Může se u nás opakovat tragický požár jako v Londýně?

• Novelizovaná pravidla pro požární bezpečnost staveb účinněji zamezují šíření ohně po venkovním zateplení budov.
• Hořlavé materiály lze podle norem využít do určité výšky jen při splnění určitých podmínek. Slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Při využití nehořlavých materiálů je riziko plynoucí z chybné realiace mnohem menší.
• Testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě.

Protipožární předpisy v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, tak by k takové tragédii pravděpodobně nedošlo.

Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit takovým tragédiím jako v případě Grenfell Tower. (viz infobox o revizi normy níže)

Tuzemské protipožární normy jsou na vysoké úrovni

Byť jsou tuzemské protipožární v mezinárodním srovnání na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům, konkrétně by se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku.

Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více, proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách.

Mezi nejnebezpečnější patří požáry patrových budov

Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě respektive zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 metrů lze hasit ze země, u vyšších budov musí záchranáři obvykle zasahovat zvnitřku budovy. Při požáru výškových budov dokonce ani fasádu téměř nelze hasit zvenčí – pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle.

Stavebníci mohou dobrovolně jít nad rámec protipožárních norem

Co může veřejnost pro větší bezpečí bydlení udělat? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se pak oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či jiných obdobných požárech.

Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné.