Den země: už od roku 1970 si každého 22. dubna připomínáme ekologická témata

Ještě neslavíte Den Země?

Připijte na něj vínem z udržitelné produkce

Už od roku 1970 si každého 22. dubna připomínáme ekologická témata, o kterých není snadné mluvit: například energetickou či potravinovou krizi, nedostatek vody nebo zahlcení odpady. Den Země nám ale naštěstí také poskytuje příležitost připomenout si to, co se v ochraně životního prostředí podařilo. A tak můžeme tento den pojmout jako oslavu dobré práce těch, kdo se naplno snaží o zdravější planetu.

Patří mezi ně také stále více vinařů, kteří se odvrací od zbytečného používání chemie a naopak podporují přirozené procesy v pěstování révy a výrobě vína. Díky chytrým a citlivým způsobům obhospodařování půdy produkují kvalitní víno s respektem k přírodě. Ale nebylo tomu tak vždy. Kdybyste před šedesáti lety pátrali, kde na jižní Moravě najdete nejvíce pesticidů, marně byste svůj zrak obraceli k poli s kukuřicí. Na předních příčkách by se tehdy umístily monokultury vinné révy, na které mnozí vinaři vydatně aplikovali pesticidy, fungicidy, insekticidy, hnojiva a další druhy chemických látek. Jenom proti škodlivým housenkám motýla obaleče se vinohrady stříkaly dvakrát až třikrát za sezónu, což mělo za následek vyhubení celých dalších skupin hmyzu.

Jsme na dobré cestě

Dá se tak mluvit o malém zázraku a velkém osvícení, že v dnešní době patříme k evropské špičce v udržitelné výrobě vína. A to hlavně díky moderním metodám, zkušenosti i silné vůli vinařů. Přispívá k tomu šlechtění odrůd, které jsou odolnější proti houbovým chorobám (hledejte je pod označením PIWI), a také rozloha ekologických vinic. Z celkové plochy necelých 18 000 ha se v Česku na téměř 1 000 ha vinohradů hospodaří v režimu ekologického zemědělství. Jen malé srovnání se světovou špičkou, abychom viděli, že je stále kam se posunout: v Chile má 75 % vinařů certifikaci udržitelného pěstování vína a na Novém Zélandu se tím může pochlubit téměř každý producent.

„Přechod od intenzivního zemědělství k tomu ekologickému či udržitelnému je samozřejmě pro výrobce finančně náročnější. Produkují totiž kvalitní víno v menším množství a investují do ohleduplného pěstování. Je pak úkolem i nás prodejců vysvětlit zákazníkům, proč stojí za to si za takové víno připlatit,“ říká Jan Pánek, majitel on-line vinotéky Vinozarchivu.cz. „Z našeho výzkumu mezi 700 spotřebiteli vyplývá, že ekologický původ vína je důležitý jen pro 30 % z nich. Zhruba jedna čtvrtina všech dotázaných nemá na toto téma vůbec utvořený názor. Je tedy vidět, že je stále co zlepšovat,“ dodává Jan Pánek.

Každý trend má i své úskalí

S biodynamickými či udržitelně pěstovanými víny je ze strany zákazníků jeden značný problém. Ne každý vinař potřebuje své víno opatřit štítkem s patřičnou certifikací, která garantuje jeho osvícený přístup. A tak při nákupu vína občas musíte využít detektivní přístup a dopídit se původu vína na vlastní pěst. „S rostoucím zájmem spotřebitelů o udržitelnou produkci se rozmáhá i takzvaný greenwashing. To znamená, že se jako environmentálně zodpovědné prezentují i některé značky, které kritéria udržitelnosti ve skutečnosti nesplňují. Často k tomu používají podprahově působící vizuály – obrázky panenské přírody nebo slovní novotvary jako eko-friendly, které nemají oporu v legislativě. Jak se tomu bránit? Ideálně tím, že si o výrobci zjistíte co nejvíc informací a sami je posoudíte, nebo se spolehnete na důvěryhodné certifikace,“ vysvětluje Judita Nechvátalová z agentury Greencat, která se věnuje ekologické osvětě.

V čem tedy konkrétně spočívá přechod k udržitelnému pěstování vína? Nejde jen o to škrtnout chemii ze svého nákupního seznamu. Je třeba začít k pěstování vína přistupovat komplexně, obnovit přirozenou rovnováhu a biodiverzitu, aby se do vinohradu vrátila jeho původní flóra a fauna. Proto vinaři v okolí svých vinohradů často vysazují stromy nebo rostliny, které lákají přirozené druhy hmyzu i predátory škůdců révy. Například v italském Soave ve vinařství Tenuta di Corte Giacobbe  vysázeli kolem svých vinohradů třešně a pod nimi pěstují heřmánek a další byliny, které používají jako výborné přírodní hnojivo a lákadlo pro hmyz. Jak říká sama majitelka Francesca Dal Cero: „Většina italských vinařských rodin, a my nejsme výjimkou, bydlí přímo na vinici. Je naším domovem, kde se chceme cítit bezpečně. Proto nepoužíváme žádné chemikálie a snažíme se o vinici pečovat co nejšetrněji, jak jen dokážeme.“

Někteří vinaři obnovu biodiverzity řeší do posledního detailu, a tak třeba opouští použití obvyklých děl proti špačkům, která plaší i jiná, vinohradu prospěšná zvířata. Nahrazují je například zvukovými nahrávkami, které s různou hlasitostí hrají v náhodných intervalech. Někteří dokonce zaměstnávají sokolníky – ti s pomocí svých jestřábů a sokolů vyhánějí z vinic potenciální ptačí škůdce.

Různé cesty k udržitelnosti

Kromě orientace na biodiverzitu vás může u vinařů zajímat také snaha o snížení uhlíkové stopy – s tím souvisí využití alternativních zdrojů energií. Často tak využívají solární panely, biomasu a recyklované materiály. Budují průhledy do svých sklepů, aby k jejich osvětlení využili přirozené denní světlo, recyklují vodu. Samotnou kapitolou mohou tvořit gravitační vinařství, která při zpracování vín používají zemskou přitažlivost, jež tak zastane práci čerpadel.

Přechod k udržitelné výrobě není snadný už jen proto, že neexistuje jeden způsob aplikovatelný pro všechny. Podpora biodiverzity sice naláká hmyz do vinohradů, ale s tím mohou přijít i noví škůdci. Bez fungicidů se snáze obejdou v Bordeaux, které patří k sušším oblastem se zákazem umělého zavlažování, než třeba ve vlhčích oblastech s dostatkem dešťů. Ale možná i v tom tkví ona krása, že si každý musí najít svou vlastní cestu, jak udržitelnosti dosáhnout.