Fiskální nákladnost stropů na ceny energií

Vláda v pondělí večer stanovila maximální ceny elektřiny a plynu pro maloodběratele, tedy domácnosti a živnostníky, a to ve výši 6 Kč vč. DPH za kWh silové elektřiny a 3 Kč za kWh plynu. V zálohách by se stropy měly projevit od listopadu. Za stejné ceny by měly nakupovat i samosprávy či veřejné instituce prostřednictvím státního obchodníka s energiemi.

Ministr financí Stanjura prohlásil, že náklady tohoto opatření pro rozpočet budou kolem 130 mld. Kč. Pokud ministr od nákladů neodečetl příjem kolem 70 miliard korun z daně, která má být uvalena na „nadměrné“ zisky, pak se jeho odhad zdá být hodně pod realistickým očekáváním.

Za předpokladů, které se mně v tuto chvíli jeví jako realistické (úspora ve spotřebě oproti roku 2021 u plynu 20 procent, u elektřiny 5 procent, tarifní ceny blízko úrovně nynějších burzovních cen pro příští rok), odpovídá suma 130 miliard korun nákladům, které lze čekat u cenových stropů jen pro domácnosti. Jenomže další desítky miliard půjdou na stropy pro maloodběratele (podnikatelé, malé firmy). Případná podpůrná opatření pro velkoodběratele zde nechávám zcela stranou.

Obchodníci už nejspíš značnou část energie pro příští rok nakoupili – i kdyby tedy došlo v nejbližších měsících k propadu cen na burzách, pro tuto část dodávaných energií už by jim to nepomohlo.

Skutečný dopad cenových stropů do veřejných rozpočtů bude ovšem záviset nejen na vývoji cen na velkoobchodních trzích, ale také na reakci nabídky a poptávky na maloobchodní úrovni. Začněme poptávkou. České domácnosti už mnohá úsporná opatření přijaly a plánují přijmout, nicméně vyšší cenové stropy by mohly vést k ještě výraznějšímu většímu šetření, a tedy ke snížení nákladů pro státní rozpočet.


Na druhou stranu ale mám (asi stejně jako vláda) podezření, že velká většina domácností není mentálně připravena srazit svou spotřebu energií skutečně na nepodkročitelné minimum, to jest například na sprchování studenou vodou, pobývání v zimě doma ve svetru a zrušení víkendových teplých obědů. Například na adresu těch, kteří mluví o teplejším domácím oblečení, slyšíme spoustu posměšků.

Česká populace by tedy scénář takto dramatických úspor pod tlakem vysokých cen možná vůbec nepřijala – namísto toho by nejspíš šla do ulic a žádala po vládě buď nižší cenové stropy, a tedy menší nutnost šetřit, nebo předání moci tomu, kdo nižší cenové stropy zavede.

Možný důvod pro vyšší než očekávané náklady ­– a to při jakékoli úrovni cenových stropů ­– ovšem čeká na straně maloobchodní nabídky. Zastropování cen pro maloobchodní odběratele znamená, že dodavatelé (obchodníci s energiemi) přestanou pociťovat ze strany svých klientů tlak na nízkou prodejní cenu, protože tuto cenu bude nově platit stát. A tak s pomocí různých záminek („musíme se připravit na budoucí rizika a investice“) můžou zvýšit své prodejní ceny nad úroveň, kterou by byli nuceni nabízet v případě zachování dosavadního tržního tlaku.

Pokud se vláda bude chtít vyhnout tomu, aby z ní obchodníci takto vysávali dodatečné peníze, po zavedení cenových stropů by měla obchodnické marže velmi ostře hlídat.

Michal Skořepa