Podle této studie má Evropská komise k dispozici mnohem účinnější nástroje, jak regulovat sektor pojišťovnictví a zajistit tím i ochranu klimatu. Studie v první řadě ukazuje, že regulace je v tomto případě nutnou podmínkou k zajištění stability pojišťoven. Evropská komise sama ve své nové strategii považuje klimatickou krizi za jednu z hlavních hrozeb pro budoucnost evropského finančního sektoru a autoři studie dokládají, že měnící se klima může potenciálně rozvrátit celý sektor pojišťování.
Zejména proto, že kvůli živelným katastrofám a extrémním projevům počasí budou pojišťovny nuceny vyplácet stále vyšší obnosy. Jedním z řešení může být plošné zvýšení cen pojišťování. Mnohem rozumnější se však zdá cesta navrhovaná organizací Financial Watch, která ve studii požaduje, aby Evropská komise zařadila v rámci pilíře Solventnost II. pojišťování fosilních paliv (tedy ropy, uhlí a plynu) mezi formy podnikání s vysokým rizikem, což by vedlo k adekvátnímu zvýšení cen pojišťování pro fosilní korporace, které nesou hlavní zodpovědnost za změny klimatu.
Financial Watch navrhuje také výraznou regulaci pro investice a pokrývání nových fosilních projektů, a to například prostřednictvím zavedení 100 % kapitálového požadavku u obligací i kapitálových investic. Cílem regulace je, aby fosilní firmy měly těžší cestu k získání pojištění, obzvlášť pokud plánují nové uhelné či plynové projekty.
Z celkového hlediska ale Financial Watch otevírá otázku, jaká má být role státu a regulačních úřadů při přístupu k finančnímu sektoru. Nastavování legislativních pravidel je důležité zejména pro orientaci finančních institucí a nastavování plánů do budoucna. A jasný postoj, ať už ze strany Evropské Unie nebo vlády České republiky, k pojišťování fosilních paliv může pojišťovnám pomoct k nastoupení cesty k udržitelné budoucnosti.
Regulace však nemusí být jediným nástrojem, které státy či Evropská unie mohou využívat k proměně finančního sektoru směrem k udržitelnosti. Nabízí se, aby otevíraly prostor pro vznik etických bankovních institucí, jako jsou například bezúročné banky nebo družstevní zajišťovny. Výhodou podobných finančních institucí je, že primárně neusilují o maximalizaci zisku, jako je tomu u komerčních firem, ale naopak slouží veřejnosti, podporují udržitelné projekty, lokální ekonomiku a komunity.
V zemích na západ od nás podobné etické finanční instituce existují, v České republice je však legislativa vůči podobným projektům nastavená nepřátelsky. I to by se mělo do budoucna změnit. Nabízí se tak otázka, jestli veřejný sektor (ať už v podobě Evropské Unie nebo vlád jednotlivých států) nemá častěji využívat své nástroje k ovlivňování finančního sektoru s cílem zamezit, aby pojišťovny a banky nadále podporovaly hladký chod fosilních firem. Podle mého názoru ano, protože je ve veřejném zájmu, abychom na téhle planetě mohli společně žít i v budoucnosti.
