Zemřel večerníčkový Krakonoš, František Peterka (94)

TNBiz, 25.11.2016

František Peterka zemřel dnes v Hospicu sv. Zdislavy v Liberci. Odešel tam teprve před rokem, protože se už o sebe nezvládal sám postarat. Peterka loni překonal i rakovinu jazyka a také těžkou autonehodu, kvůli které prodělal přes třicet operací nohou. Jeho velkým a celoživotním koníčkem byl sport a posilování.

František Peterka se hercem nikdy pořádně stát nechtěl. Po celý život u něj na prvním místě stál sport, především posilování, vzpírání, činky. Chtěl proto být učitelem tělocviku a toužil stát se zároveň profesionálním vzpěračem a olympionikem. Sport nakonec trochu paradoxně stál i za tím, že se Peterka vrhnul na herectví.

Narodil se v roce 1922 v Praze, kde jeho otec působil jako bankovní úředník. Kariéra se zdála být jasná - František nastoupil do obchodní akademie, kterou ale musel opustit kvůli špatnému prospěchu. Vzápětí se proto na radu rodičů přihlásil na konzervatoř. Herectví mu sice bylo vzdálené, ale sám později vzpomínal, že mu takový režim vyhovoval lépe, protože měl čas na své milované cvičení. Tomu podle svých slov "vždycky dával přednost před divadlem a filmem".

A možná mu toto rozhodnutí za protektorátu dokonce zachránilo život. Promluvil o tom letos v rozhovoru pro web vitalplus: "Já jsem hrozně nepraktický člověk a v herectví vlastně jen posloucháte pokyny režiséra. No a pak jsem taky hledal něco, při čem budu moct zvedat činky. Zkoušky na divadlo nezačínají v devět ráno, ale spíš v jednu odpoledne, a do té doby jsem měl čas na cvičení. To bych v té továrně, kde jsem původně pracoval, moc nemohl. Navíc tím, jak jsem nepraktický, jsem odřízl jednou trubku jinde, než jsem měl, a můj šéf si myslel, že to je sabotáž. Byla válka, továrna byla německá, a ten Němec na mě řval, že mě pošle do koncentráku. Celá dílna stála kolem nás v uctivé vzdálenosti, všichni bledí. Jenže zasáhla Boží prozřetelnost, něco mě osvítilo a já mu řekl, že studuju konzervatoř a budu hercem. A oni mají herce ve velké úctě. Takže se na mně podíval jinak a vyštěkl: „Ty máš kliku. Přeřadit na jiné pracoviště!“ A šel. Ostatně, bylo jasné, že do provozu se nehodím."

Navzdory tomu, že se jeho sny o profesionální sportovní kariéře nevyplnily, byl skvělým vzpěračem a soutěžil i v řeckořímském zápase. Studium herectví mu dalo čas, aby se své zálibě mohl věnovat nadále a on později mnohokrát své vypracované tělo zúročil ve filmu v rolích drsných chlapíků. V rozhovoru prozradil, že nejraději vzpomíná na film z roku 1958 Černý prapor. Šlo sice o propagandistický snímek o mužích z francouzské cizinecké legie, kteří bojovali ve Vietnamu, ale to Peterku moc nezajímalo: "Vzhledem k tomu, že jsem tehdy hodně trénoval to vzpírání, tak jsem tam hrál nahý do půl těla a svaly vynikly."

Studia konzervatoře dokončil František Peterka až rok po válce, protože byl mezitím v tzv. totálním nasazení. Ani pak ale nezamířil hned k herectví - nastoupil jako úředník v pojišťovně. Údajně administrativním nedopatřením skončil Peterka v angažmá Slováckého divadla v Uherském Hradišti.

Ale ani pak to nebylo lehké. Peterka se celý život podivoval nad tím, že diváci i režiséři oceňují jeho herecké kvality. Sám byl přesvědčený, že je prý neměl a rozhodně ne na počátku své kariéry. Hrát neuměl, trpěl obrovskou trémou, nevěděl, jak se tvářit a naprosto vážně chtěl s herectvím praštit.

Naštěstí tak neudělal. Přestoupil do libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde hrál prakticky čtyřicet let. A dobře! Toporné začátky byly brzy ty tam. Pomohl i sport a jeho vypracované tělo. Kvůli němu si ho totiž začali všímat filmaři. Peterka se před kamerou poprvé objevil v malé roli budovatelského dělníka v roce 1949 ve snímku Velká příležitost. Pak už přicházela nabídka za nabídkou. A úspěch za úspěchem.

