Software z druhé ruky je pro start-up prvotřídním nápadem

Existují dva druhy start-upů. Ty, co začínají v „garáži“, a potom bohaté, za kterými stojí investor, a tudíž nemají nouzi o financování. Mají připravený finanční obnos pro pokrytí všeho, co s rozjezdem firmy souvisí, a to včetně investice do IT infrastruktury. Ta pro ně přitom hraje podstatnou roli, protože právě ona je v případě fintechových start-upů nezbytná. Vyvíjejí se na nich a do života uvádějí služby, systémy i appky. Zatímco při získávání IT zdrojů mají v případě hardwaru řadu možností (pořídit si lze nový, renovovaný, či ho pronajmout), v případě softwaru donedávna nebyla situace tak příznivá.

Pružnost je nesporným benefitem

Nákup softwaru, a toho nového zvlášť, znamená pro firmu podstatnou část výdajů z IT rozpočtu. Se všemi stále probíhajícími změnami a novými možnostmi při pořizování IT je licencování softwaru stále poměrně obtížné. K dispozici jsou totiž jak trvalé licence, tak ty na bázi předplatného (cloudové), a v neposlední řadě i druhotné (které již byly někdy někde použity). Avšak konzultanti dokáží identifikovat a doporučit optimální model pro každou firmu. „Tím vlastně zajistí dodržení licenční politiky a postarají se například i o to, aby licence byly permanentně využity,“ vysvětluje Patrik Sodoma, Sales Director for Czech Republic společnosti SoftwarePro. To znamená, že udržují jejich počet podle aktuálního množství pracovních stanic, respektive uživatelů. Pokud firma propouští, nebo naopak nabírá nové pracovní síly, je možné licence dokoupit, nebo naopak odprodat zpět, a tak je nabídnout k využití dalším firmám. Se správným obchodním partnerem je tedy možná obdobná optimalizace také v případě druhotných trvalých licencí. Taková variabilita bývá většinou výsadou pouze drahého předplatného modelu.

Jedna z významných možností licencování, která se objevila v posledních letech a které byla věnována omezená pozornost, je nákup multilicencí z druhé ruky. „Společnosti z celé Evropské unie, jako třeba ta naše, se zabývají výkupem a následným prodejem multilicencí. Jde vlastně o jakousi recyklaci již někdy vlastněných a používaných softwarových licencí. Firmy - a často to jsou právě start-upy - třeba najmou několik desítek pracovníků, pořídí pro ně software a po skončení úkolu například skokově sníží personální stavy,“ sděluje Patrik Sodoma. Aby jim nezůstaly nevyužité licence různých programů, tak je nabídnou k prodeji. Start-up se může rovnat i novému začátku po dokončení nějakého projektu, licence je tedy možné prodat a získat peníze na nový začátek v jiném odvětví.

Start-upy jdou s dobou

Prodej druhotných licencí je na území EU přípustný od roku 2012, kdy jej schválil samotný SDEU (Soudní dvůr Evropské unie). Proč tohoto modelu tedy nevyužívá více firem? „V tomto odvětví bohužel zatím chybí povědomí o nových možnostech licencování. Jakmile organizace získají vědomosti o možnostech druhotných licencí, potom při následném řešení nákupu či prodeje softwaru dojde většinou k využití právě tohoto modelu, zejména z důvodu jeho cenové výhodnosti,“ vysvětluje Patrik Sodoma.