Zpřísnění podmínek pro novostavby jejich vytápění neprodraží

Snížení energií povede k ekologii i úsporám

Náklady na energie v obytných budovách (tedy spotřeba elektřiny a energie potřebné k ohřevu vody a vytápění) se podle Evropské komise podílí významnou měrou na znečišťování planety. Nově tak stavební povolení dostanou jen domy, které se prokáží energetickým štítkem A nebo B. Jejich stavba je ale dražší řádově o statisíce korun. Vyšší náklady má za následek použití modernějších technologií v oblasti zateplení či oken a dalších částech budovy, které představují riziko vzniku tepelných ztrát. U pasivních domů platí maximální hodnota tepelných ztrát 15 kWh/m² ročně, u nízkoenergetických domů je potom roční limit 80 kWh/m². Nízké tepelné ztráty snižují ekonomický rozdíl mezi jednotlivými palivy, majitelé novostaveb se tak pravděpodobně budou rozhodovat mezi vytápěním plynem a elektřinou, tedy způsoby, které nabízí nejvyšší uživatelský komfort.

Vytápění se neprodraží, ale naopak zlevní 

Nižší tepelné ztráty budou mít za následek nižší spotřebu paliva, tedy nižší provozní náklady. Ani v případě počáteční investice do zdroje vytápění, případě i ohřevu teplé vody, se nová směrnice na výši investice nijak nepodepíše. Výrobci nabízí nízkovýkonné kotle, vhodné do úsporných staveb, již nyní. „Každý topný systém je dimenzován podle tepelných ztrát konkrétní budovy. Zjednodušeně se dá říci, že kotle, které dříve pokryly tepelné ztráty v bytech, dnes vystačí pro rodinný dům,“ uvedl Milan Kubíček, obchodní ředitel firmy Thermona, největšího českého výrobce plynových kotlů. „Pro nízkoenergetické domy lze použít jak kondenzační kotle, tak elektrokotle. Důležitou vlastností pro nízkoenergetické domy je možnost plynulé regulace, aby kotel uměl pracovat i v nízkém výkonu a nebyl zbytečně naddimenzován.“ V případě plynových kotlů začíná cena na částce 28 000 bez DPH, elektrokotle lze pořídit zhruba ještě o 10 tisíc korun levněji.

Pozor na štítkování

Energetické štítkování budov vychází z podobného označení pro spotřební elektroniku. S tím se čeští spotřebitelé potkávají již od roku 2001. Energetické štítky mají i samotné zdroje tepla, například plynové kotle nebo elektrokotle. Jak ale upozorňuje Milan Kubíček, jejich označení může být zavádějící. „Zákazníci jsou zvyklí, že výrobky označené hůře než B jsou neúsporné, mají malou účinnost. Ale u elektrokotlů se do výpočtu energetického štítku započítávají i energetické ztráty při výrobě elektrické energie, výrobcům vyjde energetická třída D i přesto, že elektrokotel pracuje s účinností 99,5 %. V tomto případě se jedná jen o metodický výpočet a není třeba se obávat, že by elektrokotel pracoval neekonomicky.“