Už takřka celé století se Praha může pyšnit statusem
velkoměsta. V roce 1922 se do té doby samostatné
obce v rozsáhlém okolí historického centra spojily a vnikla takzvaná
Velká Praha. Ve dvacátých letech minulého století také skončila
dlouhotrvající demolice přežitého opevnění, které rozvoj hlavního města
českých zemí neúměrně blokovalo. Praha pak zažila poměrně
rychlý rozmach. Nyní se zdá, že se zase vracíme o sto let zpátky. Návrh
Metropolitního plánu, ke kterému může ode dneška
podávat veřejnost své připomínky, totiž výstavbu sváže imaginárními hradbami a zahustí už tak dost přetížený střed města.
Abych
hned nekritizoval, tak začnu pozitivně. Představovaný návrh přináší
několik dobrých změn. Tou hlavní je důraz na
revitalizaci brownfieldů, které jsou nyní strašákem mnoha lokalit. I my
přeměnu dvou velkých nevyužívaných prostor aktuálně připravujeme.
Výstavba na místě bývalých průmyslových areálů, které nyní pouze
chátrají a přitahují různé problémové lidi, výrazně vylepší
nejen dané
místo, ale celé široké okolí.
Společně
se zastavováním nevyužívaných nevzhledných průmyslových areálů se ale
má město otevřít také další výstavbě na
svém okraji.
Bydlení zde, uprostřed zeleně, je dlouhodobě
nejvyhledávanější, což dokládají i prodejní statistiky za posledních
několik
let. Lidé chtějí
bydlet v místech na okraji Prahy s dobrou
dopravní dostupností a výbornou občanskou vybaveností. Představený
územní plán jim však takovou možnost vezme, protože se
bytovou výstavbu
pokouší začlenit mezi stávající zástavbu. Zaniknou tak nejen
nejrůznější proluky, ale také parčíky, volná prostranství a vyhledávané
„psí
loučky“. To vyvolá oprávněný poprask starousedlíků
ze sousedství, kteří přijdou o možnost tyto volnočasové plochy
využívat.
Je
také jasné, že ani všech nevyužívaných ploch vhodných k
bytové výstavbě
ve středu města není dostatek. A navíc je
jich omezené množství. Lepší by tak bylo opustit koncept prstenců na
mapě hlavního města, za nimiž se nemůže stavět, a připravit rozvojové
lokality i v těch místech, která lidé reálně pro své
bydlení
vyhledávají. Tedy na okrajích s přírodou za humny.
Současný
koncept územního plánu navíc nezastaví
růst cen nových bytů, spíše
naopak.
Pozemky v širším centru jsou totiž
velmi drahé a neumožňují stavět dostupné
byty. Drtivá většina lidí by
proto na vlastní
bydlení nedosáhla. I proto si klienti nejvíce vybírají
byty v okrajovějších částech, protože tam jsou jejich ceny díky
levnějším
pozemkům příznivější.
Pražští územní
plánovači by tedy měli vyjít vstříc nejen lidem, kteří touží po bydlení
v historickém centru, ale musí
myslet i na ty, kteří si život ve středu města představit nedokáží.
Proto by měli připravit takový územní plán, který uspokojí obě skupiny
obyvatel. Ale je nutné, aby se tak stalo co nejrychleji. Stagnující
výstavba už déle čekat nemůže. Praha nové byty potřebuje
jako sůl. Abychom se i za pár desetiletí mohli pochlubit krásnou a
prosperující metropolí.
RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL a. s.