K nulovým emisím přes extrémní zvýšení poptávky po komoditách

V globální ekonomice aktuálně vidíme, co způsobí převis poptávky nad nabídkou zboží => nedostatek všeho a v mnoha ekonomikách růst cen, jaký jsme nezažili desetiletí.

Přechod na bezemisní ekonomiku vyžaduje masivní investice, kompletní změnu výroby mnoha zboží. Například baterie pro elektromobily potřebuje 8 kg lithia, 35 kg niklu, 20 kg manganu a 14 kg kobaltu. Nabíjecí stanice potřebují hodně mědi. Solární panely potřebují hodně mědi (několikanásobně pro výrobu MWh než fosilní zdroje), křemíku, stříbra a zinku, vítr železo, měď a hliník...

K tomu přidejme, že podle IEA na dosažení nulové čisté spotřeby energie do roku 2050 se musí podíl energie z obnovitelných zdrojů zvýšit ze současných přibližně 10 % na 60 %. 

Jiný slovy, poptávka po surovinách masivně vzroste. Mezinárodní měnový fond nebo světová banka odhadují, že dojde k převisu poptávky po komoditách nad jejich nabídkou. V některých případech bude převis masivní, například v případě kobaltu, vanadu nebo niklu. Největší bude v případě grafitu, u kterého poptávka převýší nabídku 6-7x.

Dopad je jasný: růst cen. V některých případech o desítky, ale až stovky procent.

Tím to ale nekončí. Další problém je, že těžba surovin je koncentrovaná do několika málo zemí. Dominantní roli hraje Čína, případě i ne úplně stabilní státy. S čerstvou zkušeností v případě plynu je možné, že i tyto komodity mohou být použity ke geopolitickým záměrům. Anebo jednoduše politická nestabilita neumožní těžit a vyvážet. Mimo jiné i díky tomu těžaři čelí nedostatečnému financování investic. Nedostatek financí je ovlivněn také tlakem na snižování emisí těžby a ESG koncentraci.

Světová banka přišla s iniciativou Climate-Smart Mining, která pomůže rozvojovým zemím bohatým na zdroje těžit z rostoucí poptávky po nerostných surovinách a kovech a zároveň zajistí, aby těžební odvětví bylo řízeno způsobem, který minimalizuje dopad na životní prostředí a klima.

Co tedy dělat? Investice do nových nalezišť (rychle: od objevu k těžbě 5-10 let), investice do technologií těžby (zvýšení efektivity a dotěžování), politika (Afrika, Čína), realistické emisní limity pro těžaře a zvýšení dostupnosti financování, zvýšení míry recyklace, věda, výzkum a inovace (nahrazení chybějících surovin nebo snížení potřebného množství), sociální politika, která bude kompenzovat dopady růstu cen na ohrožení skupiny obyvatel, zvyšovat energetickou efektivitu… Využít nízkých cen, dokud jsou nízké.

Mimochodem: kde je podle vašeho názoru největší potenciál pro investice snižující emise CO2? Analýza ukazuje, že největší potenciál je ve zvyšování efektivity. 37% poklesu emisí CO2 jde za zvýšením efektivity, 32 % pak za obnovitelnými zdroji energie. 

A největší krajíc připadá na modernizaci do budov zvyšující jejich energetickou efektivitu. Ve světle zvyšujících se cen energií je možné vedle klimatických cílů slyšet pod efektivitou naprosto jednoduché „snížení nákladů“. Jak pro domácnosti (investice do zateplení, lepších oken, tepelného čerpadla, fotovoltaiky…), tak pro business, pro který je to cesta, jak se prostřednictvím investic zvýšit konkurenceschopnost. #2transformace

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny