Kniha Závislá na čokoládě? Pro mě obrovský "aha" moment

Máte občas pocit, že celý Váš život je jeden velký problém? Pak pro Vás máme rozhovor, který Vám otevře oči - a to doslova. Paní Božena Gogoláková je od narození nevidomá. Přesto má šestiletou dceru, přesto se zajímá o zdravé stravování a správnou výživu a přesto – anebo právě proto – se dostala i ke knize Táňi Liškové: Závislá na čokoládě. Paní Gogolákovou jsme požádali o rozhovor – a věřte, že po jeho přečtení asi řadu věcí ve svém životě přehodnotíte...

Dobrý den, paní Gogoláková, děkuji, že jste si udělala čas na rozhovor s námi. Hned na úvod se Vás musím zeptat: Jak si představujete svět okolo nás?

To je těžká otázka. Nevidomý svět vnímá prostřednictvím sluchu. Nevnímáme tak svět tak, jako člověk, který vidí. Všechno, co oči nevidí, k nám přichází hmatem a sluchem. O to je to vnímání pak odlišnější. Mohlo by se zdát, že svět bez barev je nudný, ale zkuste se chvilku zastavit, zavřít oči a jenom poslouchat. Najednou zjistíte, že je kolem vás spousta zvuků a vjemů, které běžně nevnímáte. Najednou si uvědomíte, kolik ptáků zpívá kolem vás, že někde přijelo auto, že si v dálce povídají lidi apod. Nejde to popsat jednou větou. Jde jenom říct, že je to jiný svět.

Hlavním tématem našeho rozhovoru je jídlo a výživa. Jsem naprostý laik, řekněte mi prosím, jak si představujete jídlo - například jablko, těstoviny nebo oříšky, jejich tvary, barvy a vůně? Předpokládám, že třeba vůně vnímáte intenzivněji než my ostatní?

Jídlo vnímáme jednak hmatem, musíme se naučit, co jak vypadá. Jak vypadá jablko, jaký tvar má ořech, nebo jak vypadají těstoviny. Prostě to, co projde našim hmatem se naučíme lépe poznávat, ochutnávat a přiřadit si k dané potravině vůni i chuť. Pak už se člověk nesplete. Nemůžeme vnímat barvy, ale to nevidomý člověk neřeší. Spíš potřebujeme vědět, jaké je to do ruky, jaké je to na ohmat  a případně jak a co chutná. Jablko poznáme jednak podle velikosti, že má na sobě hladkou slupku, a pak i podle nezaměnitelné vůně. Ořechy mají pevnou skořápku a zajímavé vzorování na povrchu.

Těstoviny také lze rozeznat dle tvarů, s kterými jsme se setkali. Jiná jsou vřetýnka, jiné spirálky, jiná kolínka a pod. Každá těstovina má svůj nezaměnitelný tvar. Člověk si pak z toho, co hmatem poznává, vytváří svojí hmatovou poznávací mapu, když to řeknu zjednodušeně. Když nevidomý člověk vaří, dostává se do popředí hlavně chuť a čich.

Dnes se stále více lidí zajímá o kvalitu a složení potravin a není jim lhostejné, co jedí. Stejně tak je tomu u Vás. Co Vám k zájmu o řekněme, zdravou stravu, přivedlo?

Bylo toho víc. Nejdříve to začalo atopickým ekzémem u dcery. U ní bylo potřeba změnit stravu. Viděla jsem výsledky, a tak jsem začala přemýšlet nad tím, že by nebylo špatné, abychom to zkusili aj my. Najednou jsem se začala cítit lépe, ale nevěděla jsem, co a s čím je vhodné kombinovat.

Pořád se učím, protože takovou spoustu informací do sebe jen tak nedostanete. První část bylo stravování, jenže pak, když člověk 30 nebo 40 let jí nezdravě, bylo potřeba tělo taky vyčistit, detoxikovat a harmonizovat z překyselení do zásaditosti. Mám zřejmě štěstí na lidi, kteří mi všechno vysvětlili. Takže vhodná kombinace stravy a nemusí to být všechno najednou a vhodně zvolených výživových doplňků vám posune život o 100 % nahoru.

