Jak si pojistit byt nebo dům (díl 3.)

Jak jsme si slíbili minule, dnešní díl seriálu se bude celý věnovat povodním, potopám a jiné velké vodě.

Povodeň nebo záplava?

Ochrana před důsledky velké vody je tradiční a velmi důležitou součástí pojištění majetku. První věcí, která ve spojení s ní stojí za objasnění, je, jak velké vodě vlastně pojišťovny říkají.

V současné době se používají dva pojmy, a to povodeň a záplava. Pokud někdo použije jiný pojem, tedy třeba potopa, zátopa, vodní příval a podobně, v pojištění ho nenajde. Jaký je mezi povodní a záplavou rozdíl?

Povodeň znamená, že stoupne hladina. Je jedno, jestli řeky, rybníka nebo přehrady. Důležité není ani to, zda ke zvednutí hladiny došlo po deštích nebo tím, že se protrhla hráz. Povodně tak mohou nastat pouze v povodňových oblastech kolem vody, když voda opustí své přirozené koryto nebo hráz, na kopci povodeň nehrozí.

Oproti tomu záplava znamená, že voda přiteče odněkud, kde byste ji nečekali. Typické jsou záplavy z polí, pokud hodně prší. Půda se nasytí, další vodu již nedovede vstřebat, a tak v podobě bahna s přebytečnými srážkami dorazí až na váš pěstěný anglický trávník nebo do vinného sklepa. Druhou možností je, že vám u domu vlivem silného deště nebo tání vznikne nové jezírko, protože voda nemá přirozeně kam odtékat. Na rozdíl od povodní mohou záplavy nastat takřka kdekoli. Proto se na ně může vyplatit pojistit i v bytě v pátém patře, pokud má v přízemí sklepní kóji.

Historie povodní

Povodně jsou s námi odpradávna. Ostatně už ve starověku byly letní povodně na Nilu základem tamní civilizace, neboť každoročně přinášely úrodné bahno. Stejně tak v českých zemích jsou povodně známé od nejstarších dob. Už v roce 1118 popisuje kronikář Kosmas jednu takovou v Praze: „V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loktů nad most.”

Povodně pak naše předky pronásledovaly pravidelně. V roce 1342 jedna poškodila původní pražský Juditin most tak, že císař Karel IV. rozhodl o výstavbě nového, dnes známého jako Karlův. Ten následně velká voda pobořila třeba v letech 1432 (zbořeno 5 pilířů) nebo 1890 (zbořeny dva oblouky a tři další podemlety). Ale povodně se rozhodně neomezovaly jen na Prahu. Třeba v roce 1501 zbořilo Labe most v Litoměřicích. V roce 1768 povodeň vzala levobřežní bránu našeho nejstaršího dochovaného kamenného mostu v Písku a třeba v roce 1890 zasáhla jedna z nejničivějších povodní i České Budějovice.

Z novodobějších dějin si pak jistě většina z nás vzpomene na povodně na Moravě v roce 1997, které symbolizuje obec Troubky, či na rok 2002 s vyplaveným pražským metrem. Prozatím poslední větší povodně zasáhly naše území v roce 2013, kdy si vyžádaly 15 mrtvých, zastavily sesuvem půdy budování dálnice D8 na několik let a obnova zpustošeného majetku vyšla na desítky miliard korun.

Co na to pojišťovny?

Povodně na Moravě v roce 1997 zasáhly výrazným způsobem také do pojišťovnictví. Jedním z jejich důsledků byl i krach pojišťovny Morava, která tehdy v postižené oblasti působila. V roce 1997 skončila se ztrátou čtyři sta padesáti milionů korun, která převýšila její základní jmění a vedla k tomu, že jí Ministerstvo financí odebralo v květnu 1998 licenci a skončila v konkurzu. Zanechala po sobě přes šest tisíc otevřených škod… Ještě štěstí, že dnes už jsou pojišťovny na takové situace připraveny daleko lépe, a to včetně těch malých. Mají nejen vyšší kapitál a dohled (evropská směrnice Solvency II), ale též lepší řízení rizik (vč. toho, že nepojišťují vše jen na jednom místě) a také se pro tyto případy samy pojišťují u tzv. zajišťoven. Jenže v té době, v „divokých devadesátkách“, bylo české soukromé pojišťovnictví ještě v plenkách, první novodobá soukromá pojišťovna u nás vznikla až v roce 1991. Každopádně ale tehdy do zpěvu nebylo žádné pojišťovně. Řešily téměř 120 tisíc událostí spojených s povodněmi a celkem vyplatily asi 10 miliard korun (v dnešních cenách cca 18 mld. Kč).

Byl to ale také impulz, aby se pojišťovnictví na podobné situace připravilo do budoucna. Pojišťovny se vrhly do tvorby tzv. povodňových map. Jedná se o velmi podrobné mapy celé České republiky s rozdělením podle pravděpodobnosti povodně. První verze map z roku 2002 ještě nebyla zcela dokonalá a výrazně ji prověřila velká voda, která ten rok opět udeřila. Pro pojišťovny znamenala další „zásek“ ve výši 37 miliard Kč (v dnešních cenách asi 54 mld. Kč), ale také další data. Velké ústavy následně začaly striktně uplatňovat (kolem roku 2005), že nemovitosti u vody se prostě nepojišťují a ty od vody jen o něco dále to mají dražší. Postupně se vyvinul systém čtyř rizikových zón přijímaný napříč trhem. Kdo je „ve čtyřce“, má v naprosté většině případů smůlu.

No, a od té doby se povodňové mapy zdokonalují a české pojišťovnictví patří v této oblasti ke špičce. K použití map se postupně odhodlaly všechny ústavy na trhu a mapy doplnily též o riziko záplav, které se s kvalitnější výpočetní technikou daří lépe modelovat. Do map rovněž průběžně dodávají nově vznikající protipovodňová opatření, a tak se z některých nepojistitelných klientů opět stávají klienti pojištění. Nejnovějším trendem je upouštění od klasických čtyř povodňových zón ke spojitému cenování. Pojišťovny jako Pillow Vás tedy nepojistí v oblastech s velmi vysokým rizikem, ale jak riziko klesá, klesá postupně a jemně i cena krytí.

Produkty se liší „drobnostmi“

Dobrou zprávou pro klienty je, že povodeň bez záplavy a naopak už si nemají moc šancí pojistit, a tak nemusí spekulovat, odkud jim voda může a nemůže přitéci. Stejně tak se ve většině případů obě rizika pojišťují na celou pojistnou částku. V podmínkách pojišťoven nadále bývají oba pojmy zachované, ale podmínky se už u nich navzájem neliší. Postupně mizí i různá speciální ustanovení, která se týkala pojištění velké vody. Třeba ještě donedávna jste u některých pojišťoven měli následující povinnost: „Pojištěný je povinen v prostorech staveb, které leží pod úrovní okolního terénu, zajistit uložení pojištěných věcí poškoditelných vodou minimálně 12 cm nad úrovní podlahy.“

Čeho se naopak téměř všechny pojišťovny zuby nehty drží, je specifická spoluúčast pro rizika povodně a záplavy. Celou smlouvu tak můžete mít se spoluúčastí nulovou, ale zrovna při povodních si pojišťovna z plnění odečte „1 %, minimálně však 10 000 Kč“. Jako by jí to v těch miliardách nějak pomohlo. Světlou výjimkou je Pillow, kde mají klienti spoluúčast pro všechna majetková pojištění stejná, ať už je způsobí vítr, déšť nebo třeba oheň.

Běžnou praxí na trhu je, že s pojištěním povodní a záplav je spojené i pojištění vystoupnutí vody z kanalizace v jejich důsledku. Mnohdy totiž velká voda nedorazí po povrchu, ale trubkami. Třeba jedna velká pojišťovna tak právě kvůli tomu nemohla v roce 2013 několik měsíců používat spodní patro svých podzemních garáží…

Ustálený pohled naopak na trhu nepanuje v otázkách dočasně zvýšené spodní vody při povodních a záplavách. Zhruba polovina pojišťoven ho má vyloučené, ty proklientštější v čele s Pillow platí i za tyto škody.

Brrr, už dva díly o vodě. Je čas vyrazit na sucho. Jenže tam se zase pohybují různá individua, kterým zasvětíme příští díl seriálu. Můžete se tak těšit na zajímavosti z pojištění krádeží, loupeží a vandalismu.