaměnitelnou chuť i vůni kopru znaly již staré národy Egypta, Přední Asie a Řecka. Stal se nedílnou součástí jídel po celém světě.

Zřejmě první jídlo s koprem, které nás napadne, je u nás oblíbená koprová omáčka. Bez kopru se neobejde ani výborná polévka kulajda. Kopr patří i do salátů, pomazánek, dresinků a marinád, hodí se i k přípravě ryb i drůbeže. Nepostradatelný je v nálevech při zavařování zeleniny.

Kopr pomáhá při nedostatečném trávení a dalších žaludečních potížích i při nespavosti, snižuje krevní tlak, celkově posiluje.

Kmín: podle archeologických vykopávek používali kmín do pokrmů již v době kamenné. Jako léčivku i koření znali kmín ve starém Egyptě, od středověku se jedná o jedno z nejpoužívanějších koření vůbec.

Kmín je zásadním kořením pro polévky, přípravu zelí a masa, hodí se k zelenině. Používá se celý, drcený, ale i v mleté podobě.

Kmín je velmi zdravý, obsahuje vitamíny, minerály i antioxidanty. Podporuje správné trávení a vylučování žluče, snižuje krevní tlak i cholesterol, podporuje imunitu i krvetvorbu a dezinfikuje střeva.

Nové koření: původ nového koření najdeme na Jamajce a v oblastech Střední Ameriky. Původní obyvatelé s ním pro nás nezvykle kořenili čokoládu. Nové koření je známe i pod označením jamajský, nebo hřebíčkový pepř. K rozšíření nového koření do Evropy došlo až v 17. století, kdy bylo novinkou a jeho původ byl v Novém světě, odtud vznikl jeho název.

Do jídla se přidávají celé sušené plody – kuličky, nebo koření mleté. Nové koření se používá zejména do omáček, polévek, ale i při zavařování a marinování masa a zeleniny. Hodí se i do uzenin a přidává se v mleté formě i do perníků a pečiva.

Pepř: je možná vůbec nejoblíbenější a nejrozšířenější koření známé tisíce let. Pochází z Indie, ale dnes se úspěšně pěstuje v tropických oblastech Číny, Vietnamu, Malajsie a Brazílie. Známe pepř bílý, zelený, červený a černý. Jedná se stále o plody nejrozšířenějšího pepře - pepřovníku černého, u kterého jsou plody – kuličky fermentované a dozrálé (černý pepř), máčené ve vodě, čímž se odstraní slupka (bílý pepř), sušené nedozrálé (zelený pepř), nebo nakládané do nálevů (červený pepř). Je velké množství druhů pepře, které se liší štiplavostí, chutí, velikostí, tvarem a výskytem.

Pepř v kuchyni používáme celý, ale hlavně mletý. Jeho ostrou a pálivou chuť oceníme nejvíce, pokud si kuličky nameleme těsně před použitím. Pepř přidáváme při přípravě masa a to i mletého. Hodí se do omáček, polévek, marinád, salátů, pomazánek, při konzervaci a sterilaci zeleniny, hub. Pepř se dá použít i do svařeného vína, nebo koktejlů.

Pepř má mnoho zdravých účinků. Není však pro každého. Vyhnout by se mu měli lidé s potížemi ledvin a trávicího systému, s vysokým tlakem i žaludečními vředy. Pepř podporuje trávící šťávy, povzbuzuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a částečně desinfekčně.

Mletá sladká i pálivá paprika: původem paprika pochází z Mexika, odkud se se španělskými dobyvateli dostala do Španělska a celé Evropy. Je velmi oblíbená ve Španělsku a v Maďarsku, kde také rychle zdomácněla a začala se pěstovat. Maďaři ji zařadili do své národní kuchyně a využívají ji hojně při vaření, ale i do svých známých uzenin. Také její jméno, které používáme v češtině, je původně maďarské.

Sladká paprika je základním kořením pro mnoho jídel. Je součástí masitých pokrmů a jídel z mletých mas, chyběla by ve všech guláších. Paprika se přidává do omáček, ale i sýrových a tvarohových pomazánek. Kvalitní papriku poznáme podle barvy a jemnosti. 

Sladká paprika je koření, které je lidskému tělu prospěšné a neměla by chybět v žádné kuchyni. Jedná se o jedno z nejpoužívanějších koření vůbec. Podporuje a urychluje trávení, podporuje krvetvorbu, pevnost cév, pročišťuje trávicí trakt a podporuje imunitu.

Pálivá paprika je různě ostré koření, které je vhodné pro milovníky pikantních jídel. Obsahuje přírodní antibiotikum – kapsaicin, který je velmi zdravý. Potlačuje bakteriální procesy v těle, rozšiřuje cévy, snižuje cholesterol i bolest při zánětu. Stejně jako pepř, i pálivé paprice by se měli vyhnout lidé s trávicími problémy.

Bobkový list/vavřín: původní výskyt vavřínu je zřejmě Malá Asie, odkud se rozšířil po celém Středomoří. V dnešní době se ho nejvíce vypěstuje v Turecku.

Aromatické sušené listy šedozelené barvy se používají do omáček, k marinaci i konzervaci a sterilování masa a zeleniny. Patří i do polévek, neobejde se bez něj pečená zvěřina a další masa.

Bobkový list podporuje trávení a chuť k jídlu. Bobkový olej se používá na revma, odvar k čištění těla od usazenin i kyseliny močové, snižuje hladinu cukru v krvi, má desinfekční a protizánětlivé účinky.

Koření a bylinek, které mají využití v české kuchyni, je jistě o mnoho více, uvedené jsou jen částí těch oblíbených. A to nesmíme zapomínat na další důležitá dochucovadla, která se v české kuchyni používají po staletí. Jedná se o sušené houby a také vyhledávanou a chuťově výraznou zdravou zeleninu, na kterou nemůžeme zapomenout. Jde o trojici cibule – česnek – křen.