Netopí to? Tak tomu naložte!

Tepelná čerpadla jsou vynálezem, který nám ušetřil mnoho schodů a kroků s náručí dřeva nebo kýbly uhlí. Někdo nedá dopustit na přehazování koksu ve sklepě přímo do kotle, ti pokrokovější na pálení peletek, lenoši připlácí za elektřinu a ekologové spolu s pozéry si na střechy montují solární kolektory na ohřev vody.

Když se nad tím vším zamyslíme, zjistíme, že elektřina je skutečně asi nejméně náročná na obsluhu. Dokonce i solární kolektor je potřeba na střeše zakrýt, když je moc slunce a vy nemáte odběr tepla, aby se „neuvařil“. Proto je všudypřítomná, v zásuvkách dostupná elektřina asi to nejjednodušší řešení. Škarohlídi namítnou, že je také tím nejdražším. A mají pravdu.

Pokud nejste na elektrické vytápění připraveni s nízkoenergetickou nebo pasivní budovou, tak vás spotřeba skutečně svlékne z kalhot. Ale je tu skvělé řešení ve formě jakéhosi násobiče výkonu. Tepelné čerpadlo vezme jeden dodaný kilowatt a přemění ho svým chodem na téměř pětinásobek, který dodá ve formě tepla do vašeho domu.

Zní to jako pohádka, ale i zde je háček. Výkonná a spolehlivá tepelná čerpadla jsou nákladná na pořízení. Zájemcům však hodně pomáhají státní dotace, jako je například „Zelená úsporám“, která je ekvivalentem pro „Kotlíkové dotace“. Ty slouží ke snížení pořizovacích nákladů na tato zařízení, aby se mohla stát dostupnými pro širší veřejnost. I zde platí základní pravidlo, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl dovolit kupovat levné věci. Ale to bychom nebyli národ Švejků, abychom nenašli lepší a ještě mnohem vykutálenější cestu.

Rodinný dům Divišových na východ od Prahy již od počátku kladl svým novopečeným majitelům překážky při bydlení. Kauza střídala komplikaci. Dům nebyl vhodně odvětráván, takže plesnivěl. Protože při stavbě si nikdo moc nelámal hlavu se základy, tak zdivo přicházelo do kontaktu s vlhkou zemí a stěny byly až do poloviny své výše promáčené. Jeden navrhoval dům podříznout a izolovat, jiný obkopat a penetrovat, další kouzlem zaříkat. Ať byl postup jakýkoli, končilo to kupodivu stejně.

Zaizolovat fasádu a začít vytápět a dobře větrat. Vytápění se ukázalo jako kruciální problém a stěžejní rozhodnutí. Klasické vytápění kotlem nebylo z důvodu nových dispozic vhodné. O dodávku teplé vody se mělo nově postarat tepelné čerpadlo. Výhodou tohoto rozhodnutí byl fakt, že rozvod vody do topných těles mohl být zachován z předchozího systému. Magdaléna s Jirkou dlouho zvažovali, jaké čerpadlo by bylo nejvhodnější. S penězi problém neměli, ale v této oblasti se bohužel příliš neorientovali.

Jako vždy jim dobrou radou přispěl známý, jenž doporučil místní firmu, která se vytápěním zabývá. Tím byl podivný řetězec důvěry zpečetěn. Důvěryhodný známý totiž říkal, že ta firma je dobrá a ta firma používá zařízení této značky, o kterém říká, že je super. No tak jim tedy věřili. Tepelné čerpadlo přivezli v krásné kartonové krabici a dušovali se, že to bude raz dva, protože výrobce má patentovaný systém. Na to nemáte co říct. Bylo to raz dva. Bylo to drahé, i přesto, že si Divišovi vyřídili státní dotaci. Instalační firma jim napočítala každou maličkost.

Výjezd technika na zaměření, příprava rozpočtu, dopravu ze skladu do skladu. Nakonec zaplatili a na stěně domu se objevila krásná, velká, šedá, hranatá krabice s vrtulí. S prvním otočením termostatu se však velké kouzlo nestalo. Byli zvyklí z paneláku na vařící ústřední topení, oproti kterému radiátory v domě pouze temperovaly místnost.

To asi architekt hovořící o vytápění zavlhčeného prostoru na mysli neměl. Dlouho přešlapovali na místě, až zjistili, že výkonná jednotka nemá kapacitu, aby vytopila dům s takovými energetickými ztrátami. Bylo ale pozdě drahé tepelko vyměnit. Pozvali tedy jinou, menší a prý také spolehlivou firmu, aby přidala ještě jednu jednotku, která už nebyla jednotkou země-voda, ale pouze vzduch-voda.

Tím pomohli systému znásobit účinnost, ale k rychlé reakci na topné požadavky stále nedocházelo. Nakonec do vrchního patra ještě přibyla jedna levnější jednotka vzduch-vzduch, která teplo do místností pouze foukala nad rámec ohřevu radiátorů.

Ano, tohle se ukázalo jako konečné a funkční řešení. Pořizovací cenu již nikdy raději znovu nepřepočítávali. Nejhorší však byl vzhled jejich nového a vysněného domu. Stěna, přiléhající k části zahrady, se nápadně začala podobat stěnám hotelů ve Španělsku z pohledu vnitřního traktu. Tři bedny s celkem čtyřmi vrtulemi domu jistě na vzhledu nepřidaly.

Divišovi kupodivu ani po dvou letech stále nebydlí. Vytápění stále není takové, jaké si přáli, a tak dům zateplují, vyměňují okna, řeší tepelné mosty. Levný a hezký dům dnes už není ani moc levný a ani moc hezký. Vše se podřizuje špatně zvolenému vytápění, které značně ovlivnilo rekonstrukci celého domu.

Noví majitelé si vždy při výběru dodavatelů musí vybrat toho správného. Je lehké se nechat zlákat obchodníkem, kterého navíc někdo doporučil. V takových případech jde objektivita stranou. Nicméně je běžnou praxí, že instalační firma neúčtuje ani zaměření, ani přípravu rozpočtu. Dokonce je schopna majitelům pomoci s vyřízením všeho potřebného pro získání státní dotace.

Samotná čerpadla pak vybírejte stejně jako auta. Důvěřujte zemím, ve kterých je průmyslová výroba vyspělá a výrobce má za sebou zkušenosti, které vyplývají z dlouhodobé historie firmy. Nezřídka se jedná o inovativní značky s rodinnou tradicí. Na samotném principu fungování tepelných čerpadel asi nikdo nic nevylepší, ale na kvalitě jednotlivých komponentů záleží. Jejich inovativní konstrukce ve spojení s pokročilými materiály totiž zajistí desetiletí bezproblémového chodu. Pořizovací náklady se pak díky úspoře na vytápění skutečně začnou vracet.

Tepelná čerpadla od průměrně kvalitních výrobců jsou často málo účinná, a tedy neefektivní, vyznačují se vyšší hlučností a významně roste i jejich poruchovost. Servis těchto zařízení také není bezplatnou položkou a samotné udržení čerpadla v chodu může stát tolik, že se počáteční investice do pořízení vlastně nikdy nevrátí. V takovém případě jste na počátku mohli klidně zůstat u některého z méně efektivních způsobů vytápění.