Nová Asociace bude hájit zájmy dlouhodobého nájemního bydlení a datově analyzovat trh

“Debata kolem placení a neplacení nájemného i série nejrůznějších vládních opatření kolem nájmů v době první koronavirové krize jasně ukázaly, že zájmy poskytovatelů nájemního bydlení i našich klientů musíme hájit jednotným a silným hlasem. Chceme i nadále jednat s ministerstvy, svazy i městy a obcemi o tom, jakým směrem se má residenční bydlení v ČR ubírat,“ uvádí Vítězslav Vala, prezident Asociace nájemního bydlení.

“Naším cílem je pravidelně přinášet aktuální data o stavu bydlení v České republice. Máme s tím jako společnost Heimstaden bohaté zkušenosti a jsem rád, že po analýze bydlení mileniálů a seniorů můžeme už v dresu Asociace prezentovat první získaná data o českých rodinách a jejich přístupu k bydlení,” přibližuje Jan Rafaj, viceprezident Asociace nájemního bydlení a generální ředitel společnosti Heimstaden Czech.

Karanténa vztahy v domácnostech výrazně zintenzivnila a 23 % lidí v rámci ní uvažovalo o změně bydlení. České rodiny dávají na bydlení průměrně 10 000 korun měsíčně.

Hospodářská krize jako možný důsledek opatření proti šíření nákazy COVID-19, s tím související propouštění a snižování platů i obavy, jak se bude ekonomika dále vyvíjet. Rodina, základní stavební kamen každé společnosti, nyní prochází opravdu těžkým obdobím.

„Karanténa vztahy v českých rodinách výrazně zintenzivnila a jistě na to mělo vliv i zmrazení ekonomiky. Pro mnoho lidí (70 %) je právě ekonomická situace jedním z nejdůležitějších faktorů jak v běžném životě, tak při volbě způsobu bydlení. Logicky pak zasahuje i do rozhodnutí o založení rodiny (79 %) a pro více než polovinu dotázaných je způsob bydlení hlavním faktorem při rozhodování o plánování potomka. Jasně to ukazuje, že bydlení je základní potřebou rodiny, a to, jak lidé bydlí, může odrážet i budoucnost českých rodin. Zajímavé pak je, že více než 90 % dotázaných vidí například bydlení v nájmu jako první důležitý krok k osamostatnění, tedy cestě ke své „nové rodině“,“ komentuje Vítězslav Vala.

„Přestože se po příchodu pandemie objevilo mnoho scénářů o vývoji bydlení v ČR, na číslech se nouzový stav a vládní nařízení příliš neprojevila. Situace se jeví i nadále stejná, kdy dle tří čtvrtin dotázaných může za vysoké ceny bytů jejich nedostatek. Vnímáme, že se s tím snaží jak města a obce, tak i vláda něco dělat a pevně věříme, že se vydáme všichni společně správným směrem. Perličkou z doby pandemie pak může být to, že 23 % lidí v rámci nouzového stavu přemýšlelo o změně bydlení,“ dodal k prvním zjištěním Vala.

„Během karantény musely fungovat rodiny s dětmi (před)školního věku zcela neznámém režimu. Museli se jednak o děti fyzicky postarat (hlídání, obědy), jednak se s dětmi učit a při tom často zvládnout i pracovní zátěž (často v režimu na dálku). Vše často na nepříliš velké ploše (typicky bytu) a uvedené údaje o nárůstu střetů v rodině jsou tak v podstatě s ohledem na velmi napjatou situaci velmi malé,“ komentuje Petr Soukup, sociolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

„Není úplně překvapující, že poměrně hodně rodin během nouzového stavu přemýšlelo o změně bydlení. Důvody, které k tomu vedly, jsou zřejmě dvojího typu: rodiny si uvědomily díky větší míře času stráveného v domácnosti, že by bylo dobré mít větší prostor; zároveň si také více než kdy jindy uvědomily, že investice do bydlení je jedna z nejjistějších investic a že mnoho dříve plánovaných nákupů (např. automobil, spotřební zboží) lze odložit na příznivější dobu,“ dodal k trendům z výzkumu Petr Soukup.

Výzkum na reprezentativním vzorku 1 000 respondentů realizovala v květnu 2020 agentura STEM/MARK. Tématem byla situace rodin na trhu s bydlením a dotazovaní byli ve věku 20-50 let.