Raw veganka Pavla: Co teda vlastně jím? Ovoce, zeleninu a čokoládu!

Dobrý den, Pavlo. Jste první vitariánsky se stravující člověk, kterého potkávám :) Předpokládám, že naprostá většina zákazníků na tom bude podobně. Dovolím si na úvod pár hlášek – které z nich jste si už v životě vyslechla?

Raw dieta? A co jako teda jíš?
Raw dieta? To asi nic nejíš, viď?
To jíš jenom zeleninu od rána do večera?
Bože, co to je zase za módu?
No vypadáš teda hrozně, asi to moc nesvědčí.
A k čemu to má být dobrý?
Kdyby ses najedla normálně, bylo by ti líp?

Slyšela jsem většinu z nich v různých obměnách. Ze začátku mi to vadilo, snažila jsem se „obhajovat“, „bránit“, ale časem jsem si zvykla a snažím se narážky příliš nekomentovat. Nejbližší rodina (manžel a dcery) ví, že jsem „divná“ a dávno si zvykli. Navíc jsme celá rodina vegani, takže raw vegan je prostě jen drobná odchylka.

Kamarádi berou mé jídlo v pohodě, zvykli si a někteří si i dělají legraci, že jsem je „zklamala“, když ani po tolika letech nejsem na práně.

Předpokládám, že pokud někde řeknete, že jste vitariánka, asi to nezůstane bez odezvy. S jakými reakcemi se setkáváte nejvíce – s údivem, zvědavostí, kritikou? Je pro Vás náročné najít vyhovující restauraci, nakoupit si u nás potraviny v potřebné kvalitě atd.?

Já to jen tak „na potkání“ lidem neříkám, spíše, když řeším, že si něco od někoho kupuju, jako od Vás :), nebo výjimečně v restauraci. Dříve jsem tento způsob stravování více propagovala. Teď, když se setkám s nějakou reakcí, tak je to většinou zvědavost – co jíš, kde to kupuješ, dá se to „vydržet“, není Ti v zimě zima … apod. Ty negativní reakce se snažím nechávat bez odezvy nebo s odezvou typu – no jo, každý má něco, mně to takto vyhovuje. Občas se setkávám s postojem, že mám možná ortorexii – psychickou poruchu týkající se zdravé stravy.

Obecně do restaurací moc nechodím (a to ani před covidem), a pokud ano, tak do raw nebo vegan restaurací, kde to, co si chci dát, lehce vysvětlím. Protože jsme doma vegani všichni, společně chodíme do vegan restaurací, kde není problém objednat si salát, fresh juice. Tyto restaurace se teď i snažíme podporovat, snad i více než dříve.

Když jdu někam s širší rodinou nebo kamarády, neřeším to, dám si fresh juice nebo nic a najím se pak doma. Nemám problém nejíst, když ostatní jedí.

Nakupování není u nás problém – to asi nebylo nikdy. Jím hodně ovoce, zeleniny, méně semínek a ořechů. Ovoce a zeleninu nakupuju, pokud to jde, lokální, na trzích (teď je to tedy trochu problém), od známých, ale i v běžných obchodních řetězcích. Sušené ovoce mám vytipované, kde mají které dobré, ale v zásadě jím ze sušeného ovoce jen medjoul datle, fíky a občas rozinky, švestky, jabka a hrušky.

Bio kvalitu u většiny potravin už neřeším, tam je často i problém, že kvalita bio potravin neodpovídá ceně, zvláště nyní v zimě, kdy k nám ovoce putuje přes půl světa, podtržené, často pak ani nikdy nedozraje. U některých druhů ovoce a zeleniny je značný rozdíl, když jsou v bio kvalitě, třeba citrusy, hroznové víno, u některých je ten rozdíl skoro neznatelný, a to třeba u banánů. Navíc bio ovoce a zelenina se zvláště přes zimu dováží z daleka, což sebou nese značnou zátěž na životní prostředí.

