Existují tři hlavní mechanismy, jak může požár lesa nebo buše poškodit individuální objekty. Prvním z nich a nejzřetelnějším je situace, kdy plameny požáru lesa dosáhnou na stavbu a pohltí ji. Druhý mechanismus spočívá v tom, že požár se přiblíží tak blízko, že zahřeje nepřiměřeně objekt a ten sám v určitém bodu žáru vzplane. A třetí bývá nazýván jako „uhlíková bouře“: žhavé kousky se dostávají i ze vzdálenějšího požáru vzduchem a poháněny větrem na pozemek stavby nebo blízko něj a vznikne z nich oheň, jenž zachvátí i stavbu. „Třetí způsob vzniku požáru – létající uhlíky a žhavé částice – je odpovědný za 90 % všech škod způsobených na individuálně stojících objektech,“ konstatoval Michael Young, viceprezident americké společnosti se sídlem v Kalifornii, zabývající se modelací rizik Risk Management Solutions (RMS). „Pokud tedy najdeme způsob ochrany budov před těmito létajícími částicemi, ve skutečnosti zmírníme individuální riziko ohrožení majetku.“
Existují velmi specifická opatření k tomuto účelu. Jsou zahrnuta a popsána v programech s názvy Firewise USA, FireSmart Canada nebo Safer Together in Australia (toto je výčet jen některých z nich). Všechny tyto iniciativy se vyznačují všestranným přístupem k cestám zmírnění rizika a možnostem, jak usměrňovat už vzniklé lesní požáry.
„Pokud studujete tyto programy, jedna věc, kterou napříč podporují, je zajistit, aby všechny stavební prvky a hmoty použité na budovy, jako jsou zastřešení, zdivo a podobně, byly nehořlavé materiály,“ zdůraznil Young. „Zbavme se dřevěných tašek na střeše uprostřed lesa anebo dřevěných stavebních panelů využitých pro stěny obydlí. Namísto toho využijme jen nehořlavé hmoty, jako jsou robustní cementové směsi a tvárnice nebo keramické tašky na střechách. Dokonce i jen asfaltové povrchy jsou odolnější než dřevěné střechy. Jde tedy o změnu myšlení při způsobech budování a stavění tak, aby vzniklé objekty byly co nejvíc nehořlavé.“
Jinou specifickou sférou je pro majitele takto v lesích položených objektů zaměřit se na okolí budovy a pečovat o něj, zejména nacházejí-li se v oblasti s vysokým nebezpečím vzniku požárů. Nejdůležitější je vyčistit zónu do pěti metrů od stavby naprosto od všech hořlavých materiálů, a to včetně mulče a vegetace přiléhající k budově.
Taková opatření mohou podstatně zvýšit možnost záchrany jejich objektu před požárem v sousedství. Další zónou je vzdálenost do deseti metrů jako defenzivní prostor. Zde by se měla nacházet namísto suché vegetace naopak taková, která zadržuje vodu a je extrémně vlhká a zavlažovaná. I zde je třeba odstranit hořlavé předměty a materiály, aby v případě zasažení létajícími uhlíky nebo jiskrami nevzplanuly a neohrozily vedle stojící budovu.
