České banky přestávají zlevňovat hypotéky. Bojí se podzimního růstu nezaměstnanosti a nesplácených úvěrů

Lukáš Kovanda, Ph.D., 4.8.2020

Tuzemské banky brzdí se zlevňováním hypoték. V červenci sice některé nadále své hypoteční sazby snižovaly, avšak prozatím končí plošná podoba zlevňování hypoték, patrná v květnu a červnu.

Banky zbrzděním snižování hypotečních úroků reagují primárně na to, že se zastavil pokles tržních úrokových sazeb, který nastal v souvislosti s koronavirovou krizí. Rovněž Česká národní banka na svém měnověpolitickém zasedání pozítří podle všeho dále již svoji základní sazbu nesníží. To si může dovolit právě i proto, že tržní úrokové sazby již dále neklesají, takže současné nastavení měnověpolitických sazeb už je pro podporu ekonomiky v podání centrální banky dostačující.

V červnu činila průměrná sazba hypoték – Fincentrum Hypoindex – 2,21 procenta, a byla tak nejnižší od přelomu let 2017 a 2018. Během července se ke snížení hypotečních úroků odhodlaly pouze dvě menší banky. Za červenec lze tedy předpokládat další, byť mírné snížení průměrné sazby hypoték.

V druhé polovině července snižovala sazby banka Creditas, na jeho samém konci pak Fio banka. Na trhu tím pádem působí již čtyři banky, které na pětileté fixaci nabízí hypotéku s úrokem nižším, než jsou dvě procenta (viz tabulka níže).

Dalším klíčovým důvodem zpomalení poklesu hypotečních sazeb je blížící se podzim. Během něj se teprve ekonomika fakticky začne stavět na své nohy. A je stále otázkou, jak bude silná. Nyní se stále ještě opírá o dluhovou berličku státu. Stát – za peníze daňového poplatníka a za cenu rekordního zadlužení dějin – financoval či stále financuje nákladné speciální programy ošetřovného nebo kurzarbeitu. Lidé si tedy i v čase koronavirové krize mnohdy uměle udržují své zaměstnání, případně mají další peníze od státu navíc. K tomu všemu nemusí splácet úvěry, včetně hypotečních, neboť stále platí moratorium. Jedním z výsledků této situace – jež je ovšem udržitelná jen krátkodobě – je pokles podílu takzvaných nevýkonných hypoték tuzemských domácností na historicky rekordní minimum.

Ke konci června letošního roku klesl podíl těchto nevýkonných hypoték, tedy například nesplácených, na hodnotu 0,85 procenta. Před minulou krizí, tedy světovou finanční krizí, tento podíl nikdy neklesl pod úroveň jednoho procenta. Češi zkrátka splácejí své hypotéky nejlépe v moderních dějinách země.

Tuzemské banky však evidují desítky tisíc žádostí o odklad splátek hypoték. Tento odklad umožňuje právě zmíněné moratorium, zavedené na jaře jako jedno z opatření proti ekonomickým dopadům koronavirové krize. Z hlediska banky je odklad splátek „škodou“, kterou kompenzuje jinde. Třeba právě zpomalením tempa snižování hypotečních úroků. Současně stále zůstává otázkou, jak výrazně po ukončení půlročního moratoria naroste podíl nevýkonných hypoték. Je tedy stále nejasné, kolik hypotečních dlužníků bude schopno po ukončení moratoria svoji hypotéku splácet dále, jak je běžné, a kolik již ne. To se bude odvíjet od toho, jak silná bude ekonomika, až se postaví na vlastní nohy – tedy například od toho, jak výrazně na podzim stoupne míra nezaměstnanost. To je v tuto chvíli hádanka.

Banky si však nemohou dovolit být nepřipraveny na nepříznivé rozuzlení této podzimní hádanky. Musí tedy připravovat rezervy, aby pokryly případné ztráty právě i z nesplácených hypoték. I to jim brání jít s hypotečními úroky dále dolů.

Sečteno, podtrženo, výraznější pokles sazeb hypoték lze čekat teprve tehdy, pokud se na podzim česká ekonomika na své nohy postaví obstojně a pokud na nich vydrží stát i v prvních měsících příštího roku. Průměrná sazba hypoték by v takovém případě klesla v příštím roce pod úroveň dvou procent, eventuálně by se blížila k rekordnímu minimu z roku 2016, kdy činila 1,77 procenta. Pokud však závažně udeří druhá vlna pandemie, nebo pokud se ekonomika bez pomoci státu zhroutí, žádné další zlevňování hypoték nečekejme.