Konifery aneb jehličnany v zahradě

Konifery ve všech svých tvarech, výškách i podobách jsou snadno kombinovatelné s jinými typy jehličnanů i listnatých stromků. Pokud preferují stejné místo růstu, budou spolu ve vzájemné a elegantní symbióze. Dobře vypadají vedle kvetoucích keřů, vytrvalých ozdobných trav i ostrůvků běžných zahradních květin. Dobře se vyjímají i před plochami porostlými břečťanem, s nímž tvoří pěkná zákoutí.

Nejoblíbenější druhy

Nejrozšířenějšími kultivary jsou smrk, borovice, túje, jedle a jalovec. Dalšími jehličnany, které se zároveň vyskytují i jako konifery, jsou modříny, tisy, cedry a sekvojovce. Skupinová výsadba konifer působí v exteriéru atraktivně a oživuje jednolitou plochu trávníku. Pokud se zvolí model „tón v tónu“, vzniká neutrální barevná kulisa, která dobře ladí s listnatými stromky a listnatými koniferami i květinami.

Jak správně pěstovat jehličnany

Pokud jde o lokalitu, jehličnany jsou poměrně nenáročné. Pokud dostanou dostatek živin, světla i vláhy, a budete se o ně pravidelně starat, zejména je stříhat, resp. zaštipovat, budou dělat radost dlouhá léta. Většině druhů se lépe daří na slunných či polostinných stanovištích, ale zvládnou i stín. Výhradně stín vyžaduje jenom tis. Jehličnany nejsou náročné ani na kvalitu ovzduší, dobře snáší i městský smog.

Při pěstování jehličnanů v nádobě, a to je u konifer velice častý případ, je potřeba zajistit dvojnásobný přísun živin, protože je rostliny spotřebovávají rychleji. Totéž platí i pro zavlažování, ale tady naopak hrozí i riziko přelévání, které rostlině rovněž neprospívá. Nádoba musí být dostatečně velká a vyžaduje funkční drenáž, která odvede přebytečnou vodu. Drenážní vrstva se zpravidla vytvoří z jílovito – písčitých granulí, ekologického štěrku nebo perlitu.

Sázení jehličnanů

Jehličnany se v ideálním případě sázejí na podzim. Tak mají dostatek času dobře zakořenit a do jara se připravit na začátek vegetačního období, kdy rostlina potřebuje hodně energie. Postup je následující:

1. Místo pro výsadbu se zryje do hloubky, přidá se hnojivo a odstraní se vytrvalý plevel.

2. Pokud je půda hutná, provzdušní se pískem nebo substrátem. „Existují i speciální substráty určené výhradně pro výsadbu jehličnanů. Pokud je půda zbytečně písčitá, vylepší se kompostem. Pokud je půda zbytečně kyselá, pH je pod 6, je třeba přidat zásaditý komponent – zpravidla vápno,“ vysvětluje David Benda z Hornbachu.

3. Do připravené zeminy se vyhloubí díra, do které přijde kořenový bal. Otvor musí být dvakrát větší a jeden a půlkrát hlubší, než kořenový bal stromu, který sázíme. Kolem se položí fólie proti plevelu. Rostlina koupená v transportním květináči se vyjme i s kompletním kořenovým balem včetně substrátu a ekologické tkaniny a před zasazením se umístí do nádoby s vodou, kde se nechá dostatečně dlouho, určitě přes noc, aby měla šanci nasát vláhu. Před zasazením se odstraní pouze tkanina, rostlina se sází s kompletním kořenovým systémem.

4. Stromek se umístí do jámy, hloubka musí respektovat výšku balu, hlubší sázení je zbytečné a stromku nijak neprospěje. Pokud se vysazují větší jehličnany, doporučuje se upevnit je ke sloupku, aby držely kolmici i ve větru a nevychýlily se.

5. Sazební jáma se vyplní vytěženou zeminou, která se promíchá s kompostem a šetrně se udusá, aby se zemina dostala už na dno, ke kořenům. Nezbytné je jehličnany důkladně zalít. Na vodě nešetřete, po zasazení stromků přilijte celé kbelíky, podle velikosti. Vláhu bude stromek potřebovat celoročně.

