Úsporný tarif pomůže jen krátkodobě. Problémem je vysoká spotřeba energie.

Vláda dnes projednává podobu tzv. úsporného tarifu, který má domácnostem a firmám pomoct s vysokými cenami energie. Zároveň obdrží od ministerstva průmyslu a obchodu výroční zprávu o plnění cílů úspor energie v období 2014–2020, které vyplývají z evropské směrnice o energetické účinnosti.

Návrhy vlády nejsou zatím v přístupu k energetické krizi příliš koncepční. Debata se točí především kolem krátkodobých řešení, přitom už teď potřebujeme mít jasný plán, jak zajistit naši energetickou bezpečnost a přitom nezhoršovat stav klimatu.

„Úsporný" tarif je úsporný jen podle jména, byť jde zatím jen o prázdnou schránku novely energetického zákona, která bude čekat na naplnění nařízením vlády. Postup vlády chápu, jen upozorňuji, že by měla podpořit především sociálně slabé domácnosti a ty, kterým zároveň skončila fixace nebo spadly do režimu DPI. Ceny energie narostly enormně, ale dopadají na občany různě, i podle toho, kdo má jakou smlouvu. Pokud tedy půjde o plošnou podporu všem domácnostem podle distribučních tarifů, tak procentně budou benefitovat více ti, kteří v minulosti měli peníze na renovace svých domů a mají tak nižší spotřebu,“ upozorňuje Petr Holub, ředitel společnosti Budovy21.

Zajímavější je z tohoto pohledu druhý materiál. Zpráva o plnění cílů úspor energie říká, že cíl úspor energie plníme na 95 procent. Ale podrobnější analýza tohoto materiálu naznačuje, že cíl plníme z velké části jen „na papíře“ a po odečtení nerelevantních položek se dostaneme k číslu 38 procent. Vláda tak dostává jasný signál: kromě plošné a krátkodobé pomoci se musí zaměřit na dlouhodobější řešení energetické krize, které mimo jiné spočívá ve snížení spotřeby energie. Podle Zprávy dokážou energii efektivně spořit programy zaměřené na renovace budov. Je však třeba 3x zvýšit jejich tempo, aby adekvátně přispěly k plnění cíle, energetické bezpečnosti a ochraně klimatu. [i]

Petr Holub k tomu říká: „Na papíře plníme cíle v oblasti úspor energie na 95 procent, fakticky ale jen na 38 procent. A to je výzva pro současnou vládu. Musí doplnit potřebnou plošnou, ale krátkodobou pomoc v podobě úsporného tarifu i řešením dlouhodobějším. To leží přímo před námi. Pokud tempo renovací budov zvýšíme 2x až 3x, můžeme do roku 2030 snížit dovozní závislost na ruském plynu o 1,8 miliardy kubíků, to je polovina kapacity našich plynových zásobníků.“

Aby se tak stalo, musí vláda jednat a zabývat se následujícími oblastmi:

Zajistit dostatečné financování programu Nová zelená úsporám, nabídnout lidem zvýhodněné renovační úvěry, získat dostatečné prostředky také pro veřejný a podnikatelský sektor, nad rámec požadavků směrnice o energetické účinnosti vytvořit plán na renovaci budov vlastněných státem, podpořit poradenství a předprojektovou přípravu, rozjet informační kampaň, nabídnout systémové řešení i pro sociálně slabé a postupně posilovat možnosti trhu, především dlouhodobou podporou této oblasti, která zajistí stabilní podnikatelské prostředí.

[i] Nejdůležitějším cílem v oblasti energetické efektivity jsou celkové skutečné úspory, kterých daný stát každoročně dosáhne na konečné spotřebě energie, podle článku 7 směrnice o energetické účinnosti. Z předepsaných 51,1 PJ jsme podle Zprávy dosáhli na 48,5 PJ, tedy na 95 %. Bohužel tento materiál uvádí řadu pouze papírových úspor, které se neodráží v české realitě (z komentáře Petra Holuba: Proč Česko nesplnilo cíl úspor energie).