Armáda byrokratů likviduje společnou Evropu
Jiřina Kavková, 31.3.2017
Myšlenka společné Evropy, která stojí na počátku
vzniku Evropské unie, je v posledních letech pod
těžkou palbou. Takzvaným euroskeptikům nahrávají hlavně nesmyslná
nařízení Bruselu, normami na zahnuté banány počínaje a protežovaným
zeleným bydlením bohužel zdaleka nekonče. Podobných předpisů je tolik,
že je běžný člověk ani nestíhá
sledovat. Běžné fungování evropské osmadvacítky je svázáno tolika
pravidly, že se pochyby o společné budoucnosti 28 členských států mohou
zdát oprávněné.
Rozpad
EU však podle mě není tou správnou cestou, kterou bychom se měli vydat.
Naopak silná a jednotná EU prospěje všem
národním státům. Brusel ale musí co nejrychleji pochopit, že se
společný evropský projekt postupným utahováním šroubů v hospodářské
oblasti a také kvůli nesmyslným socialistickým experimentům dostal do
slepé uličky. To jasně ukázal Brexit a z něj plynoucí
zcela oprávněné obavy, že z EU po britském příkladu budou chtít
vycouvat i další členové.
Ty
tam jsou doby, kdy jedinou snahou politiků bylo odstranit bariéry
volného obchodu v Evropě, odstranit hranice, které
dosud bránily volnému pohybu zboží a osob. Evropská unie od té doby
narostla do podoby obludného regulačního nástroje, který nejenže už
žádné hranice a bariéry nebourá, ale naopak vytváří stále nové a nové
zábrany, které nenechají evropský trh volně dýchat
a všem jen házejí další klacky pod nohy.
K
čemu jsou dobré všechny ty absurditou zavánějící regulace vršící jeden
nesmysl na druhý a na straně druhé nedomyšlené
rozdávání evropských dotací (tedy rozuměj peněz nás všech) pochybnými
kanály plnými děr na věci předem ztracené, které by v každé zdravě
fungující ekonomice byly odsouzeny k zániku? Je snad opravdu záměrem EU
dlouhodobé pokřivení trhu a podpora neschopných?
Ti úspěšní totiž zpravidla žádné evropské dotace nepotřebují. A ani by
je nenapadlo o nějaké žádat – mají totiž plné ruce práce s tím, aby se
na sto procent věnovali svému řemeslu a svému podnikání a na nějaké
vyplňování byrokratických lejster a obíhání úřadů
nemají čas. Naopak pro ty, kteří nic jiného neumějí, se čerpání
evropských dotací stalo jedinou, ale o to výnosnější
možností „podnikání“.
K
čemu (nebo možná spíše pro koho) je dobré podporovat pěstování vinné
révy v Anglii, v zemi, kde se víno nikdy nepěstovalo,
protože tam pro něj prostě nejsou klimatické podmínky? Jaký ještě
objektivnější důkaz toho, že jde o opravdu špatný nápad, potřebujeme?
Podobně
nesmyslná je například i evropská směrnice o plošném zákazu takzvaných
invazivních druhů zvířat a rostlin na
území EU. Je pochopitelné, že některé nepůvodní druhy rostlin a zvířat
by se do naší volné přírody vůbec neměly dostat. Jenže bruselský
byrokrat se nespokojí se zákazem dovozu a vypouštění do volné přírody.
Hraje si na boha a některé druhy prostě chce vyškrtnout
z povrchu evropského. Byť jako například nosál červený či ibis posvátný
představují reálné nebezpečí pouze pro jižní státy Evropy, kde má,
pokud by se náhodou dostal do volné přírody, šanci přežít. Nosálové
žijící v zoologických zahradách střední a severní
Evropy mají být zlikvidování stejně, i když by v těchto státech bez
péče člověka ve volné přírodě nepřežili.
Dalším
trumfem z bezedné studnice evropských absurdit jsou bruselské diktáty
týkající se takzvaného nízkoenergetického
bydlení. V současnosti prosazované nízkoenergetické standardy
nepřinesou většině zájemců o nové bydlení nic dobrého, jen jim
pustí žilou. Nízkoenergetické budovy totiž nemusejí být kvalitnější,
komfortnější, a dokonce ani ekonomicky úspornější, budou prostě
jen dražší. A přitom jde jen o další podfuk podle osvědčeného
bruselského scénáře: Nelíbí se ti námi protežovaná varianta? Výběr jiné
ti znemožníme zákazem všech ostatních alternativ.
Bruselská
byrokracie se zkrátka rozbujela do té míry, že nás svými regulacemi a
směrnicemi obklíčila doslova ve všech
oblastech našeho života. Možná to na začátku myslela dobře, ale teď
firmy, podnikatele i obyčejné lidi jen čím dál tím víc dusí.
Zbývá
nám jediná naděje: vítězství zdravého rozumu. Jedině pak může společná
Evropa přežít. Základním předpokladem ale
je, aby bruselští byrokraté na chvíli opustili své klimatizované
skleníky a poslechli si, co skutečné lidi z masa a kostí opravdu trápí.
Musí
se zastavit byrokratická mašinérie, ta továrna na nesmysly, jež stále
občanům i podnikatelům v EU otravuje život.
Věřím, že jen tak si společný evropský projekt získá zpět důvěru
Evropanů, kterou pro svou další existenci bezpodmínečně potřebuje. Cesta
k záchraně je jediná. Zchlaďme hlavy a vraťme se konečně k ideálům, na
nichž byla společná Evropa původně vystavěná: k
volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu bez zbytečných překážek a
úřednických buzerací.
Pokud k tomu nedojde, budou další státy následovat Británii v jejím Brexitu a Evropská unie se postupně rozpadne.
RNDr. Evžen Korec, CSc.,
generální ředitel a předseda představenstva
EKOSPOL a. s.
Sdílejte článek na sociálních sítích nebo emailem
Hodnocení článku
Fotogalerie na bydlet.cz, nejlépe hodnocené fotografie
Články Tiskové zprávy
- Kvalitní tepelné čerpadlo vzduch-voda v zimě nezamrzá. Pracuje efektivně i při teplotách kolem -20 °C
- Průkaz energetické náročnosti budovy třídy A nám nezaručí úsporný provoz, pokud neodbouráme lidské chyby
- Stav zásob plynu poklesl na 81 % celkové naplněnosti zásobníků ke dni 23. listopadu, stav je nyní oproti loňskému roku o téměř 17 procentních bodů nižší
- Střední a východní Evropa zaznamenává výrazný nárůst přeshraniční expanze maloobchodních značek
- Velikost obce hraje klíčovou roli v kvalitě bydlení domácností
- Crestyl odstartoval brněnský projekt Dornych. Nabídne obří kliniku, hotel, coworking i desítky restaurací, barů a kaváren