Historie horkých nápojů, které v zimě tolik milujeme

Zlatá medovina pro bohy a krále

Říká se, že medovina je stará jako samo lidstvo. Její opojnou chuť milovali Řekové, Římané, Slované, Germáni i Keltové v pradávných dobách. Traduje se, že dokonce antičtí bohové si ji na vrcholu hory Olymp vychutnávali. Za její vznik však může sama příroda. Včely, které svými úly obsadily dutiny stromů, vyráběly med. Vlivem deště se však med naředil a díky přírodním kvasinkám začala směs fermentovat a tak vznikla první medovina. Člověk ji záhy objevil a tolik mu zachutnala, že ji brzy začal sám vyrábět. Lidé navíc věřili, že je zdrojem života, síly a moudrosti, a proto se podávala hlavně hrdinům a na královském dvoře. A stejně jako se vyráběla dříve, je tomu i dnes. „Využíváme nejmodernější technologie, přesto však podle tradičního receptu vyrábíme za studena z českého medu z CHKO Křivoklátsko, díky tomu si medovina zachovává blahodárné účinky na naše tělo,“ doplňuje Vendula Holibková z firmy ČESKÁ VČELA. Právě proto se k medovině, asi nejvíce ze všech alkoholických nápojů, hodí přípitek „Na zdraví!“

Horké víno pro teplomilné Římany

Lahodnou chuť teplého vína ovoněného exotickým kořením objevili už staří Řekové v době Antiky. Odtud jej prý převzali antičtí Římané, které při dobývání zaskočila zima. Recept na svařák se objevil také v jedné z prvních anglicky psaných kuchařek z roku 1390 pod názvem Ypocras (Hippocras), což mělo v přeneseném významu znamenat sáček, přes který se scedí bylinky. I přesto, že výše zmíněné původy zní vcelku romanticky, důvod proč se skutečně se svařeným vínem začalo, byl prostý. Koření mělo schovat nedostatky nekvalitního vína, med měl fungovat jako konzervant a ohřátí pomohlo v zimě. Dnes si svařák spíše než kvůli zimě a skrývání nedostatků dáváme pro navození příjemné vánoční atmosféry.

Britové, kteří dali světu poznat punč

Slovo punč pochází z Indie a hindského výrazu pánč, což mělo znamenat pět. Původní receptura totiž předepisovala pět přísad a to alkohol, cukr, citron, vodu či čaj a koření. Na začátku 17. století se však díky britské společnosti dostal punč do Anglie, kde se v místních listinách objevil poprvé v roce 1632, kdy byl většinou připravován z vína či brandy. O pouhých dvacet let později se však začal používat jamajský rum a dal tak vzniknout punči takovému, jaký známe dnes. Je sladší než tradiční svařené víno, přidává se do něj ovoce a fantazii se při jeho přípravě meze nekladou. Pije se po celém světě, přesto však pokaždé trochu jinak. U nás s jablky, v Koreji se sušeným kaki, v Mexiku například s tequillou.

Naředěný rum pro opilé námořníky

Za voňavý horký nápoj ovoněný rumem můžou námořnici lodí Royal Navy. Těm bylo zhruba od 17. století podáván rum jako lodní příděl. Posádka však často byla opilá a důsledkem toho i nedisciplinovaná. A tak se v roce 1740 rozhodl tehdejší anglický viceadmirál Edward Vernon, že své posádce rum naředí horkou vodou, což zejména v chladnějším klimatu Velké Británie posádka ocenila. No, a jelikož Vernon nosíval pláštěnku z grogrénu (těžké hedvábné tkaniny s rypsovou vazbou), přezdívalo se mu „Old Grog“, což se brzy přeneslo i na nápoj. Od 19. století byl pod tímto názvem známý i v Německu, odkud se rozšířil dál.