Kolik druhů žije v současnosti na Zemi?

Proč je dobré znát druhy živočichů a rostlin, které s námi osidlují naši planetu.

Katalogizace co největšího počtu druhů představuje nezbytnou podmínku pro pochopení evolučních a ekologických procesů podporujících existenci lidské civilizace na Zemi. Tato znalost se stává o to důležitější, že člověk nikoli nevýznamně ovlivňuje a bude ovlivňovat početnost a rozšíření organismů bez nadsázky po celé planetě.

Jestliže chceme vyčíslit rychlost a rozsah vymírání organismů v určitém časoprostorovém měřítku, jeho změny a trendy, měli bychom aspoň rozumným způsobem odhadnout jak počet vymizelých, tak i žijících druhů. K tomu připočtěme, že právě popis nového druhu může být nezbytným prvním krokem k jeho podrobnějšímu zkoumání, které může vyústit k jeho čistě pragmatickému využití lidmi třeba pro získávání látek na výrobu nových účinných léčiv nebo zdravotně nezávadných potravin. Stanovení počtu druhů může mít významné dopady na ochranu přírody včetně určení ochranářských priorit. Psychologové a sociologové v této souvislosti zdůrazňují také lidskou touhu poznat a třídit svět kolem sebe.

Počet druhů stále přesně neznáme

V souvislosti s druhovou bohatostí Země vyvstávají dvě vzájemně související otázky: Kolik druhů už vědci popsali a zařadili do logické soustavy organismů a kolik druhů obývá naši planetu nebo si alespoň myslíme, že obývá?

Stanovit počet v současnosti vědě známých druhů se na první pohled nezdá být velkým problémem. Ale i v tomto případě se musíme spokojit s více či méně kvalifikovanými odhady. Důvodů je hned několik. Samotný pojem druh zůstává nejednoznačný a stále častěji se ukazuje, že nutně nemusí představovat ekvivalentní jednotku organizace přírody. Až do současnosti vzniklo přinejmenším 34 definic druhu, některé z nich se přitom překrývají, jiné se naopak vzájemně vylučují.

Koncepce fylogenetického druhu, tedy minimální, jasně diagnostikovatelné jednotky fylogeneze, chápe dvě prostorově izolované populace vzájemně se odlišujících drobnými, ale unikátními znaky jako druhy. Počet druhů proto neroste ani tak zcela novými objevy, ale povyšováním jednotlivých poddruhů, nebo dokonce populací na samostatné druhy. Tím, že si taxonomové všimli rozdílů v rámci již popsaného druhu, by se celkový počet druhů mohl zvýšit až o polovinu, u některých skupin dokonce až trojnásobně. Přiznejme ale, že v některých případech nastává i opačná situace: určité taxony bychom neměli nadále považovat za samostatné druhy. Již delší dobu víme, že známý muflon představuje pouze zdivočelou domácí ovci, v jiných případech, a to i v případě ikon druhové ochrany, se místo o druhy ve skutečnosti jedná o mezidruhové křížence. Nejen stanovení globální bohatosti, ale i samotný počet popsaných druhů proto závisí na tom, jakou koncepci druhu použijeme.

Někteří odborníci navíc tvrdí, že dnes každý pátý druh již před jeho popisem katalogizoval někdo jiný: pro řadu druhů tak existují synonyma. I v ČR se vyskytující slunéčko desetitečné má více než 116 vědeckých jmen; navzdory svému druhovému názvu totiž může mít 0 až 15 teček. Zejména organismy s velkou vnitrodruhovou proměnlivostí nebo rozdílným vzhledem obou pohlaví, sociálních kast nebo vývojových stádií se vyznačují četnými synonymy. V době rozmachu informačních technologií je neuvěřitelné, že přes několik sympatických pokusů stále neexistuje na internetu zdarma dostupný a přitom aktuální soupis všech vědě známých druhů. Objevování nových druhů a jejich klasifikaci komplikuje také skutečnost, že se četné druhy vyznačují malými rozměry, omezeným areálem rozšíření nebo krátkou dobou života, takže je obtížné je i jen najít.
Názory na to, kolik druhů stačili vědci popsat, pojmenovat a zařadit do systému, kolísají z výše uvedených důvodů od 1,2 milionu do 2,4 milionu, přičemž za nejrealističtější odhad se považuje 2,2 milionu. Nejúplnější soupis druhů, Katalog života, obsahuje základní údaje o více než 2 milionech známých druhů, přičemž poměr mezi skutečnými druhy a synonymy je 1 : 1.

Objevování nových druhů pokračuje

Každoročně biologové popíší na 18 000 nových druhů, pokud nepočítáme synonyma. Nové objevy zahrnují z ekologického či evolučního pohledu tak pozoruhodné druhy, jako je býložravá piraňa Tometes camunani, nejmenší čtyřnohý obratlovec žába Paedophryne amauensis z jihovýchodní Nové Guineje dosahující v dospělosti velikosti pouhých 7,7 milimetru, dvoumetrový filipínský varan Varanus olivaceus, trpasličí tapír Tapirus kabomani o hmotnosti 110 kg, americká šelma olinguito (Bossaricyon neblina) nebo až 6,5 m dlouhý vorvaňovec Berardius minimus.

Přitom za novými druhy nemusíme vždy mířit jen do exotických koutů naší planety. Také na území ČR jsou každoročně objevovány pro vědu dosud neznámé organismy. V roce 2018 byl popsán nový druh pavouka šestiočka vidlozubá, vyskytující se v prosvětlených lesích středních a východních Čech a Moravy.