Nevyhýbám se exotickému ovoci – mám ho moc ráda, i když si často říkám, že správnější by bylo žít přes zimu jen na lokálních jablkách, nemám to tak – jím hodně banány, citrusy a ráda ochutnávám nové věci, z nichž některé jsem si oblíbila – cherimoya, passion fruit, granadilla, a jiné zkusím třeba jednou, ale zas tak mě nenadchnou, a už je znovu nekoupím.

V zimě jím určitě více oříšků, teď zkouším klíčit pohanku a hodně čokolády, tu miluju! A někdy oříšková a semínková mléka.

V létě se snažím maximálně využívat českých zdrojů ovoce, nebo místního ovoce, kde zrovna jsem.

Vitariáni jedí vše, co neprošlo tepelnou úpravou nad 42 stupňů – je tato moje definice správná? Načteno o tom nic moc nemám, můžete mi prosím vysvětlit, proč zrovna 42 stupňů?

Tepelná úprava se u raw vegan (tak se jim říká v anglicky mluvících zemích, a to proto, že jsou to vlastně takoví vegani, co jedí jen „syrové“ jídlo) uvádí zhruba 42-45 stupňů, a to proto, že při této teplotě se ničí enzymy a některé vitamíny, naopak se lépe vstřebávají některé organické minerály, tepelnou úpravou přichází potraviny o některé výživové látky.

Já osobně jím převážně ovoce a zeleninu tak, jak vyrostla, maximálně mixuju a na podzim suším. To tvoří tak 80% mé stravy, zbytek jsou pak nějak upravené / usušené ovoce, zákusky, placky, krekry ...

Když nechám stranou hloupé řeči zmíněné výše, je tu něco, co mě osobně doopravdy zajímá u raw se stravujících lidí – To Vám není zima??? Ne že bych v létě také neměla chuť hlavně na ovoce a zeleninu, ovšem zimu bez horké polévky si nedovedu představit..

Zima mi bývá, ale bez ohledu na to, co jím nebo nejím. Zima mi je, když se špatně obleču, když jsem málo spala, jsem unavená.

Asi není dobré, když přijdete z podzimní vycházky, dát si meloun, vyzkoušeno, to fakt tělu energii moc nedodá. Ale není problém si dát jablko nastrouhané se skořicí a datlema, nebo českýma rozinkama! To je prostě super! Dokážu to jíst i v zimě na sjezdovce. Stejně tak jsou v pohodě pomeranče s banánem. Je taky dost „zahřívacího“ koření, které se dá do jídla přidat – zázvor, kurkuma, chilli, pro mě i kakao (i když tak asi není definováno), česnek.

A zima mi kvůli jídlu není. Teplé jídlo mi nechybí.

Jak se vlastně stane, že někdo z klasického jídla přejde na vitariánství? Předpokládám, že se to nestane přes noc :) Jaká byla Vaše cesta? Jak dlouho už raw stravu „držíte“?

Já raw stravu „nedržím“, není to žádné vědomé omezování, já tak jím, baví mě to, chutná mi to a je mi po tomto jídle fajn :)

Raw stravu jím skoro 9 let, nemám přesný začátek nikde poznačený, předtím jsem byla ale nějakou dobu vegan a dlouhé roky předtím vegetarián. Maso mi postupně přestalo chutnat, ze začátku v tom nebyly žádné etické důvody, ty se přidaly až mnohem později. Takže jsem maso prostě nejedla, ale jedla jsem relativně hodně sýrů. Pak se mi dostala do rukou kniha Pryč s kyselostí od Kurta Tepperweina, která mně zaujala natolik, že jsem přestala jíst skoro všechno pečivo (milovala jsem kdysi bagety), a ponechala si jen malé množství kozích sýrů a začala jíst hodně zeleniny. Poté se vyřazení dočkaly sýry, které jsem nahradila kopcem ořechů, sem tam rýže a luštěniny - a byla jsem vegan. Na vegan stravě jsem nějaký rok asi vydržela, líbila se mi hlavně indická kuchyně s množstvím kari a chilli. Postupně mi ale vařené jídlo začaly nějak přirozeně nahrazovat saláty, a když už jsem z vařeného jídla jedla jen sem tam bílou rýži a samotné fazole, narazila jsem na raw food (myslím, že s tím způsobem stravování přišla kolegyně, která si tak léčila lupénku) a zjistila jsem, že to je vlastně pro mě „normální“. A tak jsem začala jíst raw :) a už mi to zůstalo. Kolegyně raw už dávno opustila.

