Na nových bytech stát jen v Praze loni vydělal 6 mld, proto by měl financovat občanskou vybavenost

Hned z počátku je nutné jasně říci, že za nedostatečnou dopravní infrastrukturu či občanskou vybavenost může stát, nikoliv soukromé firmy. Ty svůj záměr realizují vždy v souladu s platným územním plánem, který s využitím konkrétní lokality pro bytovou výstavbu počítá. Těžko tak vinit developera, jehož obživou je stavba a prodej bytů, z toho, že v městské části se nedostává míst v mateřské či základní škole. Už jen proto, že soukromá firma se úzce zaměřuje na svůj malý stavební prostor a těžko tak může vytvářet školní, zdravotní či jinou koncepci pro široké okolí. To musí jednoznačně zůstat v režii státu a samosprávy. Už jen proto, že od toho si stát platíme.

Málokdo ví, že největším příjemcem peněz z nového bytu není developer či jiný investor, ale stát. Průměrná rentabilita výnosů developera se pohybuje kolem deseti procent, což je výrazně méně, než získá z nového bytu státní pokladna. Erár totiž inkasuje jednak 15 procentní DPH z každého malého bytu (u větších bytů a ateliérů je to dokonce 21 procent). Za 55metrový byt s průměrnou cenou 103 413 korun za metr čtvereční tak stát získá přes 850 tisíc korun. Firmu pak zkasíruje také o 19procentní daň z příjmu, což při průměrné desetiprocentní rentabilitě výnosů na byt dělá dalších 100 tisíc korun. Na bytovém projektu se stovkou bytů tak státní rozpočet jen od developerské firmy zinkasuje takřka 100 milionů korun, aniž by pro to musel cokoliv udělat. Podle ČSÚ se loni jen v Praze dokončilo 6002 nových bytů, což pro stát představovalo příjem minimálně šest miliard korun. A to nepočítáme daň z příjmu, kterou stát inkasuje od všech dalších firem podílejících se na stavbě.

Obce a městské části by tak měly více tlačit na správce státní kasy, aby tyto peníze využíval právě na vylepšení či doplnění dopravní infrastruktury a občanské vybavenosti v místě daného rezidenčního projektu. Chtít další peníze po developerovi znamená de facto zavedení sektorové daně a zavedení principu dokonce trojnásobného zdanění jedné věci.

I v tomto případě by institucionalizování povinnosti přispívat na veřejné stavby navíc odnesl úplně někdo jiný. Developer by totiž tyto vícenáklady musel promítnout do ceny bytu, takže by nové dětské hřiště, chodník či osvětlení v konečném důsledku zaplatili noví majitelé. Šlo by tak o zásadní diskriminaci, protože z jejich peněz vybudované veřejné stavby by samozřejmě využívali i ti, kteří v dané lokalitě bydlí už déle. Zavedení speciálního poplatku pouze pro developery by jen zhoršilo už tak katastrofální dostupnost vlastního bydlení.

Pokud to stát s podporou bydlení myslí opravdu vážně, měl by udělat pravý opak. Snížit současnou 15procentní DPH u bytů na 10 procent. Pro státní kasu by to sice znamenalo určitý výpadek, který by ale vzhledem k celkovým číslům státního rozpočtu nebyl tak tragický. Vždyť jen loni pomohli developeři a stavební firmy díky rezidenční výstavbě vylepšit státní rozpočet o více než 36 miliard korun*

Naopak zájemce o nové bydlení by díky tomu mohl ušetřit až stovky tisíc korun, což by pro napjaté rodinné rozpočty znamenalo výraznou úlevu a umožnilo by získání bytu i mladým lidem.

RNDr. Evžen Korec, CSc., Generální ředitel a předseda představenstva EKOSPOL a. s.

* jde o kvalifikovaný odhad: DPH + daň z příjmu za 36 422 dokončených bytů v celé ČR