Reakce na nepřesnosti v médiích k článku článek Nová pravidla pro hypotéky? Schválený je nepoužitelný zákon kritizující novelu zákona o České národní bance.

V samotném úvodu autor chybně uvádí, že ČNB může stanovit mírnější hodnoty úvěrových ukazatelů na hypoteční úvěry určené k financování pořízení obytné nemovitosti k vlastnímu bydlení žadatelů mladších 36 let. V tomto případě se však jedná o její zákonnou povinnost. Pokud se ČNB rozhodne úvěrové ukazatele zavést, pak musí pro žadatele do 36 let stanovit příznivější hodnoty těchto ukazatelů ze zákona, který přímo stanovuje výši úlevy.

Text dále kritizuje definici obytné nemovitosti, která je stanovena odkazem na příslušné evropské nařízení, tedy na přímo použitelný předpis platný v rámci celé EU. Novela zákona pracuje s celoevropsky zavedenou definicí obytné nemovitosti pro účely obezřetnostní regulace bank. Není tak důvodu obávat se o vznik výkladových sporů. Pokud jde o případné dozajištění úvěru pozemkem, garáží či jinou „neodbytnou“ nemovitostí, ani v tomto nelze spatřovat problém. Podstatný je fakt, že úvěr je primárně zajištěn obytnou nemovitostí, dozajištění jiným typem nemovitosti není v rozporu se zněním § 45a odst. 2 zákona, i nadále se jedná o spotřebitelský úvěr zajištěný nemovitostí.

V textu je dále zpochybňováno ustanovení § 45a odst. 3. Ten umožňuje uplatnění mírnějšího režimu na spotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí, který je poskytnut na splacení 1 nebo více spotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí za podmínky, že výše poskytnutého úvěru nepřekročí v okamžiku poskytnutí součet zůstatků jistin spotřebitelských úvěrů, které mají být úvěrem splaceny. Jako příklad autor uvádí slovenskou právní úpravu, která umožňuje v rámci refinancování navýšení jistiny až o 2000 eur nebo 5 % (podle toho, která z hodnot je nižší).

Skutečnost, že česká právní úprava neumožnuje v rámci refinancování navýšit jistinu, aniž by byly aplikovány úvěrové ukazatele, však nelze považovat za chybu, a to hned z několika důvodů. Pokud chce dlužník refinancovat hypoteční úvěr, tak česká právní úprava znamená, že jsou-li s tímto aktem spojeny další náklady pro dlužníka, musí je uhradit navýšením refinancovaného hypotečního úvěru. Tyto náklady nesouvisí s nabytím nemovitosti, ale se snahou o získání výhodnějších smluvních podmínek. Dále s ohledem na fakt, že výše těchto nákladů by neměla být ve vztahu k objemu refinancovaného hypotečního úvěru významnou částkou, není dle MF a ČNB důvod, proč by zákon měl automaticky dovolovat navyšování jistiny úvěru při refinancování bez aplikace úvěrových ukazatelů. Umožnit navyšování jistiny při refinancování bez aplikace úvěrových ukazatelů proto MF a ČNB nepovažuje za ekonomicky opodstatněné. Klientovi samozřejmě nic nebrání v tom, aby si jistinu navýšil. Žádost o úvěr bude standardně posuzována poskytovatelem, který vyhodnotí, zda jeho parametry odpovídají aktuálně platným opatřením.