Je pro Vás náročné hledat informace o zdravé výživě, tápat v řadě často protichůdných doporučení anebo je to už Váš koníček? Zkoušela jste někdy v životě nějaké diety, které neměly výsledky, byla jste někdy třeba vegankou a podobně?

Ne, já jsem prostý, celkem obyčejný člověk. Nikdy jsem nezkoušela žádné nesmyslné diety. Já jsem potřebovala systém, který bude mít logiku a hlavně, který k něčemu povede. Vegankou jsem také nikdy nebyla. Maso mám ráda, nedovedla bych si představit, že bych se v něčem omezovala.

Informací je samozřejmě spousta, ale asi jsem měla tak trochu štěstí, že jsem natrefila na to, co mě oslovilo.

Jak jste narazila na knihu Závislá na čokoládě?

Na začátku vždycky stojí myšlenka a tu myšlenku je potřeba rozvinout. Hledala jsem něco, co mi nabídne informace a co mě posune někam dál. Původně jsem na internetu hledala informace o potravinách s nízkým glykemickým indexem. Osud chtěl, že mi mezi výsledky zařadilo i vaši stránku s popisem knížky Závislá na čokoládě. Mělo to tak zajímavý název, že jsem se pustila do pročítání, o čem to celé vlastně je. Neváhala jsem a napsala jsem vám, protože jsem si nedovedla představit, že mám knihu s tabulkami a obrázky digitalizovat tak, abych z toho něco měla. Rozpoznávací program by knížku celou rozhodil a neměla bych z ní vůbec nic. Tak se stalo, že jsem knížku zakoupila přímo od vás a mohla si ji v klidu na jeden zátah přečíst.

Co jste se v knize dozvěděla nového? Jaký pro Vás měla přínos, v čem je odlišná od toho, co jste si dosud přečetla?

Knížka mi otevřela oči, protože mi nikdo nikdy nedal do souvislosti PCO (syndrom polycystických ovarií - polycystic ovary syndrome, hormonální nemoc, poznámka autorky), postupně se zvyšující váhu a souvislosti s insulinovou rezistencí. Když jsem tohle pochopila, najednou jsem se v tom našla a přijala za své. Kdyby mi deset let zpátky někdo věci vysvětlil, dnes bych neřešila nadváhu a věci s tím související.

Byl to pro mě obrovský aha moment, kdy se zastavil čas a řekla jsem si, ano, to je ono.

PCO je ale také hormonální nemoc, která mj. brání ženám otěhotnět. Vy máte malou holčičku, bylo Vaše otěhotnění přirozené nebo jste si musela dopomoci hormonální cestou? Varovali Vás lékaři, že možná děti mít nikdy nebudete?

Na PCO se přišlo, když jsem chtěla otěhotnět. Namísto varování však přišla sériová výroba, poslání mě do reprodukční poradny a tam, abych zahájila léčbu hormonálně. Přišlo mi to tak nelidské a neosobní, že jsem po první návštěvě odsud odešla dost zklamaná. Trochu se mi to v hlavě rozleželo a dostavila jsem se ještě na jeden termín, kdy se mi snažili ovulaci vyvolat hormonálně. Ale to, co jsem tam pak zažila mě utvrdilo v tom, že tudy cesta nevede. Já nemám tiskárnu na peníze a ještě za takových nelidských podmínek, kdy vás berou jako číslo v pořadníku, jako další z řady, co nemůže otěhotnět. Nechala jsem to na volnoběh. Asi za tři roky po téhle návštěvě, kdy mi menstruace chodila jednou za půl roku se mi povedlo otěhotnět přirozeně a bez menstruace. MS znovu půl roku meškala. Nakolik mi to už trošku nedalo, byla jsem na preventivní prohlídce, kde mi píchli vyvolávačku. Jenže ani po deseti dnech menstruace nepřišla. Tak jsem šla k lékařce znovu a ta mi potvrdila, že jsem těhotná. Takže není pravda, že se u PCO nedá otěhotnět a také nemusíte mít ani menstruaci. Ovulaci mít můžete. Byl to zázrak, ale zázraky se někdy dějí.

