Historie garáže: vznikla kvůli zápachu koní, součástí rodinných domů se stala po válce

Historie garáží se datuje asi sto padesát let zpět, jejich přímým předchůdcem byla stodola či stáj. Ještě před nástupem aut totiž lidé nejprve potřebovali někde bezpečně schovat kočáry a povozy. Ty byly často otevřené, dřevěné, a tudíž náchylnější k poškození za deště či mrazu. Velký zlom nastal až s příchodem prvních automobilů. Majitelé těchto motorizovaných kočárů totiž museli řešit, že jejich vozy, které byly ve své době považovány za luxusní, páchnou zvířaty. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se proto stále častěji začaly objevovat stavby určené pouze pro uschování aut.

Začátkem 20. století ještě stavba neměla název

Garážím se začalo dařit zejména ve Spojených státech. Ačkoliv začátkem 20. století se jim ještě stále neříkalo garáž. Tento název odvozený z francouzského garer (v překladu chránit či poskytnout přístřešek) zlidověl až s postupem let. Právě 20. léta přitom pro garáže byla svým způsobem zlomová. Ve Spojených státech byly totiž přijaty zákony, díky kterým došlo k výrazné modernizaci silnic a dálnic. Výrazně tak rostl počet aut a s tím i garáží, zprvu zejména veřejných, které si lidé mohli pronajmout.

V meziválečných letech se však majitelé aut čím dál častěji uchylovali k výstavbě samostatné garáže na vlastním pozemku poblíž svého obydlí. „Garáže nebyly vyloženě součástí domu, uživatelé se je proto snažili alespoň sladit do stejných barev. Pevnou součástí domu se začaly stávat zejména v USA na přelomu 40. a 50. let, v Česku o tomto trendu můžeme hovořit až od porevolučních let," uvedl Jan Malysz, obchodní ředitel společnosti Lomax, která je tuzemským lídrem v produkci garážových vrat.

Důležitá byla i velikost těchto částí domů, která se odvíjela od rozměrů vozů. Ty bývaly zprvu větší, postupem času tak docházelo ke zmenšování garáží. S pořizováním více automobilů do jedné rodiny se však trend následně stočil opačným směrem. Dnes se tak podle Malysze doporučují rozměry 3 x 6 metrů pro jedno auto. Kromě parkování vozů či motocyklů přitom tento prostor v současnosti slouží i k jiným účelům. V českém prostředí nejčastěji jako dílna či jako sklad jízdních kol či lyží. Objevují se však i případy, kdy je garáž využívána jako místnost navíc, například ke sledování televize.

Úspěchu elektrického ovládání se vynálezce nedožil

Obzvláště rychlým vývojem a řadou inovací prošla také garážová vrata. Ta byla původně stavěna stejně jako vrata od stodol. Dvoukřídlé dveře se otevíraly do stran a obvykle byly zhotoveny ze dřeva. Kvůli nepraktičnosti tohoto řešení, které vyžadovalo dostatek prostoru v okolí garáže, se postupně přešlo k používání výklopné varianty. „Svého času byla populární plechová výklopná vrata, která si můžeme pamatovat i u nás. Na řadě starých garáží je ještě dnes uvidíme, zájem o ně už ale prakticky není, takže se téměř nevyrábí,“ upozorňuje Malysz.

Ve Spojených státech ve dvacátých letech dvacátého století experimentovali i s rozdělením vrat do sekcí a zasouváním přes roh do jedné ze stran budovy. Největší ohlas měl ovšem vynález C. G. Johnsona z roku 1921. Přišel totiž se zasouváním vrat nad hlavu. Využil tak nejen prostor pod stropem, ale poskytl tím i dokonalé řešení zejména majitelům malých garáží s nízkým stropem. „Jednalo se typově o velmi podobné řešení současnému sekčnímu typu vrat, který se v Česku v současnosti těší největší oblibě. Alternativou k němu je i posuvná varianta, u které vrata zajíždí do boku garáže,“ dodává Jan Malysz.

Roste zájem o netradiční materiály i chytrá řešení

Postupných změn se dočkaly i využívané materiály. Dřevo používané pro vrata od stodol postupně nahradil plech, motiv dřeva však nevymizel. Začal se totiž lisovat právě do plechu. „Když jsme s tím před 20 lety jako první v Česku přicházeli, zbytek trhu to považoval za nesmysl. Uživatelé byli do té doby zvyklí na tři základní barvy – bílou, modrou a černou. Díky imitaci dřeva si však mohli sladit vzhled garáže s rámy oken, nakonec to znamenalo trend trvající zhruba 15 let,“ vzpomíná obchodní ředitel společnosti Lomax. V současnosti jsou podle něj v kurzu zejména odstíny šedé a antracitové.

Postupným vývojem prošlo také ovládání garáží. V dnešní době již standardně dostane každý uživatel k vratům i dálkový ovladač. Vůbec první elektrický ovladač přitom spatřil světlo světa už v roce 1926. Na svědomí ho měl již zmíněný Američan C. G. Johnson, rozmachu se tento typ dočkal až v 70. letech. „Bylo to zejména v zámoří, Česko mělo v tomto ohledu zhruba 20 let zpoždění. V současnosti je však možné dálkové ovládání posunout ještě dál, a to připojením garážových vrat k systému takzvané chytré domácnosti. Tu tak může uživatel prakticky celou ovládat například pomocí chytrého telefonu,“ uzavírá Malysz.