Špatné vysvědčení: nestresujte dítě, více se zajímejte

Děti mají za sebou půlku školního roku a jejich snahu nyní učitelé hodnotí pololetním vysvědčením. Jenže ne všem dětem se povede donést domů samé jedničky. A některé tlak rodičů na skvělý prospěch nemusí zvládnout. O tom, jak by rodiče měli na vysvědčení reagovat a jak děti správně motivovat, mluvil dětský psycholog Václav Mertin.

"Útěk je jedna z možností, jak děti reagují na vysvědčení, ale můžeme se setkat i se sebevraždou," popisuje psycholog. Podle něj by se dospělí měli zamyslet nad tím, jestli jim známky stojí za to, aby dítě stresovali. "Je otázka, jestli známky nejsou nesmysl, jestli výhrůžky typu ''Jestli přineseš trojku domů, tak nechoď domů'', nejsou vlastně zbytečné," myslí si Mertin.

"Dítě, když má třeba dostat pětku a má tyhle hlášky od rodičů, tak na to nějak reaguje. Některé na to reaguje tak, že to vysvědčení raději ztratí nebo ho zapomene ve škole, a i útěk je jednou z reakcí. Jenže když už je vysvědčení napsané, co s tím kdo udělá," dodává psycholog.

Známky Mertinovi nepřijdou funkční. Nahradil by je raději slovním hodnocením. "Vhodnější je dítěti říct, jak to má dělat, aby to příště bylo lepší, to má smysl. Na nižších stupních základní školy bychom mu přímo měli pomoct, aby to bylo lepší. Známky mají význam jen velmi omezený," vysvětluje.

Psycholog mluvil také o tom, jak by rodiče měli reagovat, pokud dítě nemá vysvědčení podle jejich představ. "Měli by si říct, jestli se ten půlrok o dítě zajímali a jak moc mu pomáhali. Protože ono to vypadá, že vysvědčení dostalo dítě, ale není to jen jeho vysvědčení, vyjadřuje také, jak se o něj starali rodiče, jestli mu pomáhali. Je to také vizitka učitelů," popisuje Mertin.

Rodiče by si také měli uvědomit, že už s vysvědčením nic neudělají. "Energii by neměli věnovat tomu, že budou chtít dítěti nařezat či nadávat, ale dát ji na to, aby mohli do dalšího vysvědčení s dítětem pracovat," radí.

Každé vysvědčení - ať už v pololetí nebo na konci školního roku - je podle psychologa ukončení jedné etapy. A i když výsledky u dítěte nemusí být nejlepší, je vždy potřeba ho ocenit. "Nemá smysl křičet, to ničemu nepomůže, tak proč si ještě ničit nervy," říká Mertin.

A existuje způsob, jak by se měli rodiče s dětmi správně učit? "Musíme dítě dovést k tomu, aby si samo napsalo úkoly, naučilo se a my ho z toho potom jen vyzkoušíme nebo podepíšeme - to je ideál. Jsou ale děti v šesté sedmé třídě, které to nezvládají. Jsem zastáncem toho, že by rodiče měli s dítětem pracovat, ale nemusím se mu vnucovat, když vím, že to dítě zvládne udělat samo. Měl bych mu pomáhat, aby u toho neseděl dvě hodiny. Záleží na každém dítěti, co mu vyhovuje," zakončil Václav Mertin.