České stavebnictví je už roky závislé na pracovnících z Ukrajiny, bez nich se nic nepostaví

Vyostření konfliktu na Ukrajině může výrazně zasáhnout také české stavebnictví. To je už mnoho let závislé na zahraničních pracovnících, přičemž drtivá většina z nich pochází z Ukrajiny. Pravdou je, že na stavbách v Česku tvoří Ukrajinci výrazný podíl ze všech pracovníků. Pokud by se nyní tito dělníci a řemeslníci hromadně rozhodli odejít za svými rodinami, výstavba v Česku by zkolabovala.

Většina Čechů si pod pojmem ukrajinský dělník stereotypně představuje nejhoršího a nejméně placeného námezdního dělníka vozícího cihly nebo maximálně obsluhujícího míchačku. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Na stavbách nyní pracují vysoce kvalifikovaní lidé, často s vysokoškolským vzděláním. Není výjimkou, že na stavbě najdete například vystudovaného učitele nebo lékaře. Mzda, kterou dostanou za práci na stavbě v České republice, výrazně převyšuje tu, kterou by pobírali na vysokoškolských pozicích na Ukrajině.

Tito lidé si tak své práce také mnohem více váží a jsou nesrovnatelně více motivovaní. Uspět a získat práci v České republice totiž mnohdy znamená zabezpečení pro celou rodinu ponechanou na Ukrajině. Ti, kteří jsou šikovní a svou práci odvádějí co nejlépe, si tak v Česku opravdu dobře vydělají. Každé stavební firmě je totiž jasné, že schopného člověka musí dostatečně zaplatit, jinak velmi reálně hrozí, že šikovného dělníka přetáhne někdo jiný. Na trhu jich je zoufalý nedostatek.

Právě proto není pravdou, že lidé z Ukrajiny berou práci nezaměstnaným Čechům, případně nepřímo tlačí na nižší mzdy. Naopak zkušení kvalifikovaní řemeslníci si často vydělají mnohem více, než je průměrná mzda. Smutnou realitou je, že Češi přesto o práci ve stavebnictví zájem nemají. To je vidět už na učilištích, která motivované učně stavebních oborů často počítají na prstech jedné ruky, pokud vůbec. Problém je také neochota Čechů stěhovat se za zaměstnáním, což je ve stavebnictví velmi často nutné.

Místo kritizování Ukrajinců bychom si z nich měli vzít příklad. Za lepší prací a větším výdělkem se neváhají stěhovat přes několik cizích zemí do míst, kde žijí sami bez svých rodin. Kde se navíc musí učit alespoň základům nového jazyka a přizpůsobit se jinému prostředí. Přitom průměrný český pracovník není ochoten stěhovat se kvůli práci byť jen o 50 kilometrů, natožpak třeba na druhou stranu republiky, kde zrovna někoho jako on potřebují.

Pokud se nyní ukrajinští pracovníci rozhodnout být v těchto pro ně tak těžkých chvílích s jejich rodinami a příbuznými, české stavebnictví to pocítí. Pokud by jejich nepřítomnost v Česku trvala delší dobu, celý sektor zkolabuje a nová výstavba se zastaví. Češi totiž Ukrajince na českých stavbách nikdy nedokáží nahradit.

RNDr. Evžen Korec, CSc.

Generální ředitel a předseda představenstva

EKOSPOL a. s.