Dobrou ochranou proti plevelu je mulčovací kůra, která se klade na fólii. Kromě estetické funkce, kdy zakryje fólii, zabrání i odpařování vlhkosti. Navíc mulčovací materiál se časem rozkládá a uvolňuje do půdy důležité živiny, které pomáhají zasazeným rostlinám.

Tip Davida Bendy z Hornbachu:

„Pokud živý plot sázíte na hranici sousedního pozemku, musíte věnovat pozornost správné vzdálenosti. Je proto dobře stromy vysadit dále od hranice a respektovat budoucí rozměry stromů. Obecně platí pravidlo, že u stromů a keřů dorůstajících výšky kolem dvou metrů, se udržuje odstup od sousedního pozemku kolem půl metru, u vyšších rostlin nejméně metr. Rostliny lze samozřejmě zastřihovat tak, aby nepřesahovaly k sousedům, ale tato práce je nepříjemná, zvlášť pokud pozemek ohraničuje plot. Proto je lépe všechno řešit už při zakládání plotu či vysazování jehličnanu jako solitéru na pozemek.“ 

Jehličnany sázené do nádob

Konifery pěstované v nádobách se mohou vysazovat po celé vegetační období. Před výsadbou se vizuálně zkontroluje kvalita zakoupeného stromku a zejména kořenového balu tak, že se rostlina vyklopí z přepravního květináče a prohlédne se kořenový systém. Kořeny by neměly být v nádobě příliš stlačené a neměly by prorůstat odtokovými otvory. To lze zkontrolovat už v obchodě otočením zboží.

Jak a kdy jehličnany prořezávat?

Nejlepší dobou na prořez jehličnanů je jaro nebo začátek podzimu. „Rozhodně nedoporučuji je prořezávat uprostřed vegetačního období. A je dobré pracovat v době, kdy je malá intenzita slunečního záření,“ upozorňuje David Benda z Hornbachu, „při řezání jehličnanů musíte být opatrní, protože dorůstají od horních partií. Příliš radikální řez může jejich růst utnout jednou provždy a po řezech zbudou jenom tmavá zakončení na větvích. Pokud není řez nezbytně nutný, provádí se raději jen zaštipování a tvarování.“

 Jak přesazovat jehličnany

Přesázení jehličnanů je možné pouze na podzim, kdy strom dostane šanci, aby se přes zimu vzpamatoval a do startu vegetačního období nebyl oslaben. „Lze přesadit pouze jehličnany, které jsou na nynějším místě maximálně čtyři roky, starší kusy už mají natolik zabudovaný kořenový systém, že hrozí riziko poškození kořenů a rostlin kolem,“ říká odborník z Hornbachu. Při přemisťování se dbá na to, aby kořenový bal byl vytěžen co nejvíce a přesouval se na nové místo spolu se stromkem. Přesazený jehličnan je třeba dobře zavlažovat a upevnit jeho polohu pomocí tyče, aby udržel stabilitu.

Proč jehličnany hnědnou?

Obecně platí, že když jehličnan lokálně či ve větší míře hnědne, signalizuje to, že je s ním něco v nepořádku a je třeba nemocnému exempláři dopřát odbornou léčbu. Důvodů nezdravého zbarvení je několik. „Může se jednat o přirozený proces v důsledku nedostatku vzduchu a světla. To je příznačné pro podzim, kdy světla ubývá a jehličnan je po vegetačním období příliš hustý. Pomoc ohroženým částem ke světlu lze správným, ale opatrný řezem, příliš radikální řez ale dokáže udělat pravý opak,“ vysvětluje David Benda z Hornbachu. Dalším důvodem je kořenová hniloba, škůdci nebo houby. Příčinou zhnědnutí může být i sucho, proto je potřeba jehličnany zalévat v létě, ale i v zimě. A aby voda dostala šanci protéct až ke kořenům, je nezbytné vytvořit jí cestu hrubým okopáním okolí kmenu.