Musela jste před nebo během těhotenství mít speciální výživu, brát nějaké doplňky atd.?

Ne, vůbec ne, leč se mě snažili do toho dotlačit. V poradně jsem poslouchala o tom, jak bych si měla koupit takové vitamíny a takové vitamíny, jenže bylo léto a byla spousta ovoce a zeleniny, takže jsem si vitamíny dávkovala z toho, co bylo k dispozici. Nechtěla jsem žádnou syntetiku. Jediné, co jsem užívala byla kyselina listová a hořčík v tabletách. Jinak nic. Jedla jsem všechno, nějak jsem se v jídle neomezovala.

Jak se Vám tedy líbí recepty v knize? Co obecně ráda vaříte a jíte, je pro Vás jednoduché si uvařit nebo jste raději, když někdo vaří pro Vás?

Jsem teprve na začátku snažení se o to, abych se sebou něco udělala. Recepty jsou zajímavé a určitě je v budoucnu vyzkouším. Všechno je pro mě nové, takže se teď učím vařit a připravovat jídlo jiným, novým způsobem. Vaření mě baví, takže s přípravou jídla problém nebude. Všechno je pro mě nové. Najednou objevuju opravdovou chuť jídla, chuť takovou, jaká k potravinám patří, která je oproštěna od cukru, dochucovadel a soli. Najednou objevuju chuť bylinek, chuť ovoce a zeleniny a to, co mi v minulosti přišlo dobré, mi teď přijde přeslazené.

Co Vy a ořechové máslo? Je to věc, kterou běžně zařazujete do jídelníčku jako zdroj zdravých tuků nebo je to pro Vás novinka?

Ořechové máslo jsem nikdy neznala, jenom jsem o něm slyšela. Vyzkoušely jsme jej s dcerou ke snídani a bez mučení přiznávám, že tak plnou a dobrou chuť jsem už dlouho nezažila. Jsem z něj úplně nadšená a budu se těšit, až jej zařadím do pravidelné stravy. Teď je to období objevování různých vůní a chutí potravin, které jsem buď neznala, anebo znala, ale nevyhledávala je.

Máte šestiletou dcerku. Vedete ji také ke zdravému stravování?

U ní to právě začalo. Otevřelo mi to oči a teď už v tom jedeme všichni. Ne nadarmo se říká, že děti jsou našim zrcadlem. Jen člověk musí rozpoznat, co nám dítě chce tím zrcadlením říct.

Máte teď už pocit, že víte o výživě vše potřebné nebo ještě v něčem tápete? Co se Vám třeba už daří dodržovat a co chcete do budoucna ještě vylepšit?

Takhle se na to nedívám. Vždy je co objevovat. Vím zatím tolik, kolik potřebuju. Snažím se výživu dodržovat tak, jak mi to můj čas a možnosti dovolí. Snažím se postupně zařazovat zdravější varianty potravin, zkoušet nové recepty, ale bez mučení se přiznám, že si občas dám i něco z toho „nezdravého“. Nejsme stroje a občas mi na něco chuť přijde. Zdravá strava není přece o odříkání si něčeho, ale o tom, aby člověk měl dostatek živin. Když se ale stane, že sním něco nezdravého, nedělám si z toho hlavu. Jídlo má být potěšením a ne stresem, že tady z kousku čokolády přiberu půl kila.

Je ještě něco, co byste chtěla doplnit nebo vzkázat našim čtenářům a zákazníkům?

Všechno je to v hlavě. Každá změna, kterou člověk do života přijme by měla vycházet zevnitř člověka. Pokud to člověk nemá v hlavě srovnáno, daná, i když dobře míněná změna prostě neproběhne. Když si člověk řekne, chci to tak nebo tak, má dostatek informací a pevnou vůli, povede se všechno, co si stanoví jako cíl.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a úspěchů :-)!!!

I já děkuju, že jsem se s vašimi čtenáři mohla podělit o to málo, co nás životem provází.