Napřed jsem zkoušela různé raw restaurace, kde připravují jídlo, které vypadá jako normální jídlo, jen není vařené. A byla jsem nadšena. Jen takto se asi dá k raw stravě přilákat více lidí.  Ale čím delší dobu jsem na raw, tím jednodušeji se stravuju.

 

Občas se setkám s hláškou, že když vitariáni jedí vše syrové, pak mohou jíst i tatarák od rána do večera. Je na tom něco pravdy :)?

Není :), taky se s tím setkávám, je to vtipná narážka, co my raw vegani na to :)

Odpověď vychází z anglického označení vitariána „raw vegan“ - tedy základem je vegan, který nejí žádné živočišné věci.

Veganství ale není hlavně o způsobu stravování, o jakési dietě, jak si asi mnozí myslí, je to způsob života – co nejmíň ubližovat bytostem, které tu s námi na planetě taky bydlí, tedy nejen nejíst nic živočišného, ale taky nepoužívat kosmetiku testovanou na zvířatech, nenosit kožené věci atd. Prostě nevyužívat zvířata, protože jsou to naši bližní, ne „stroje“ na výrobu masa, mléka, vajec ...

Pokud to není tajné, můžete nám říct, jak vypadá běžný jídelníček vitariánky v Čechách – v létě a v zimě? Co třeba musíte sledovat na rozdíl od běžně se stravujících lidí, aby Vašemu tělu nechyběly některé důležité látky? Můžete uvést nějaká raw jídla, která milujete a často si je připravujete? Jste spíše na sladké nebo slané věci?

Asi Vás zklamu, ale nevím, zda jsem běžný raw vegan, nesleduju si, zda mi něco nechybí nebo nepřebývá. Nemyslím si, že většina standardně stravujících se lidí si něco sleduje. Prostě se řídím svým pocitem, a pokud je mi už 9 let dobře, jsem schopná skoro denně cvičit, chodit po horách, pracovat, prostě běžně fungovat, asi je má strava v pořádku. Nepotřebuju ujištění tabulek, že jím zdravě a jsem zdravá. Stačí mi k tomu můj pocit.

Jsem rozhodně víc na sladké. Jak jsem sledováním některých raw vegan kolegů ze zahraničí zjistila, je to u lidí, kteří jedí raw delší dobu, běžné či běžnější. Z ovoce (sladkého) lze získat více energie než ze stejného množství zeleniny.

A jídelníček – většinou začínám až obědem, nebo prostě jídlem mezi 11h – 13h, to je skoro vždy ovoce, pak mám nějakou svačinu, a večeři, ale jím i průběžně, mezi jídly, i když to asi není pro tělo top.

Oběd si můžete představit jako třeba nakrájený velký meloun (1-1,5kg), nebo maliny, borůvky, meruňky, broskve v létě, v zimě pak mandarinky s banánem, nebo ananas s banánem, nebo jablka s datema nebo rozinkama. Top mezi letním ovocem je pro mě určitě meloun. Někteří příbuzní dokonce dospěli k závěru, že jím v poledne jen melouny :)

Když mám chuť na něco „menšího“, ale kalorického, vyhrají skoro vždy medjoul datle, to je můj nejoblíbenější zákusek! A k nim čokoláda!

Na večeři se snažím jíst spíše něco slaného ale ne vždy to vyjde, klidně si dám taky ovoce, a pak nějaký zelený salát, zelené „listy“, prostě něco zeleného. Ze slaných jídel mám ráda avokádo s rajčetem, avokádo s ledovým salátem, avokádo s okurkou, hrášek, kukuřici, dochutím buď solí, nebo někdy česnekem a třeba i nějakými semínky.

