Úsporný tarif je třeba zúžit na ty skutečně potřebné, ušetřit tak lze minimálně 25 miliard korun. Ratingové agentury pak budou v hodnocení Česka přívětivější

Důvěra lidí ve Fialovu vládu je na bodu mrazu. Po zhruba půlroce jejího působení jí věří jen 28 procent veřejnosti. Tak nízká byla důvěra v předchozí Babišovu vládu jen jednou, loni v červnu, kdy společnost frustrovala další vlna covidu. Nyní však covid lidi prakticky neomezuje, ani v cestování, ani jinak. Také ekonomika je proti covidovému roku 2020 „v pohodě“. Tehdy se propadala o 5,5 procenta, což byl rekordní pokles v celé historii Česka, jenž dokonce předčil „sesuv“ z roku 2009, kdy vrcholila světová finanční krize. Letos ekonomika nebude padat, poroste – nejpravděpodobněji o dvě procenta, příští rok pak dokonce o více než dvě procenta.

Jinými slovy, dopad války na Ukrajině a souvisejících sankcí a inflace na výkon tuzemské ekonomiky není ani zdaleka tak drtivý jako byl dopad nástupu covidové pandemie roku 2020. Tehdy se podstatná část ekonomiky ze zdravotních důvodů zastavila. Nic takového se nyní ani náznakem neděje. O to více zarážející je tak strmý propad důvěry ve Fialovu vládu. O to méně přesvědčivě ovšem také nynější vláda může zdůvodňovat své schodky. Ty mají nejen letos, ale každoročně až do roku 2025 dosahovat úrovně kolem 300 miliard korun. Za své funkční období by tak Fialova vláda „nasekala“ schodky ještě o 50 procent vyšší než vláda Babišova – zhruba 1200 miliard místo 800 miliard. Ovšem s tím, že Babišův kabinet vládl v době nejhlubšího ekonomického pádu v historii, zatímco ten Fialův podle všech stávajících prognóz povládne v době, kdy ekonomika rok co rok poroste.

Covidové zastavení ekonomiky vedlo k tomu, že Babišova vláda i pod tlakem odborů, opozice či zaměstnavatelských, podnikatelských či průmyslových svazů do ní nasypala stovky miliard korun. Na dluh. Zachránila tak zaměstnanost. Proto má Česko nadále nejnižší nezaměstnanost v EU a vlastně i v celém ekonomicky srovnatelném světě. Tato nízká nezaměstnanost je dnes jedním z podstatných zdrojů inflace. Klíčovou složkou inflace je vedle inflace cenové totiž inflace mzdová.

Někdejší opozice je nyní ve vládě. Bohužel, není schopna skoncovat s plošnými opatřeními, jež za pandemie uskutečňovala Babišova vláda. Současní členové vlády Fialovy tato plošná opatření správně kritizovali jako příliš nákladná a nezacílená. S takovou kritikou přišli i v druhé polovině loňska, kdy dosluhující Babišova vláda reagovala na vzniklou energetickou krizi plošným snížením DPH na plyn a elektřinu. Plošnost tehdejšího opatření se však dala alespoň částečně ještě vysvětlit tím, že bylo nutné reagovat rychle. Jestliže energetická krize vznikla v říjnu, kdy padla Bohemia Energy, lze listopadové a prosincové snížení DPH objektivně považovat za rychlé, byť proto nákladné řešení. Tehdy nastupující Fialova vláda se dušovala, že připraví zacílená, tedy levnější a efektivnější opatření. Dosud se tak nestalo.

Energetický úsporný tarif je plošné opatření. Navzdory více než půl roku času nebyla Fialova vláda s to přijít s adresným opatřením, které ještě na přelomu roku slibovala. Takže stát letos a zejména v příštím roce bude na energie přispívat třeba i multimilionářům – aby měli levnější vytápění svého luxusního bazénu. O to méně ovšem kvůli plošnosti zbude na ty skutečné potřebné, pro něž budou nadcházející topné sezóny opravdu finančně náročné. Jedná se o zhruba 25 procent domácností. Domácností mnohých důchodců, matek samoživitelek či takzvané pracující chudoby, což jsou lidé s citelně podprůměrnou mzdou.