I když Peterka využíval ve svých rolích mužného zjevu, i kritici mu přičítali výrazné herecké schopnosti, takže nebyl jen "tupým" svalovcem. Nejpozději se to ukázalo v 70. letech, kdy natočil celou sérii komediálních filmů, často po boku Ivy Janžurové.

Hrál ale i v umělecky hodnotnějších filmech. Třeba vězně v koncentračním táboře ve filmu Přežil jsem svou smrt (1960) či Život pro Jana Kašpara (1959). Objevil se také v detektivkách Vrah skrývá svou tvář či Znamení Raka nebo v americkém filmu Most u Remagenu (1969), který se z části natáčel v Československu.

Několika generacím utkvěl v paměti také jako Krakonoš z úspěšného večerníčku Krkonošské pohádky, i když v něm vystupoval k nepoznání namaskovaný.

Absolutně nerozpoznatelný pak byl pod maskou Fantomase, kterého si zahrál v seriálu Arabela. Legendární je například také jeho malá role ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. I když v něm měl jen několik vět, jeho hlášky "STS Chvojkovice Brod - nó zřejmě slušnej oddíl" či "nebudeme se pouštět do žádnejch větších akcí" takřka zlidověly.

V životě ho - jak mu prý předpověděla věštkyně - potkala i tragédie. V roce 2001 ho v 79 letech srazilo auto při ranní procházce. Měl těžká poranění nohou, kvůli kterým zůstal v nemocnici tři roky a prodělal 34 operací. Láska ke sportu mu ale pomohla, zakousl se, začal cvičit a znovu se rozchodil. Přesto kvůli tomu netrpěl záští. V rozhovoru pro zmiňovaný web vitalplus popsal nehodu i své pocity: "Když jsem přišel k sobě, stála řidička u svodidel a brečela. Jezdila dvacet let a bez nehody. Přišla pak za mnou i do nemocnice a zase plakala, jak ji to mrzelo. Řekl jsem jí, že jsem na ni ani jednou nepomyslel ve zlém, že se na ni vůbec nezlobím. Beru to tak, že jsem to měl napsáno v osudu."

Peterka překonal i infarkt a letos v lednu mu přišla i dobrá zpráva z liberecké nemocnice - ve svém věku porazil také rakovinu. A do posledních chvil František Peterka dokonce i cvičil a zvedal činky. Z jeho původních 120 kilogramů na lavici v leže přešel na 22 kilogramů v leže v posteli - ale říkal, že z toho má větší radost než z původního rekordu.

František Peterka měl sice dvě manželky, ale ženil se třikrát. Tu jednu si totiž vzal dvakrát. Má i dvě děti a vnoučata. O sobě říkal, že je věřící, i když do kostela nechodí. Věřil v reinkarnaci a život po životě. O svém stáří říkal, že je krásné, i když si občas postěžoval na zdraví i na to, že už mu neslouží paměť. Smrti se nebál a dokonce si občas povzdychl, že už by chtěl odejít.

František Peterka odešel ...

Herecká filmografie

1992 Kráva
1984 Stín kapradiny
1982 Příště budeme chytřejší, staroušku!
Rendezvous in Paris
1980 Co je doma, to se počítá, pánové...
1979 Antonius a Kleopatra (divadelní záznam)
Arabela (TV seriál)
Křehké vztahy
1978 Jak dostat tatínka do polepšovny (TV film)
„Já už budu hodný, dědečku!“
1977 Zítra vstanu a opařím se čajem
1976 Zítra to roztočíme, drahoušku...!
1975 Akce v Istanbulu
Pan Tau a černý deštník (TV film)
Pan Tau a příliš velký balón (TV film)
Pan Tau a rosnička (TV film)
Pan Tau jde do práce (TV film)
Pan Tau odchází (TV film)
Pan Tau se vrací (TV film)
1974 Hodíme se k sobě, miláčku...?
Jáchyme, hoď ho do stroje!
Krkonošské pohádky (TV seriál)
Pavlínka
1972 Mumu (TV film)
1971 Černý vlk
1970 „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“
Vražedný týden (TV film)
1969 Pan Tau (TV seriál)
Svatej z Krejcárku
Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?
1968 Maratón
„Rakev ve snu viděti...“
1967 Kinoautomat: Člověk a jeho dům
1966 Dáma na kolejích
Slečny přijdou později
Vrah skrývá tvář
Znamení Raka
1965 Úplně vyřízený chlap
1963 Naděje
1960 Chlap jak hora
Přežil jsem svou smrt
U nás v Mechově
1959 Život pro Jana Kašpara
1958 Černý prapor
1954 Botostroj
1952 Únos
1951 Milujeme
1949 Veliká příležitost