Fixace cen elektřiny aneb kdo je po aktualizaci ceníků nejméně drahý

Eskalace vývoje cen elektřiny na burze vede řadu i renomovaných dodavatelských společností k dosud nevídaným krokům. Nejenže dochází k aktualizaci ceníků sotva po pár týdnech, někteří dokonce přestávají elektřinu pro nové zákazníky nabízet. To je případ Pražské plynárenské, která na svých internetových stránkách k ceníkům elektřiny, přitom platným sotva od 1.7., aktuálně uvádí „dočasně nedostupné“. Innogy pak u nabídky elektřiny na 30 měsíců nezvykle negarantuje na dané období stejnou cenu, ale pro každých 10 měsíců jinou. A to s mírně klesající tendencí, když i vzdálenější kontrakty na burze jsou tradičně levnější. Nicméně zákazník stejně již musí stále počítat s cenou zhruba 10 korun za kilowatthodinu.

Přestože Innogy ještě ke svému tarifu na 24 měsíců (Garance 24) aktualizovala v úvodu prázdnin ceník, nyní již není vůbec v nabídce. Pokud si chce klient fixovat pevnou jednu cenu, může tak jen na 3 roky s tarifem “Garance 36“. A jak plyne níže z našeho celkového přehledu vybraných dodavatelů, s ceníkovou cenou platnou nově od 19. srpna se za kilowatthodinu pod 10 korun prakticky nový zákazník u Innogy nedostane.

Ve čtvrtek pak ceník aktualizoval Centropol, který tradičně bývá nejlevnější z hlediska pravidelného měsíčního platu s částkou do 96 korun (ostatní dodavatelé účtují cca 108-120 Kč). Avšak z hlediska ceny elektřiny se v případě fixace stává nyní mezi vybranými velkými dodavateli s náskokem naopak nejdražší. Kdo využívá elektřinu jen pro svícení či vaření, resp. má základní tarif D01d, počítat musí v případě uzavření nové smlouvy s Centropol s cenou za kilowatthodinu již přes 14 korun! Dle všeho Centropol zkrátka v případě nových zákazníků hledí na aktuální burzovní cenu elektřiny pro příští rok(y), resp. kalkuluje s jejím nákupem.

Kdo si v současnosti hodlá nově zafixovat cenu elektřiny, tak nejvýhodněji z vybraných společností může u E.ON. Na webu společnosti pro nové zákazníky stále nabízený Ceník „Komplet PRO na 2 roky“ s účinností od 1.6. garantuje cenu u většiny tarifů do 10 korun za kilowatthodinu. I tak musí u „nejlevnějšího“ nízkého tarifu (tzv. nočního proudu) počítat u tarifu D25d s cenou kilowatthodiny takřka 7,30 korun.

^{Poznámka: 1MWh = 1 000 kWh}

Cenově konkuruje vlastně jen na trhu velikostně dominantní ČEZ, který má pro 2letou fixaci stále platný ceník z 18. května. U zmiňovaného „nočního proudu“ vyjde kilowatthodina na zhruba 8 korun. Otázkou je, kdy se ČEZ vzhledem ke konkurenčním nabídkám uchýlí k aktualizaci nabídky, resp. ke zdražení. Avšak by přitom nemusel.

Naznačují to vlastně před nedávnem při reportu hospodářských výsledků firmou reportované údaje o předprodeji její elektřiny. Indikují vlastně nadprůměrné marže. Oproti v ceníku nabízené ceně silové elektřiny okolo 6 500 korun/MWh (bez daně) má přitom svou produkci předprodanou ani ne za 2 500 korun.

Pro příští rok měl totiž ČEZ k 30.6. prodáno na 70 % produkce při průměrné ceně 90,5 EUR/MWh. Tedy v aktuálním přepočtu za sotva 2 230 korun/MWh. Pro rok 2024 pak více než třetinu produkce za v průměru 88,70 EUR/MWh. Pro rok 2025 zatím jen 13 % produkce za 101,70 EUR/MWh. Za poslední týdny jistě došlo k dalším předprodejům elektřiny a vzhledem k cenovému vývoji i růstu průměrné ceny.

Pokud odhlédneme od cenové eskalace z posledních 10 dnů, cena elektřiny pro příští rok se o prázdninách na domácí burze obchodovala do 400 EUR/MWh. Teoreticky v případě doprodeje celé produkce ČEZ, k čemuž nicméně nedošlo, by průměrná cena předprodané silové elektřiny pro rok 2023 vycházela cca 183 EUR/MWh. Tedy asi 4 500 Kč/MWh. Pro rok 2024 se pak cena elektřiny obchodovala o prázdninách do zhruba 240 EUR/MWh. Analogicky by tak šlo při předprodeji celé produkce ČEZ teoreticky hovořit o ceně 185 EUR/MWh, tedy podobných zhruba 4 550 Kč/MWh. Ceníkové ceny silové elektřiny pro maloodběratele jsou přitom již několik měsíců úplně jinde…

Jak si cenově zajišťují elektřinu ostatní dodavatelé, není podrobněji známo. Každopádně na zmiňovaném příkladu ČEZ je vidět, že ten v současnosti pracuje s enormními maržemi, resp. „kryje“ se v případě ještě více eskalujících budoucích cen elektřiny. Navíc v případě ČEZ coby u nás dominantního výrobce je zisk „dán“. Co by případně prodělal na distribuci, resp. v divizi prodej, o to více vlastně při vyšších cenách na burze vydělá na výrobě. Nervozita, potažmo spekulace v  oblasti cen elektřiny v posledních dnech skutečně sílí. V pátek cena domácí elektřiny pro příští rok vystoupala na nový rekord 558 EUR/MWh. Tedy zhruba 13,70 Kč/kWh. Pro rok 2024 pak na 360,50 EUR, resp. 8,80 Kč/kWh.

Vývoj ceny elektřiny za posledních 15 let

Vše vlastně nadále výrazně pod vlivem cen zemního plynu. Potažmo tedy spekulací jeho (ne)dostatku především pro „nejzávislejší“ Německo. Tedy vlastně přetrvávajících her Putina. Rusku přitom stačí na západ vyvážet zlomek dřívějších dodávek a vzhledem k cenám inkasovat přitom stále miliardové eurové částky.

K cenovým eskalacím každopádně historicky docházelo i v jiných oblastech potažmo na komoditách. Nic však neroste do nebe, vždy dojde ke zlomu a k redukci na ekonomicky opodstatněnější úrovně. Z důvodu také schopnosti trhu (obyvatel/firem) za dané ceny produkty kupovat. Pro razantnější cenovou redukci energií je jistě klíčové vyřešit konflikt Rusko-Ukrajina, resp. Vladimira Vladimiroviče potažmo závislost západu na plynu z Ruska. Tím zároveň dojde k omezení mnohdy naprosto neadekvátní výši vydělávání některých společností na v tomto případě bezbranných spotřebitelích.

Srovnání cen elektřiny bez fixace naleznete v článku „Aktuální přehled cen elektřiny aneb který dodavatel je nyní bez fixace nejlevnější“

Nebýt státního spánku v poslední dekádě v oblasti například fotovoltaiky pro domácnosti, či také v dané oblasti větší přívětivosti dominantně distribuční společnosti ČEZ, mohla se i u nás o drobek zvýšit energetická nezávislost. Za deset let by totiž jistě nebylo nereálné vidět třeba již na každém dvacátém rodinném domě fotovoltaiku. V zimě sice s nedostatečnou produkcí pro domácnost, avšak každá MWh se počítá… A přestože zmiňované Německo má energetické problémy, v kontextu i k nepochopitelnému postoji k „existujícímu jádru“ či zabřednutí do područí energetické závislosti na Rusku, na druhou stranu lze v zemi dlouhodobě sledovat každoroční budování zelených zdrojů s instalovaným výkonem v řádech GW.

Závěrem možno uvést, že v návaznosti na růst cen energií připravujeme článek o podílu jejich vlivu na HDP České republiky.