Jestliže by Fialova vláda přišla se zacíleným programem pomoci s platbami účtů za energie, který slibovala, byl by takový program třeba o 25 miliard levnější. Takže místo nyní plánovaných 66 miliard by za energetický úsporný tarif dala jen zhruba 40 miliard. A ti opravdu nejpotřebnější by dostali od státu více peněz, než budou mít nyní. Zato multimilionáři by si své bazény vytápěli zcela ze svého, bez státní pomoci.

A pokud by ušetřila těchto 25 miliard na úsporném tarifu, nebude s takovou naléhavostí muset hledat peníze jinde. Třeba v mimořádném zdanění energetických společností v čele s ČEZ nebo bank. Mimořádné zdanění energetik a zároveň bank – nebo něco, co se mu blíží – měla před volbami v programu jediná strana, a to KSČM. Takže pokud Fialova vláda přistoupí k mimořádnému zdanění, „vykrade“ program komunistů. A „vykrade“ jej kvůli vlastní neschopnosti dodržet slib, který dávala, tedy předložit zacílený program pomoci s platbami za energie. Navíc, jak příliš nákladný úsporný tarif, tak i úvahy o dani z mimořádných zisků zhoršují obraz Česka v očích ratingových agentur. Předevčírem Česku ratingový výhled zhoršila na „negativní“ i obecně ještě poměrně málo přísná ratingová agentura Moody ’s, u činila tak poprvé v historii země od roku 1993. Ratingové agentury – nejen Moody ’s, ale také předtím v květnu Fitch Ratings – vede ke zhoršení ratingového výhledu primárně vysoká závislost Česka na ruském plynu. Jenže pokud by Fialova vláda dale nezvyšovala zranitelnost veřejných financí vůči možné plynové krizi příliš rozmáchlými, drahými a neadresnými opatřeními, byly by ratingové agentury v hodnocení přívětivější. Stejně tak možná daň z mimořádných zisků by zhoršila tržní prostředí v Česku a odrazovala mezinárodní investory. To take ratingové agentury nevidí rády. Samotný fakt, že Fialova vláda zamýšlí „vykrádat“ komunisty je výmluvný – takovým opatřením si ratingové agentury, hodnotící i kvalitu a rozvinutost tržního prostředí a předvídatelnost z hlediska investorů, prostě nezíská.

Tak jako letošní a plánované závratné schodky rozpočtu nelze svádět jen na Putinovu válku, nelze výhradně jí zdůvodňovat aktuální mimořádnou ziskovost podniků typu ČEZ. Ta prý má opodstatňovat onu mimořádnou daň. Statisíce drobných investorů v Česku si v uplynulých letech ovšem pořizovaly akcie ČEZ s tím, že Německu se jeho jednostranná energetická politika vymstí. Což se letos tedy stalo. Drobní investoři v ČR tak mají inkasovat svůj zasloužený zisk. Neměl by jim být mimořádně zdaněn – tedy zabavován. To je amorální. Protože ten zisk rozhodně není jen důsledkem Putinovy války, jak se snaží argumentovat stoupenci zavedení mimořádné daně. Ale také právě důsledkem chybné energetické politiky éry kancléřky Merkelové. Tuto chybu nyní přiznává vláda kancléře Scholze.

Fialova vláda by neměla jako komunisté brnkat na strunu závisti a trestat lidi za to, že investovali prozíravě. Sebere tak totiž Čechům důvěru v burzu a kapitálový trh, což dlouhodobě podváže výkon celé české ekonomiky.

Uvažme, že stovky tisíc Čechů si prostřednictvím přímého či nepřímého vlastnictví akcií ČEZ spoří na důchod. Pokud Fialova vláda v důsledku své neschopnosti plnit sliby a přicházet s adresnými programy mimořádně zdaní ČEZ, poškodí tím tudíž nejen českou ekonomiku. Ale také veřejnost demotivuje od toho, aby do vlastních rukou přebírala odpovědnost za svůj život – a zajištění na stáří.

Daň z mimořádných zisků je tudíž rozvratná nejen ekonomicky, ale i celospolečensky. Jejím zavedením vláda veřejné finance neozdraví, na to je daň stále příliš malá, a důvěru veřejnosti si zpět nezíská. Naopak, ztratí své dosavadní stoupence. Daň z mimořádných zisků zkrátka vládu dříve či později pohřbí. Už ji nebude důvěřovat nikdo.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank