Veřejné osvětlení produkuje méně než polovinu světelného smogu, u komerčních objektů by pomohlo stanovení limitů

Praha, 28. března 2022

Hlavním zdrojem světelného smogu jsou komerční objekty jako reklamy, parkovací plochy či haly. Veřejné osvětlení má menšinový podíl. Velká česká města tento problém řeší různými způsoby – výměnou typu osvětlení či apelem na soukromé subjekty kvůli nižší produkci světleného znečištění. Podle odborníků by pomohlo i stanovení světelných hygienických limitů už v průběhu stavebního řízení. Uživatelům vystaveným větší míře světelného smogu přitom doporučují používání konvenčních řešení, například účinné a automatizované stínicí techniky.

V míře světelného znečištění se Česká republika v celosvětovém žebříčku pohybuje zhruba uprostřed. Zdejší obyvatelé sice hvězdnou dráhu pouhým okem neuvidí, na rozdíl například od obyvatel Singapuru však stále spatří hvězdy nad hlavou. V souvislosti se světelným smogem se nejčastěji hovoří o veřejném osvětlení. Podle výkonné ředitelky Svazu města a obcí ČR Radky Vladykové se však jedná pouze o jednu část světelného smogu. „Daleko závažnější jsou otázky světelných reklam, osvětlení například velkých parkovacích ploch či hal,“ uvedla Vladyková.

Podobný pohled sdílí i největší česká města, právě v nich dosahuje míra světelného smogu nejvyšších hodnot. Například v Brně se proto v loňském roce rozhodli zdroje světelného znečištění, zejména ze soukromého sektoru, zmapovat. Město ve spolupráci s Vysokým učením technickým a Technickými sítěmi Brno na několik hodin vyplo 40 tisíc lamp veřejného osvětlení. Jedním z hlavních zjištění průzkumu bylo, že zdroje mimo veřejné osvětlení tvoří více než polovinu světelného smogu. „Chceme na základě těchto dat začít jednat se soukromými subjekty, abychom dokázali najít společnou cestu k snižování intenzity světelného záření,“ říká brněnský radní Petr Hladík.

Odlišnou cestu v řešení světelného smogu pak zvolila Praha. Namísto modrého světla, které má větší vliv na cirkadiánní spánkové rytmy, se v některých lokalitách v hlavním městě rozhodli použít nízkoteplotní LED diody, které svítí v měkčích, žlutějších nebo červenějších tónech. „Je nutné zdůraznit, že modernizace by kromě aspektu úspory elektrické energie měla sledovat také dopady různého světla do různých situací ve městě. Proto jsme například na Libeňském mostě instalovali detektor průjezdu vozidel. Ten umí na základě hustoty dopravy automaticky regulovat úroveň osvětlení. V době, kdy přes most žádné tramvaje a automobily nejezdí, intenzita svícení postupně klesá,“ vysvětluje Martin Drozd ze společnosti Technologie hlavního města Prahy.

Vzdálenost až 300 km

Světelný smog ovšem není problémem pouze pro velká města, osvětlení se totiž dostává i do vzdálenějšího okolí. „Světlo rozptylující se v atmosféře se přitom šíří mnoho desítek kilometrů, maximálně až 300 kilometrů,“ řekl Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR. Lidé žijící v exponovanějších oblastech se tak často snaží světelné znečištění eliminovat co největším zastíněním. „Nejčastějším a vlastně i nejúčinnějším řešením pro obyvatele velkých měst a dalších oblastí zasažených světelným smogem bývá stínicí technika. Předokenní rolety v zatažené pozici nepustí do interiéru žádné světlo, naprosto dostačující jsou pak v tomto ohledu i venkovní žaluzie. Lidé tak mohou mít díky velkému zastínění dostatečně zdravý spánek,“ uvedl Petr Přichystal ze společnosti Lomax.

Zkušenosti velkých měst zároveň ukazují, že úplná minimalizace venkovního pouličního osvětlení také není vhodná. „Ve městě problematiku světelného smogu vážíme i směrem k zajištění pocitu bezpečnosti v brněnských ulicích. Světlo nelze vypnout plošně, mohlo by to vést k vyšší kriminalitě, případně nižší objasněnosti kriminálních činů,“ dodal Hladík.

Řešením proto může být vhodný design světel. Jihomoravská metropole proto průběžně mění stožáry veřejného osvětlení. Zřizovatel tamního veřejného osvětlení pak provozuje v největším brněnském parku světelný polygon, kde si lidé mohou vybrat, který typ osvětlení na ně působí nejpříjemněji. „V následujících letech plánujeme ročně obměnit přibližně tisíc svítidel a nejpozději od roku 2025 tento počet ještě navýšíme,“ sdělil provozně-technický ředitel Technických sítí Brno Josef Šaroun.

Poptávka po změnách legislativy

Efektivní a ohleduplné způsoby veřejného osvětlení podporuje finančně i stát. Podle odborníků je však nutné vymezit pro světelný smog i zákonné mantinely. „Je třeba nastavit pravidla, která budou znemožňovat vznik instalací venkovního osvětlování produkujících vysokou míru světelného znečištění. Je třeba úprav v technických normách, které světelné znečištění řeší jen okrajově a nedostatečně, ke svícení v noci je třeba začít přistupovat podobně jako k nočnímu klidu,“ řekl Pavel Suchan.

Podobný pohled pak sdílí i Radka Vladyková. „U posuzování staveb je v rámci procesu stavebního řízení nutné začít uvažovat o stanovení hygienických limitů na světlo, stejně jako je tomu v současnosti například u hluku,“ řekla výkonná ředitelka Svazu měst a obcí České republiky.

Již několik studií upozornilo na negativní dopady světelného znečištění na lidské zdraví. Zejména v noci světlo narušuje tvorbu melatoninu, hormonu, který je zodpovědný za zdravý spánek, odstraňuje z mozku toxiny a pomáhá snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu. V některých světových metropolích, například Montrealu či Římu, přitom jejich obyvatelé již v minulosti žalovali vedení měst kvůli negativnímu působení nevhodného veřejného osvětlení na jejich zdraví. „Zatím nemáme signály, že by se česká legislativa světelným smogem výrazněji zabývala. Doporučujeme proto lidem u stínicí techniky připojení prvků automatizace. Žaluzie či rolety se tak mohou zatáhnout například se západem slunce,“ uzavřel Petr Přichystal.