Za energetickou krizi i rapidní inflaci si může Západ sám, píše Wall Street Journal. Desetiletí prosazování zelené agendy oslabilo demokracie, posiluje autokracie

Dva stěžejní problémy, kterým dnes Západ čelí, nelze svádět na vnější síly. Za energetickou krizi, ani za rapidní inflaci ve své podstatě nemůže pandemie či Putin a jeho únorová invaze na Ukrajinu. Může si za ně Západ sám. V komentáři listu Wall Street Journal to píše člen jeho redakční rady Joseph Sternberg.
(zde: www.wsj.com/articles/nato-serious-group-seven-sweden-finland-inflation-green-energy-fossil-fuels-11656596852)

Sternberg se ohlíží za bavorským setkáním lídrů zemí skupiny G7. Jeho klíčoví aktéři se prý jen snaží zmíněné stěžejní problémy dneška pasivně „vysedět“. Zřejmě proto, že by jinak museli připustit fatální chyby své vlastní nebo svých předchůdců.

Putinova invaze na Ukrajinu podle Sternberga plně obnažila, jak nebezpečná je závislost Západu na energiích a dalších zdrojích a surovinách z Ruska a dalších autokracií. „Několik desetiletí naplňování zelené agendy v demokratických zemích přidusilo produkci spolehlivé fosilní energie, takže Západ se musí v rostoucí míře spoléhat na nespolehlivé zelené zdroje,“ píše Sternberg.

Na cíle zelené agendy ovšem lídři zemí skupiny G7 nezapomněli ani v současné kritické době, všímá si. Nyní už se však ukazuje jejich nesmyslnost až bizarnost. Ta je patrná třeba tehdy, když lídři G7 slibují utlumování výroby elektřiny z uhlí zrovna v době, kdy nejvyspělejší země světa, včetně Německa nebo Británie, naopak produkci v uhelných elektrárnách citelně navyšují. Protože jim ani nic jiného nezbývá.

Obnovitelné zdroje jsou sice v závěrečném komuniké se summitu G7 „povinně“ zmíněny, avšak i tak je zřejmé, že ony západní svět z energetické krize nevyvedou. „Pokud nedojde k pokroku v akumulaci energie, průmyslové ekonomiky zkrátka nemůže v dostatečné míře pohánět větrná nebo solární energie,“ uvádí Sternberg.

Politici vyspělých západních zemí se tak utěšují alespoň nadějí. Nadějí, že se nakonec podaří vyvinout technologie, které umožní uhlíkově neutrální prosperitu. Tuto naději jsou ochotni podpořit masivními dotacemi, tedy ovšem jen dalším dluhem. Tudíž nakonec i další inflací. Protože nic jiného jim nezbývá.

Dokud Západ dané technologie nevyvine – a otázka také stojí, zda je vůbec někdy vyvine –, bude se stejně nakonec vždy muset „plazit“ před autokraty Putinova typu, kteří se na rozdíl od Západu nerozpakují dále vytěžovat levné fosilní zdroje. Mimochodem, to, že autokraté se od fosilních zdrojů nemíní odklánět, znamená, že globální emise oxidu uhličitého nijak významně neklesnou, i kdyby se sama EU stala uhlíkově zcela neutrální – za cenu jejích obrovských ekonomických ztrát, a tudíž za cenu vzestupu Ruska, Čína a dalších autokracií, pochopitelně.

Přestože Putin nepochybně přispívá k roztočení rapidní inflace, jíž Západ čelí, její podstata tkví podle Sternberga v něčem úplně jiném. A sice v pumpování miliard a bilionů nových peněz, které během pandemie podnikly centrální banky a vlády Západu. Přestaly s ním vlastně teprve nyní. Pozdě. Inflační zkáza už podle Sternberga probíhá. A zabíjí obchod i investice.

Přitom lídři G7 inflační pohromu jen pasivně sledují. V komuniké se summitu raději inflaci zmiňují jen jednou jedenkrát.

Nic jiného jim ani nezbývá.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank