Co znamená výraz „manuální zručnost“? A na které práce si lidé troufnou sami? Češi jsou národem kutilů, milují úpravy svépomocí. Napomohl tomu samozřejmě i fakt, že za dřívějšího režimu byl problém cokoli sehnat, a kdo si co nevyrobil nebo neopravil, nic neměl. Vžilo se to však tak, že se dodnes běžně používá úsloví „co Čech, to kutil“ nebo také „zlaté české ručičky”. Co si o tom však myslí sami Češi? Na všechny tyto otázky odpovídá březnový průzkum Stavební spořitelny České spořitelny (Buřinky). 

Vnímání pojmu „manuální zručnost“ je mezi Čechy poměrně široké. Nejčastěji si ho vykládají jako výměnu nebo opravu běžných věcí v domácnosti. Tvrdí to alespoň dvě třetiny dotazovaných. Naopak jednoduše nerozbíjet věci se za manuální zručnost nepovažuje. „Slovní spojení „zlaté české ručičky“ vnímám jako důležitý prvek naší národní identity. S rostoucími cenami materiálů a nedostatkem řemeslníků nabývá schopnost vylepšit či opravit bydlení svépomocí na významu,“ říká manažer pro oblast financování ze Stavební spořitelny České spořitelny.

Sebevědomí Čechům nechybí

Myslí si o sobě Češi, že jsou šikovní? Drtivá většina ano, téměř 90 % dotazovaných odpovědělo že ano nebo částečně ano. Větším sebevědomím jako všeumělové (na co sáhnu, to mi jde) oplývají muži (21 %) než ženy (16 %). Z krajů jsou to Jihočeši (30 %) následování obyvateli Severomoravského (25 %) a Jihomoravského kraje (24 %). V Praze si lidé věří podstatně méně. Těch, kterým jde, na co sáhnou, je jen 9 %. „Odvaha i ochota pustit se do prací na vylepšení domova sami je pro úspěch zásadní. Vykročení z komfortní zóny a překonání obavy z neúspěchu jsou pak odměněny hrdostí nad dokončeným projektem. Je tedy dobré, že se Češi manuální práce nebojí. Na druhou stranu jsou činnosti, které je dobré přenechat odborníkům, jako například práce s elektřinou,“ doplňuje Milan Pospíšil z Buřinky.

Muži jsou v kutilství odvážnější

Pokud jde o jednotlivé rekonstrukční a kutilské práce, velkou roli hraje rozdíl mezi pohlavími. Na smontování nábytku nebo vymalování si troufne nejen většina mužů, ale i žen. Nicméně tam podobnost končí. Drtivá většina mužů by se pustila i do vrtání poliček a garnýží (83 %), výměny lustru (78 %) nebo vodovodní baterie se sifonem (69 %). Ženy si v těchto činnostech věří méně, 40 % by si trouflo na zrcadlo v koupelně a 38 % na vrtání poličky.

Rozhodně ale platí bez ohledu na pohlaví, že kdo chce, zvládne s menší pomocí leccos. Ukazuje to i příběh jedné z respondentek průzkumu:  „V padesáti jsem se svou pubertální dcerou dokázala smontovat podle návodu skříňky kuchyňské linky lépe než placený zaměstnanec kuchyňského studia. Ten nedokázal najít správné vruty, nepřidělal záda ani bočnice, prohodil desky a vše sestavil křivě. Nezapojil digestoř, troubu ani sporák, nenamontoval světlo ani vodovodní odpad. Nakonec jsme to s manželem celé prohodili a přemontovali. Podle YouTube jsme zvládli i vyštukovat stropy tak dobře, že když přišel sádrokartonář, pochválil nás a řekl, že by nás hned sám najal.”