Příjmy z pronájmů a ubytovacích služeb se stávají oblíbeným přivýdělkem. Na daňové povinnosti ale pronajímatelé zapomínají

Začátek nového školního roku s sebou již tradičně nese zvýšenou poptávku po bytech k pronájmu. Vzhledem k vysokým cenám nájmů bytových jednotek obzvlášť v hlavním městě studenti hledají bydlení stále častěji ve sdílených bytech. Velký zájem mají také o prostorné byty v centru Prahy, které pak sami přepronajímají dalším studentům a kamarádům. V poslední době také roste obliba služby Airbnb, která nabízí snadný a rychlý přivýdělek. Pronajímatelé ale často zapomínají, jaké povinnosti s sebou takový přivýdělek nese.

Pronajmout byt neznamená to samé, jako ubytovat hosta a to ani z daňového hlediska. „Často se setkáváme právě s nejasnostmi v terminologii. O pronájem bytu jde tehdy, pokud pronajímatel přenechává k užívání majetek a neposkytuje nájemníkovi žádné další služby. O ubytovací službě se bavíme v případě, že hostitel v rámci ubytování zajišťuje úklid, výměnu povlečení, případně stravování a podobně,“ popsala zásadní rozdíly Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společností TaxVision a eDaně.  Jenom podle délky pobytu se v rozlišení mezi ubytováním a pronájmem orientovat nelze. Pronajmout bez doprovodných služeb lze nemovitost na pár dní a stejně tak je možné hosta ubytovat na měsíc nebo rok.

„Příjmy z jakýchkoli ubytovacích služeb, tedy i z těch, které lidé nabízejí přes aplikaci Airbnb, jsou považovány za příjmy z podnikání. Podléhají tedy dani z příjmů i odvodům na sociální a zdravotní pojištění, stejně jako všechny ostatní příjmy z podnikání, a je třeba mít na ně živnostenské oprávnění. Pokud obrat přesáhne hranici milionu korun za 12 bezprostředně předcházejících měsíců, je nutné se registrovat k dani z přidané hodnoty,“ uvedla Blanka Štarmanová. V případě, že jde o pronájem bytu a pronajímatelem je fyzická osoba je situace jiná. „Takový příjem je daněn jako příjem z pronájmu, nikoli z podnikání. Příjmy z pronájmu nepodléhají odvodům na sociální a zdravotní pojištění,“ vysvětlila Blanka Štarmanová.

Od prosince loňského roku navíc ubytovací služby podléhají elektronické evidenci tržeb. „Airbnb je ubytovací službou. Hostitelé poskytují úklid, povlečení postelí, mnohdy i stravování a průvodcovské služby. Částka, kterou jim na účet převádí Airbnb, elektronické evidenci tržeb nepodléhá. Pokud však hostitel přijme jakoukoli další částku v hotovosti nebo kartou nad rámec této platby, na tuto částku se již povinnost zahrnout ji do elektronické evidence tržeb vztahuje,“ upozornila Blanka Štarmanová.

U pronájmů obvykle nájemce kromě holého nájmu vybírá od nájemníka i zálohy na služby. V takovém případě může pronajímatel zvolit jednu ze dvou možností. „Pronajímatel na konci roku přijatou částku vyúčtuje dle skutečné spotřeby nájemníka. Tehdy nezahrnuje zálohy do svých zdanitelných příjmů. Pokud však stanoví nájemníkovi fixní částku za služby bez ohledu na skutečnou spotřebu, tuto částku musí do svých zdanitelných příjmů započítat. Skutečné výdaje uhrazené za služby může následně odečíst od základu daně, pokud nepoužívá výdaje v paušální výši,“ upřesnila Blanka Štarmanová.

Pronajímatelům, kteří se svým daňovým povinnostem vyhýbají, hrozí nepříjemné sankce. „V případě nepodání daňového přiznání, pokud tato povinnost vznikla, doměří finanční správa podnikateli 15procentní daň z příjmů z dosaženého zisku. Má-li tento podnikatel povinnost odvádět solidární daň nebo daň z přidané hodnoty, i ty musí doplatit. Navíc může být vyměřena pokuta za pozdní podání přiznání, úrok z prodlení za pozdní úhradu daně a v případě doměřené daně navíc ještě penále ve výši 20 procent z doměřené daně,“ popsala situaci případného dlužníka Blanka Štarmanová.

Daňové přiznání nemusí podávat pouze ti, jejichž celkový příjem nepřesáhne stanovenou hranici. „Pokud celkový příjem za rok nepřesáhne 15 tisíc korun za rok, nevzniká povinnost podat daňové přiznání a zaplatit daň. Zaměstnanci nemají povinnost podávat přiznání v případě, že jejich vedlejší příjem činí maximálně šest tisíc korun za rok. V takovém případě žádnou daň z přivýdělku z ubytovacích služeb platit nemusí,“ uvedla Blanka Štarmanová.

Daňovými povinnostmi to přitom nekončí. Každý hostitel by si měl zjistit, jaké povinnosti pro něj plynou v rámci lokality, kde poskytuje ubytovací služby. Některá, především lázeňská a turistická, města například požadují po hostitelích různé místní poplatky. V Praze, kde je o krátkodobé pronájmy nejvyšší zájem, se jedná především o poplatek za rekreační pobyt ve výši 15 korun za den a poplatek z ubytovací kapacity ve výši 6 korun za každé využité lůžko. Díky rostoucí oblibě přivýdělků z poskytování ubytování zájem měst i finanční správy o kontroly v této oblasti roste. „Pronajímatelé by svoje povinnosti určitě neměli zanedbávat. Pokud si nevědí rady, není od věci zkonzultovat vše se zkušeným daňovým poradcem,“ dodala Blanka Štarmanová, daňová poradkyně společností TaxVision a eDaně.