Jak nenarazit při čerpání dovolené

Chystáte se na dovolenou a máte obavy, abyste v zaměstnání nenarazili? V jakém případě může zaměstnavatel váš termín dovolené neschválit a nařídit jiný? Na co má zaměstnanec podle zákoníku práce nárok, radí Vít Havrda, advokát ze společnosti KODAP legal.

Kdo určuje nástup na dovolenou?

Podle zákoníku práce dovolenou určuje zaměstnanci zaměstnavatel. Zaměstnanec může požádat o čerpání dovolené v určitém termínu. Závisí však na vůli zaměstnavatele, zda mu takto požadovanou dovolenou poskytne.

Musí být čerpány dva týdny dovolené vcelku?

Podle zákoníku práce musí alespoň jedna část dovolené činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpání. „Ačkoli zákoník práce preferuje čerpání dovolené pokud možno v celku nebo alespoň v délce dvou týdnů v celku, nic nebrání zaměstnanci čerpat dovolenou i v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnavatelem, resp. zaměstnavateli nic nebrání určit zaměstnanci čerpání dovolené v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnancem,“ vysvětluje Vít Havrda, advokát ze společnosti KODAP legal.

Může být čerpána dovolená ve zkušební době?

Obecně platí, že nárok na dovolenou za kalendářní rok vzniká každému, kdo pro jednoho zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dní. Pokud není tato podmínka splněna, může zaměstnanci vzniknout nárok na dovolenou za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Zároveň má zaměstnavatel možnost určit čerpání dovolené zaměstnanci i v případě, že tento prozatím nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže lze předpokládat, že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popř. do skončení pracovního poměru. Čerpání dovolené ve zkušební době za uvedených podmínek tak možné skutečně je.

Může zaměstnavatel dovolenou nařídit?

Zaměstnavatelé jsou ti, kteří plánují směny a potřebují mít v provozu vždy dostatek zaměstnanců. Z pohledu zákoníku práce jsou to tedy zaměstnavatelé, kteří určují zaměstnancům čerpání dovolené. Při nařízení čerpání dovolené musí zaměstnavatelé dodržet tyto důležité podmínky:

· Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak.

· Pokud chce zaměstnavatel zaměstnanci rozplánovat dovolenou na celý rok, tak alespoň jeden „úsek“ dovolené musí činit nejméně dva týdny v kuse, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedomluví jinak.

Co když zaměstnavatel schválenou dovolenou přeruší či zcela zruší?

Pokud například z vážných provozních důvodů zaměstnavatel přeruší zaměstnanci dovolenou nebo mu zruší již schválenou dovolenou ještě před odjezdem, v takových situacích má zaměstnanec nárok na to, aby mu zaměstnavatel proplatil všechny vzniklé náklady (letenky, storno zájezdu apod.). Už kvůli této povinnosti dochází k rušení dovolené jen velmi výjimečně.

Mohu získat příspěvek zaměstnavatele na dovolenou?

Někteří zaměstnavatelé ve státní i soukromé sféře poskytují svým zaměstnancům příspěvek na rekreaci. Proto není na škodu se informovat, zda nelze nějaký získat. Zda zaměstnavatelé svým zaměstnancům příspěvek na dovolenou poskytnou, je čistě na jejich rozhodnutí. „Pravidla poskytování zaměstnaneckých benefitů mohou být stanovena ve vnitřním předpise zaměstnavatele či v kolektivní smlouvě, a tyto dokumenty musí být přístupné k nahlédnutí. Otázka zavedení příspěvků na dovolenou může být také vhodným tématem do diskuze při vyjednávání se zaměstnavatelem,“ říká Vít Havrda, advokát ze společnosti KODAP legal.

Co s nevyčerpanou dovolenou po skončení pracovního poměru?

Nevyčerpané dny volna musí zaměstnavatel zaměstnanci v případě skončení pracovního poměru proplatit. Zaměstnavatel nicméně může zaměstnanci nařídit čerpání dovolené i ve výpovědní lhůtě. Musí mu to ovšem ohlásit nejméně 14 dnů před termínem, pokud se nedohodne se zaměstnancem jinak.

Jak dlouho může trvat celozávodní dovolená?

Ze zákona může nařízená celozávodní dovolená trvat maximálně dva týdny v kuse, u uměleckých souborů nejdéle čtyři týdny, a to pouze v případě, že je to nezbytné s ohledem na provozní důvody zaměstnavatele.