Drahé energie a makroekonomika

Růst ceny, kterou domácnosti platí za plyn a elektřinu, se sice všeobecně čekal, ale jeho příchod se předpokládal rozloženě v čase podle toho, jak budou domácnostem dobíhat jejich dříve sjednané fixace (případně jak budou končit výpovědní lhůty u dodavatelů, kteří se rozhodli využít možnosti vypovědět smlouvu dřív, než končí v ní dohodnutá fixace ceny).

Je ovšem otázka, zda a jak se bude s tímto skokem v cenách plynu a elektřiny schopen a ochoten porvat Český statistický úřad. A jak dopad do inflace ovlivní případná tvořivost vlády při vymýšlení způsobů, jak české domácnosti před dopady tohoto růstu cen „ochránit“: např. snížení DPH, pokud si příslušnou částku nenechají ve svých rozpočtech dodavatelé, by dopad do měřené inflace tlumilo, zatímco řešení formou sociálních dávek nikoli.

Jaký může být – aspoň zcela orientačně – dopad této události do rodinných rozpočtů? Pokud bychom předpokládali pro jednoduchost navýšení ceny elektřiny, plynu i tepla celkově dejme tomu o 200 procent (skutečnost bude nejspíš výrazně méně divoká), pak při váze těchto tří položek ve spotřebním koši kolem 8 % dostáváme zvýšení výdajů postižených rodin o 16 %.

Pokud by se krok Bohemia Energy týkal cca desetiny českých domácností, pak by celková spotřeba domácností mohla být stlačena dolů o velmi nízké jednotky procent (a inflace by v tomto rozsahu povyskočila, v procentních bodech); měsíčně by tak reálná spotřeba domácností klesla o jednotky miliard korun. (Všechna uvedená čísla ovšem vycházejí ze srovnání s dosavadním stavem; ve skutečnosti by náklady domácnostem šly v nejbližších měsících nahoru i v případě, že by Bohemia Energy dodávky neukončila.)

Zaprvé, domácnosti mají ještě pořád „nadúspory“ z dob covidu v rozsahu hodně přes 150 miliard Kč, což by jim vystačilo na pokrytí onoho 16% nárůstu nákladů po dobu možná až půlroku (tyto úspory ovšem jistě nejsou mezi jednotlivé domácnosti rozprostřeny rovnoměrně). A navíc od ledna dostávají zaměstnanci v důsledku redukce zdanění příjmů každý měsíc mzdy v reálném vyjádření vyšší než loni (i zde je ovšem dopad efekt nerovnoměrný).

Dosud se v Česku pomáhalo jen těm lidem, jejichž finanční těžkosti přesáhly limity zakotvené v sociálních dávkách; teď se bude zřejmě pomáhat i lidem ve výrazně menších těžkostech: vláda například zvažuje, že domácnostem odpustí platby příspěvků na obnovitelné zdroje – všem (!) domácnostem bez ohledu na to, zda se dostaly do závažných potíží nebo ne (zbytečně plošné, a navíc české daně dál zaplevelující, by bylo i zvažované snížení DPH). Tato nesmyslně nákladná pomoc bude samozřejmě realizována na dluh. Život dnešních generací tedy bude ještě více změkčován na účet generací budoucích.

Ještě zpět k Bohemia Energy: bude zajímavé sledovat, zda tato kauza povede k vyšetřování, do jaké míry tento dodavatel dostatečně pečlivě nakládal s riziky (tj. zda nefungoval na principu „dokud nakupuji energie za okamžité ceny nižší než ty fixované, které účtuji klientům, tak vydělávám, zatímco v opačném případě namísto čerpání ze svých předchozích zisků prostě ihned ukončím podnikání“).

Pokud se prokáže podezření, že Bohemia Energy (a její protějšky u nás a v jiných zemích) jela systémem „panna = vyhráváme; orel = prohráváte“, může se ujmout myšlenka výrazně tvrdší regulace řízení rizik v tomto sektoru podobně, jako je tomu v bankovnictví. 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny