Bytový projekt Corso Pod Lipami vyhrál Národní cenu za architekturu 2019

V roce 2012 vypsalo město Řevnice výběrové řízení pro investorský záměr na chátrající prostor mezi nádražím a náměstím, jehož součástí byl kromě pozemků i nejstarší dům v obci. Mezi přihlášenými byli i dva řevničtí rodáci - manželé Petr Kozák a Helena Vaňková. „Někdy vznikají projekty z filantropie, někdy z nouze... u nás to byl strach, že projekt dostane do ruky nějaký investor, který to místo zničí,” říká Petr Kozák.

V centru Řevnic postupně vznikla restaurace Corso, bar Otakar, Boutique hotel Corso, coworkingové centrum Meandr, pivovar s pivnicí, občerstvení Kůlna a 5 bytových domů pojmenovaných jako Corso Pod Lipami. Ty jsou letos nominovány v soutěži Stavba roku 2019. Domy Cecílie, Otýlie, Rudolf, Sylvie a Otakar nabízí celkem 50 bytů o velikosti 1+kk až 4+kk. Součástí jsou garáže, sklepy, nebytové prostory nebo parkovací stání. V nové výstavbě se nachází obchod a služby, které slouží všem obyvatelům.

Rukopis více architektů

Na projektu se podílelo hned několik zkušených architektů. Rezidenční projekt Corso Pod Lipami navrhla architektka Alena Šrámková. „Chceme vybudovat prostředí, ve kterém bychom sami rádi žili. Prostředí bohaté ale obyčejné, krásné a současně normální. Rádi bychom dali prostor rodinám, aby zde vychovaly sebevědomé a velkorysé děti,” říká architektka Alena Šrámková, která je mimo jiné autorkou vestibulu pražského hlavního nádraží nebo nové budovy ČVUT. Sama o svých minimalistických stavbách říká: „Jsem prudce proti okázalosti! V obyčejnosti je strašně velká síla. Ideální je, když se dům skládá z obyčejných věcí, které se nakonec spojí v perfektní a samozřejmý celek.“ Přesně takové je i Corso Pod Lipami.

Architekt Tomáš Šantavý se naopak postaral o rekonstrukci starých budov. Na místě bývalého nádraží Západní dráhy vytvořil pivnici a pivovar, kde sládek Roman Řezáč vaří ryze řevnické pivo. Pod taktovkou arch. Šantavého se uskutečnila i rekonstrukce nejstaršího domu na náměstí, kde vznikla restaurace s barem a hotelem. Na jeho interiéru se podíleli také architekti Stanislav Kožuch a Luciano Belcapo, který mimo jiné navrhoval restaurace Zdeňka Pohlreicha Next Door a Divins. Ideou bylo zachovat duch historické budovy a doplnit ho o nové funkční prvky. Při rekonstrukci byly zachovány původní kazetové podlahy, dveře i nábytek. Na vybavení pokojů byly využity lokální materiály od místních dodavatelů. „Nejzajímavější bylo odhalení černé kamenné obvodové stěny. Vedli jsme diskuzi, jestli tento historický záznam na budově odprezentovat, anebo zakrýt novým materiálem. Nakonec jsme se rozhodli ponechat a odprezentovat,” říká Stanislav Kožuch.

Poslední budovou je sdílený pracovní prostor Meandr, který je plný inspirace, vzdělávání a kultury. Coworkingové centrum nabízí klidné a příjemné zázemí pro práci, pronájem zasedacích místností i možnost jednodenních návštěv. Tvůrcem myšlenky Meandru je Aleš Klemperer. Interiér měla na starost architektka Maria Maninová.

Využitý genius loci

Cílem projektu bylo oživit prostor mezi náměstím Jiřího z Poděbrad a vlakovým nádražím, kam se lidé mohou vracet. Na rozdíl od běžných developerských projektů není Corso budováno na zelené louce, ale v samém srdci obce. „K projektu jsme nepřistupovali jako developerská společnost. Naše firma nám poskytla zázemí, abychom do tohoto projektu mohli jít a zároveň využít životních zkušeností, které jsme získali,” říká Helena Vaňková, která společně s manželem vlastní společnost K&V ELEKTRO.