Rusko zajišťuje přibližně 16 % světové spotřeby zemního plynu a 11 % světové spotřeby ropy. Mezinárodní sankce na ruskou ropu a plyn a dobrovolný přesun poptávky směrem k jiným dodavatelům proto narušují globální dodávky energie. USA a Velká Británie jako první postupně zakázaly dovoz ropy a plynu z Ruska. EU se následně také postupně rozhodla ukončit námořní dodávky ruské ropy a ropných produktů ve výši zhruba 90 % celkového dovozu z Ruska (zahrnuje i závazek Německa a Polska vzdát se ruských dodávek prostřednictvím ropovodu). EU by měla dovoz ruské ropy po moři zastavit do konce roku. Kromě toho se Velká Británie spolu s EU dohodly na koordinovaném zákazu pojištění lodí převážejících ruskou ropu. Pokud jde o plyn, patří mezi další významné události rozhodnutí Ruska zastavit dodávky do některých zemí EU, které se rozhodly nevyhovět ruskému požadavku platit za plyn v rublech.
Přeorientování obchodních toků
Kromě silnějšího tlaku na růst cen ropy a zemního plynu dojde k otřesu na trhu s fosilními palivy a krize by ve středním až dlouhodobém horizontu mohla vést k rozsáhlé změně orientace obchodních toků.
V případě ropy se Rusku zatím daří najít kupce v Číně, Indii a Turecku a ruský export ropy se ve srovnání s předválečným obdobím dokonce zvýšil. Trend přesunu dodávek ze západu na východ bude ale pravděpodobně ještě sílit, protože více než polovina exportu ruské ropy, ropného kondenzátu a rafinovaného paliva aktuálně směřuje do EU. V praxi však tento krok tak bezprostřední nebude. Mnoho rafinérií na rozvojových trzích v Asii není tak komplexních, aby dokázaly ruskou ropu zpracovat. Dovoz z Ruska by EU nahradila dodatečným dovozem z jiných regionů, zejména ze Středního východu. Ovšem se stejnými technickými obtížemi.
Pokud jde o plyn, může být jeho dostupnost v Evropě ohrožena v případě, že se Rusko rozhodne pozastavit veškerý export plynu do EU anebo když EU uvalí embargo na ruský plyn. Okamžité a úplné odstřihnutí od ruského plynu by bylo pro Evropu a zejména pro Německo dalším obrovským šokem. Světový ekonomický výhled MMF za duben například naznačuje, že ztráta HDP v roce 2023 by v případě nejhoršího scénáře, který zahrnuje i zastavení dovozu ruské ropy a plynu, byla pro EU jako celek okolo 3 %.
V takovém případě by dopad na jednotlivé země pravděpodobně závisel na intenzitě využití plynu dané země a na její závislosti na dovozu ruského plynu. Ke zpomalení by nepřímo došlo i v dalších zemích regionu, protože Německo je průmyslovým motorem ekonomiky eurozóny. Aby se kompenzovala ztráta ruského plynu, bylo by tak příští zimu nutné výrazně snížit poptávku a zároveň najít alternativní zdroje plynu nebo náhradní energie. O spolupráci by tak bylo pravděpodobně nutné požádat průmyslový sektor, což by znamenalo snížení výroby, růst nákladů a nezbytné úpravy výrobních procesů.
Dokonce i plán Evropské komise „REPower EU“ na postupné snižování závislosti na ruském plynu může ovlivnit ekonomickou aktivitu regionu. Tento plán by měl do konce roku umožnit snížení dovozu ruského plynu (který činí asi 155 miliard metrů krychlových) o dvě třetiny, a to posílením dodávek z jiných zdrojů a snížením poptávky po plynu z různých sektorů ekonomiky. Jediným a největším náhradním zdrojem energie, s nímž EU počítá, je ovšem zvýšení dovozu LNG, který by podle EU mohl nahradit třetinu dovozu ruského plynu (50 miliard metrů krychlových). Plán předpovídá, že se by se snížila i poptávka po plynu, a to především ze strany domácností.
Ze zvýšení dovozu LNG bude těžit především Austrálie, USA a Katar. Aby však bylo možné dosáhnout cílů, které si plán EU klade, bude potřeba překonat řadu překážek, které se týkají zvýšení dovozu LNG, tedy jádra plánu EU. Jde o řadu problémů, přes robustnost plynárenské infrastruktury až po špatné geografické rozložení terminálů a potrubí LNG. A také o to, zda je opravdu možné náhradní dodávky LNG dostat. Proto se zdá celkem nepravděpodobné, že by EU získala očekávaných 50 miliard krychlových metrů LNG. Energetici varují, že pokud chce Evropa svůj plán dodržet, bolestivé důsledky – tedy příděly energie a výpadky proudu – jsou letos v zimě téměř nevyhnutelné.
Z ruského pohledu by bylo hledání alternativních trhů pro plyn daleko obtížnější než pro ropu. Trh s plynem je totiž mnohem více regionální. Tranzit zemního plynu potrubím není flexibilní a ruská kapacita výroby LNG stále výrazně zaostává za konkurenty. I když se do určité míry očekává odklon od Evropy a přechod do Asie a zejména do Číny (v únoru Peking a Moskva oznámily 30letou smlouvu pro Rusko na dodávky plynu Číně prostřednictvím nového plynovodu), potenciální ztrátu trhu EU by bylo velmi obtížné zcela kompenzovat. Adaptační projekty by totiž vyžadovaly masivní financování, které bude chybět.
Florence Thiéry
Analytik Credendo