Když si chci něco koupit, neomylně jdu do své oblíbené raw restaurace bistRAW & TEA na jablečný nebo makový závin nebo na hráškovou polévku s avokádem. A taky pro „good vibes“. Pro mě top místo v Praze!

Čím déle jím raw, tím méně potřebuju experimentovat s různými druhy jídel a tím více oceňuju krásu jednotlivých potravin. Nepotřebuju si připravovat jídla, která se podobají vařené stravě, přijde mi super, že mám jídlo hotové za 10 minut - nakrájet mandarinky a banán opravdu nezabere skoro žádný čas :).

Potkala jsem Vás vlastně jenom díky nákupu našich ořechových másel, která jsou vydatným a bohatým zdrojem tuků, vitamínů minerálů a bílkovin. Předpokládám tedy, že ořechy a másla tvoří podstatnou součást jídelníčku každého vitariána. Je to tak :)?

Obecně asi ořechy a oříšková másla tvoří velkou část jídelníčku některých raw vegan, za většinu ale mluvit nemůžu - sama znám osobně jen tři raw vegan lidi, a u nich to tak určitě není.

Když jsem s raw stravou začínala, jedla jsem hodně ořechů, ale není to úplně dobré, alespoň ne pro mě, takže tuků jím relativně málo, většinu energie přijímám z ovoce :)

Když jsme narazili na téma glykemického indexu, rozporovala jste můj názor, že jedině nízký GI je správný. Mně ale skutečně nejde na rozum, jak by mohl někdo jíst spousty sladkého ovoce a zůstat zdravý a štíhlý. Vy jste ale opravdu až neskutečně štíhlá, takže nezlobte se za tu otázku, ale – JAK TO DĚLÁTE :D??? Je podle Vás raw dieta klasickou dietou na hubnutí, jak by si mohl někdo myslet?

Raw vegan v podobě, v jaké ji znají lidé, když navštíví raw restauraci nebo vidí raw recept,  není vhodná na hubnutí, právě proto, že obsahuje hodně tuků v kombinaci s cukry (ovocem). Problém nejsou ani samotné tuky a ani samotné cukry (ovoce), problém při trávení / hubnutí je právě kombinace tuků a cukrů. Tuky se tráví podstatně déle než cukry, proto tuky blokují vstřebávání cukrů, když se jedí společně s tuky. Opravdu nejsem odborník na výživu. Vše vychází z mého velmi chabého studia v této oblasti a z vlastních zkušeností. Inspirací mi byla kniha Douglas N. Graham, 80/10/10 Stravovací program. Doporučuji :)

Nicméně, pokud by člověk jedl opravdu jen ovoce, a žádné ořechy, semínka, s největší pravděpodobností zhubne, alespoň je o tom dost informací na internetu. Sama s tím mám také tyto zkušenosti. Otázka je, jak dlouho to koho bude bavit. V létě ořechy skoro vůbec nepotřebuju, na dovolené jím třeba týden jen ovoce a večer zeleninu a zhubnu i já. Ale hubnutí závisí i na tom, v jakém člověk je / není stresu, kolik má fyzické aktivity. Nejsem ale odborník na hubnutí :), protože přibližně stejnou váhu mám od maturity.

Naopak za „covidu“ jsem i já dokázala přibrat, právě proto, že jím víc, než potřebuju (tzv. „stress eating“ = stresové jezení), a mnohem více ořechů a máku :). Ale hlavu si z toho při své postavě opravdu nedělám.

Krása pro mě na této stravě je jednoduchost, že po cestě vždy koupíte ovoce a zeleninu, a když nevyžaduji tepelnou úpravu, najím se kdekoliv. Období, kdy jsem jedla složitě připravovaná jídla, mám už za sebou.

Zmínila jste, že jste jediná vitariánka ve Vaší rodině. Jak moc náročné je vařit ostatním členům rodiny zvlášť? Vedete třeba děti postupně k raw dietě také?

Není to vůbec náročné, sama si udělám salát, nebo nakrájím ovoce a připravuju tedy jen jedno další jídlo pro zbytek rodiny.

Zbytek rodiny k raw stravě nevedu, všichni mají rádi i vařená jídla. Takže vařím nebo teď chodíme k okýnkům. Stravují se vegan, což je vlastně normální jídlo – jedí hodně rýže, luštěnin, ale klidně i pizzu, hranolky nebo vegan burger. K raw stravě nikdo neinklinuje. Ani je k ní nevedu, nevidím k tomu důvod. Jíme hodně ovoce, zeleniny.

Máme dcery už velké, takže mezi vrstevníky jsou jako veganky i tak rarita :), není potřeba přidávat raw. A ani by si v tomto věku už nenechaly nic vnutit.

Myslíte si, že se někdy sama vrátíte ke klasickému stravování? Jste raw 100% svého času nebo si sem tam dáte i normální uvařené jídlo???

Ke klasickému stravování se určitě nevrátím, tedy pokud jím rozumíte konzumaci živočišných produktů. A to především z etických důvodů. Konzumace živočišných produktů je pro mě z důvodu zneužívání zvířat nepřijatelná.

K vegan stravě bych se asi vrátila, pokud by mně k tomu nutily vnější okolnosti – třeba nedostatek ovoce a zeleniny v Čechách. Jinak pravděpodobně ne, stravuju se raw už dlouho a chuť na vařené jídlo vůbec nemám, ani když ho vařím a vidím. Ale už jsem se naučila raději neříkat nikdy. Rozhodně to teď nemám v plánu!

Vařené jídlo si nedávám vůbec, jsem tedy zcela raw, výjimečně si dám čaj. Ale na druhou stranu se nepídím po tom, zda slunečnicová semínka, která jím, byla opravdu sušena na 42 st., což jsem ze začátku dělala, takže buď mi chutnají a koupím si je příště znovu, nebo mi nechutnají, a už si je nekoupím. Když jsem se do raw nadchla, chtěla jsem, aby bylo vše 100% raw – semínka, ořechy, sušené ovoce, a čerstvé ovoce a zelenina v bio kvalitě. Když si na to vzpomenu, usmívám se, byla to zcela zbytečná křeč.

Když vařím rodině, jídlo neochutnávám, nějak ho dle pocitu dochutím, zpravidla málo, tak si ho rodina dosolí a je to vyřešeno. Za tu dobu, co to takto dělám, žádné zásadní stížnosti ze strany členů rodiny nebyly.

Raw stravování asi není pro každého. Nebo ano? Co byste na závěr poradila lidem, kteří chtějí žít a stravovat se vitariánsky?

Raw strava je taková větev vegan stravy, takže když budeme mluvit jen o stravě, ne o způsobu života, tak si myslím, že raw strava je vhodná pro každého. Jen je v tuto chvíli pro lidi těžké na ni přejít.

Lidé jsou zvyklí na určité chutě, na vařená jídla, koření, zákusky atd. Jíme hodně složitě, přitom za mě platí, že v jednoduchosti je krása! Vzpomeňme si, co jedí nejraději malé děti – pár druhů jídla, klidně vydrží jíst jen suché těstoviny a my jim na ně pořád nutíme omáčku :), a tak je to i s raw stravou. Kdysi byla asi naprosto přirozená, ale vnutili jsme si na ni tu „omáčku“ v podobě vaření, ochucování atd.

Pokud chce někdo přejít na raw a nebyl ani vegan, je nejlepší postupný přechod. Začít ovocnou snídaní nebo raw kaší, když bude vše ok, tak přidat raw oběd, a když bude stále v pohodě, zařadit i raw večeři. No, a když bude mít ze začátku chuť dát si něco vařeného, ať si to klidně dá. Časem ho ta chuť možná přejde. Anebo nepřejde, pak mu zůstane třeba velké procento raw a jen málo vařeného. I to je určitě super. Nebo si to prostě jen vyzkouší a bude o zkušenost bohatší. Jinak pro začátek jsou určitě i ty raw restaurace výborná varianta – připraví Vám tam jídlo, které vypadá jako tradiční jídlo – klidně i „koprawku“, knedlíky, vánoční cukroví – sám už pak každý uvidí, kam ho raw strava zavede.

 

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil a zdraví :)