Metropolitní plán vrátí Prahu v něčem o sto let zpátky

Už takřka celé století se Praha může pyšnit statusem velkoměsta. V roce 1922 se do té doby samostatné obce v rozsáhlém okolí historického centra spojily a vnikla takzvaná Velká Praha. Ve dvacátých letech minulého století také skončila dlouhotrvající demolice přežitého opevnění, které rozvoj hlavního města českých zemí neúměrně blokovalo. Praha pak zažila poměrně rychlý rozmach. Nyní se zdá, že se zase vracíme o sto let zpátky. Návrh Metropolitního plánu, ke kterému může ode dneška podávat veřejnost své připomínky, totiž výstavbu sváže imaginárními hradbami a zahustí už tak dost přetížený střed města.

Abych hned nekritizoval, tak začnu pozitivně. Představovaný návrh přináší několik dobrých změn. Tou hlavní je důraz na revitalizaci brownfieldů, které jsou nyní strašákem mnoha lokalit. I my přeměnu dvou velkých nevyužívaných prostor aktuálně připravujeme. Výstavba na místě bývalých průmyslových areálů, které nyní pouze chátrají a přitahují různé problémové lidi, výrazně vylepší nejen dané místo, ale celé široké okolí.

Společně se zastavováním nevyužívaných nevzhledných průmyslových areálů se ale má město otevřít také další výstavbě na svém okraji. Bydlení zde, uprostřed zeleně, je dlouhodobě nejvyhledávanější, což dokládají i prodejní statistiky za posledních několik let. Lidé chtějí bydlet v místech na okraji Prahy s dobrou dopravní dostupností a výbornou občanskou vybaveností. Představený územní plán jim však takovou možnost vezme, protože se bytovou výstavbu pokouší začlenit mezi stávající zástavbu. Zaniknou tak nejen nejrůznější proluky, ale také parčíky, volná prostranství a vyhledávané „psí loučky“. To vyvolá oprávněný poprask starousedlíků ze sousedství, kteří přijdou o možnost tyto volnočasové plochy využívat.

Je také jasné, že ani všech nevyužívaných ploch vhodných k bytové výstavbě ve středu města není dostatek. A navíc je jich omezené množství. Lepší by tak bylo opustit koncept prstenců na mapě hlavního města, za nimiž se nemůže stavět, a připravit rozvojové lokality i v těch místech, která lidé reálně pro své bydlení vyhledávají. Tedy na okrajích s přírodou za humny.

Současný koncept územního plánu navíc nezastaví růst cen nových bytů, spíše naopak. Pozemky v širším centru jsou totiž velmi drahé a neumožňují stavět dostupné byty. Drtivá většina lidí by proto na vlastní bydlení nedosáhla. I proto si klienti nejvíce vybírají byty v okrajovějších částech, protože tam jsou jejich ceny díky levnějším pozemkům příznivější.

Pražští územní plánovači by tedy měli vyjít vstříc nejen lidem, kteří touží po bydlení v historickém centru, ale musí myslet i na ty, kteří si život ve středu města představit nedokáží. Proto by měli připravit takový územní plán, který uspokojí obě skupiny obyvatel. Ale je nutné, aby se tak stalo co nejrychleji. Stagnující výstavba už déle čekat nemůže. Praha nové byty potřebuje jako sůl. Abychom se i za pár desetiletí mohli pochlubit krásnou a prosperující metropolí. 

RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL a. s.