Stavební zákon musí posuzovat v první řadě odborníci, ne politici

„Nový stavební zákon obnáší tisíce hodin práce úředníků, těch nejlepších právníků a desítek dalších odborníků. Ti nejlepší experti v Legislativní radě vlády věnovali zákonu desítky hodin času, vydali řadu doporučení, které jsme do zákona zapracovali, a jejich konečný verdikt zněl, že vládě doporučují zákon schválit! Takto odbornou materii musí přece posuzovat především odborníci, ne politici! Zajímalo by nás, kdo z nich si stavební zákon podrobně nastudoval,“ reagovala na výzvu ke stažení zákona ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová.

Vyzývat ke stažení zákona v době, kdy povolit dálnici trvá v průměru 13 let a povolit obyčejný bytový dům v Praze trvá pět let, máme tu krizi dostupného bydlení a do dostavby dálniční sítě nám chybí 800 kilometrů, považujeme za neodpovědné vůči budoucnosti země. Není pravda, že stavební zákon nezrychlí povolování staveb. Do roka stavebník bude vědět, zda může stavět či nikoliv! Ekonomové vyčíslili přínos rychlejšího povolování staveb na 7,1 miliardy korun ročně. Není pravda, že vznikne nějaký nový super úřad, který bude stát spoustu peněz, a budou se nabírat tisíce nových úředníků, jak nám předhazuje opozice. Nejvyšší stavební úřad se transformuje hlavně ze sekce výstavby Ministerstva pro místní rozvoj. V systému stavebních úřadů je nyní 13,5 tisíce úředníků, noví nebudou potřeba, jen část z nich přejde do státní správy. Jedním z hlavních problémů současného stavu je, že si úředníci nemohou navzájem vypomoci, což bude s novým zákonem možné od krajské úrovně, na stavebních úřadech v první linii na obcích bude muset být zase zajištěna dostatečná personální obsazenost.

Musíme odmítnout kritiku předsedy STAN Víta Rakušana, že by města a obce měly přijít o řadu kompetencí a občané o komfort, že mají stavební úřad dostatečně blízko. Předně je třeba si říci, že ve stavebním řízení starostové žádné zvláštní kompetence nemají, stavební úřady na obcích rozhodují v přenesené působnosti a tuto službu si u nich stát objednává a platí za ni. Ministerstvo pro místní rozvoj však ustoupilo tlaku Svazu měst a obcí ČR a stavební úřady na obcích ponechalo dál v přenesené působnosti místo vzniku čistě státní stavební správy. K redukci stavebních úřadů nicméně musí dojít, protože dnes ze 714 stavebních úřadů je 17 procent jednohlavých – pracuje tam pouze jeden člověk. Na obecních stavebních úřadech bude personální zajištění agendy jedním z kritérií jejich zachování a na krajích bude fungovat zastupitelnost v rámci státní stavební správy. „Stavební úřad není záchranka, nemusí mít dojezdovou vzdálenost 20 min, občané většinou potřebují jít na stavební úřad jednou, maximálně párkrát za život a patrně více ocení, že úřad bude fungovat, dodržovat lhůty a nebude na něm nápis pro nemoc zavřeno nebo dovolená,“ dodala Klára Dostálová. Navíc s uváděním zákona do života bude probíhat kompletní digitalizace stavebního řízení, která předpokládá, že občan bude moci s úřadem komunikovat elektronicky, tedy z „gauče v obýváku“.

Není také pravda, že jsme se s ostatními politickými stranami nesnažili spolupracovat. Všechny subjekty dostaly možnost být zastoupeny v Kolegiu, které k přípravě rekodifikace zřídila ministryně pro místní rozvoj. Tuto možnost jich ale řada z nich nevyužila. Nebránili jsme se ani vzniku poslanecké pracovní skupiny pro rekodifikaci, kterou iniciovala ODS. Stavební zákon jsme také představili všem poslaneckým klubům. Nebráníme se ani další diskusi ku prospěchu změn ve stavebním právu, výzvy ke stažení nového zákona ale rozhodně nejsou tím, co by pomohlo současnou tristní situaci na poli povolování staveb řešit.

Stavební zákon představuje tak jako každý zákon kompromis, u kterého nikdo nebývá beze zbytku spokojený. A ani být nemůže. Obzvláště ve stavebním právu se střetávají desítky zájmů, které jdou často proti sobě, důležité je proto nedívat se na zákon jen skrze „své“ dílčí zájmy, ale vidět ho jako celek. Jako příležitost, která nás na poli povolování staveb může vytáhnout zpět do Evropy ze společnosti afrických států.